Stereotyp chůze je složitý cyklický proces
"Na základě zkušeností s rehabilitační léčbou po úrazech dolních končetin, zejména po totální endoprotéze kyčelního kloubu, a na základě teoretických znalostí by rehabilitační péče po náhradě hlezna měla být zahájena bezprostředně po operaci, protože se netýká pouze operovaného kloubu," připomíná MUDr. Marie Břízová, Ph.D., z Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze. "S nemocným bychom měli zahájit hned první pooperační den aktivní dechové cvičení a aplikovat techniky měkkých tkání na hrudník. Rovněž je nutné provádět cévní gymnastiku jako jednu ze složek prevence plicní embolie. Jakmile to pacientův zdravotní stav dovolí, vertikalizujeme ho do sedu a stoje s opěrnou pomůckou bez došlapu na operovanou končetinu - užíváme podpažní nebo francouzské berle či vysoké chodítko," pokračuje M. Břízová.
Podle ní by se součástí rehabilitační léčby měly stát také kondiční a analytické metody - isometrické posilování svalů obou dolních končetin, tedy i operované. Zejména pak svalů fázických, které mají tendenci k oslabení - např. větší část čtyřhlavého svalu stehenního nebo svaly hýžďové.
Důležité je podle MUDr. Břízové rovněž posilování horních končetin. "Předpokládáme, že pacient, kterému je provedena aloplastika hlezna, je v poměrně dobré kondici a bude rychle schopen chůze s opěrnou pomůckou. Pro chůzi s berlemi je nezbytné, aby byly v dobré kondici svaly, které fixují lopatku, trojhlavý sval pažní a extenzory zápěstí," vysvětluje M. Břízová a zdůrazňuje, že stejně jako u umělých náhrad ostatních kloubů dolní končetiny určuje možnost zátěže hlezna operatér, i když je možno vypracovat obecné rámcové časové schéma.
Odlehčení opěrnými pomůckami je však po určitou dobu nutné vždy. "Jen pro ilustraci, francouzské hole odlehčí operovanou končetinu o polovinu hmotnosti těla, podpažní berle o 75 procent a vycházková hůl v opačné horní končetině o čtvrtinu," dodává MUDr. Břízová.
S endoprotézou je šance na reedukaci lokomoce vysoká
Z pracoviště, kde je implantace endoprotézy hlezna prováděna, by měl být pacient přeložen k dalšímu rehabilitačnímu pobytu do některého z lůžkových zařízení. Zde pokračuje reedukace stereotypů, které se rozvinuly díky porušené funkci hlezenního kloubu, dále nácvik stereotypu chůze a cvičení kondičních metod.
"V hlezenním kloubu se odehrává velmi složitý pohyb, který je pro nás z hlediska rehabilitace, nebo řečeno lépe terminologicky fyzioterapie, součástí velmi složitého cyklického procesu, jakým je stereotyp chůze. Ten je pro každého člověka vlastní a specifický," připomíná MUDr. Břízová.
"V případě, že je hlezno zpevněno artrodézou, bude stereotyp chůze nevratně narušen. Pokud je však hlezenní kloub nahrazen endoprotézou, je pravděpodobné, že dojde k reedukaci - znovuzískání dobrého stereotypu chůze. i po náhradách kolenního nebo kyčelního kloubu je nutné znovu vytvářet pohybové stereotypy, které byly pozměněny po dobu vývoje nemoci a omezení pohybu v operovaném kloubu. Dolní končetina je u člověka končetinou nosnou a její funkcí je stoj, který je předpokladem chůze. Receptory z dolní končetiny nás také kromě zraku a struktur vnitřního ucha informují o našem postavení v prostoru," dodává.
Sídlem pohybových stereotypů v mozku je parietální lalok, kde si lze představit stereotypy jako paměťové stopy. Volní pohyb je zahajován vědomě, pak se aktivuje příslušný stereotyp a pohyb dále probíhá v rámci tohoto vzorce. "Nácvik nového stereotypu se provádí v několika fázích a důležitou roli hraje mozkové jádro dolní oliva. Proces je dokončen tehdy, jestliže pacient provádí pohyb automaticky," upřesňuje M. Břízová a doplňuje: "Otázka, zda se stereotypy vzájemně nahrazují, či zda se člověk učí novým a staré v jeho mozku zůstávají, není tak podstatná. Důležité je, že by pacient měl být po proběhlé rehabilitaci schopen funkčně vyhovující chůze. Určitý čas je samozřejmě nutné odlehčení s berlemi nebo později s vycházkovou holí -aby bylo umožněno dobré zhojení kosti a prostavění všech jejích struktur."
Zdroj: Medical Tribune