Stávka za největší hodnoty
V úterý 24. června se ve zdravotnictví stávkovalo. Nezůstalo ale pouze u jednodenní zdravotnické stávky, k ní se hodinovou výstražnou stávkou připojili odboráři z dalších resortů. Zapojila se nejen celá největší tuzemská odborová centrála Českomoravská konfederace odborových svazů, ale i další odborové svazy sdružené v Asociaci samostatných odborů i svazy fungující mimo tato seskupení. Ti, jimž chystaná stávka není po chuti, s ní byli hotovi raz dva – šlo prý o politickou akci na podporu sociální demokracie před blížícími se volbami. Také důkaz mají hned po ruce, jako už po dlouhá léta v jakékoli situaci – předseda ČMKOS Milan Štěch je přece senátorem za ČSSD. Je zajímavé, že podnikatelům nikdo nepředhazuje, že někteří z nich jsou v politice také angažováni v dresu některých politických stran. Ale to je v tuto chvíli vedlejší. Podstatné je, jak je to se zdravotnickou stávkou doopravdy.
První, kdo s rozhodnutím o stávce přišel, byl Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR. Tedy ani ČMKOS, ani Štěch. Vůle ke stávce vzešla z nitra odborového svazu a žádný člen jeho celostátních orgánů není členem ČSSD, natož pak aby ve straně měl jakoukoliv funkci! A byli to právě tito zdravotničtí odboráři, kdo na Sněmu ČMKOS přesvědčili ostatní kolegy o potřebě zastavit reformy chystané ministerstvem zdravotnictví.
Zdůraznili jim, že nyní se nejedná o resortní záležitosti, ale o změny, které se týkají doslova všech občanů. Varovali, že největší nebezpečí plyne z nevratnosti výsledku procesů, které ministerstvo zdravotnictví, respektive vláda nastartovaly.
V negaci vládních reforem nejsou odboráři sami. K návrhům týkajícím se zdravotního pojištění mají zásadní výhrady zaměstnavatelé. Sdílejí pocit, že jim mají být zaměstnanecké pojišťovny ukradeny státem a že ztratí kontrolu nad tím, co se děje se zdravotním pojištěním, kterého jsou největšími plátci. Nechápou, proč by měli být loajální k tomu, aby se akcionáři pojišťoven mohli těšit z vyšší míry zisku z povinného pojištění než oni při podnikání ve výrobě nebo poskytování služeb.
Univerzitní nemocnice v podobě akciových společností se nelíbí studentům a akademické obci reprezentované jak rektoráty univerzit, tak ministerstvem školství. Proti privatizaci zdravotnictví se ozvali aktivisté Charty 77, zástupci pacientů. Neklid je v koaličních stranách Zelených a KDU-ČSL.
Odboráři od 27. listopadu 1989 tak rozsáhlou akci jako na 24. června nevyhlásili. Bagatelizovat důvody by bylo chybou. Akce odborářů dává každému šanci přemýšlet o tom, co od státu očekává a jak má využít svoji svobodu k vlastnímu vyjádření postoje. Nejhorší je vidět blížící se nebezpečí a nedělat nic.
Zdroj: