Sto let od narození Karla Rašky
Při této příležitosti uspořádala 1. LF UK spolu se Společností pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, Státním zdravotním ústavem a 3. LF UK v Praze slavnostní symposium na téma Surveillance a budoucnost epidemiologie. Kromě odborných sdělení zde v úvodu zazněly vzpomínky na prof. Rašku z úst jeho spolupracovníků, následovníků i žáků; o významu jeho práce svědčil i dopis někdejšího ředitele WHO dr. Halfdana Mahlera a osobní účast i vystoupení prof. W. W. Hollanda z londýnské univerzity.
Prof. Raška se narodil 17. listopadu 1909 a zemřel 21. listopadu 1987. Jednou z jeho prvních zásluh bylo, že v roce 1945 spolu s prof. Františkem Patočkou zavedli opatření, jež zamezila dalšímu šíření epidemie skvrnitého tyfu v koncentračním táboře Terezín. Později byl autorem konceptu epidemiologické surveillance, který Světová zdravotnická organizace přijala v roce 1968 jako jeden ze základů svého celosvětového působení.
Dalším významným Raškovým krokem byla jeho účast na zřízení mezinárodních sérových bank. Raška sám stál u zrodu tří, z nichž jedna sídlila v Praze. V bankách se ve spolupráci se SZO shromažďovala séra odebraná v různých zemích. Na jejich základě pak např. vznikají imunologické přehledy obyvatelstva, jež jsou nesmírně důležité pro plánování efektivních očkovacích programů. S tím pak souvisí i Raškova podpora dalšího rozšíření mezinárodních referenčních laboratoří a vzniku jejich národních obdob u členských států WHO.
Především však byl jednou z klíčových osobností úspěšného celosvětového eradikačního programu zaměřeného proti pravým neštovicím v rámci Světové zdravotnické organizace. Váhu tohoto úspěchu dokládá i kniha, kterou vydala Organizace spojených národů při příležitosti oslav svého založení. V ní se můžeme dočíst, že globální vymýcení neštovic je dosud největším úspěchem tohoto světového společenství.
O rozkvět československé medicíny se prof. Raška zasloužil mj. tím, že odborníkům z naší země dokázal zajistit dlouhodobé zahraniční stáže, včetně akcí pořádaných WHO. Jen na eradikaci neštovic se podílelo 20 českých a slovenských odborníků. Raška byl i vynikajícím pedagogem, jenž vychoval dvě generace našich epidemiologů. Nicméně po návratu z WHO do vlasti na podzim 1970 bylo Raškovi znemožněno pokračovat v práci.
ÚEM jej pod tlakem již nemohl dále zaměstnat s kuriózním vysvětlením, že nemá pozici, na niž by mohl takto vysoce kvalifikovaný odborník nastoupit. Důvody byly samozřejmě jiné. Jedním z nich byl Raškův kritický postoj k srpnové okupaci 1968, dalším obavy politických špiček z osobnosti, která se nebála ukázat v otázkách zdravotnictví i kritický postoj k Sovětskému svazu či obhajovat postupy západních zemí.
Tím hlavním důvodem však byla mnoha skutečnostmi podložená nenávist vůči Raškově osobě ze strany tehdejšího vedení ministerstva zdravotnictví, jakož i vedení Institutu hygieny a epidemiologie a Lékařské fakulty hygienické UK. Zdá se, že hlavní důvodem byla nevraživost tehdejšího ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce (1969 až 1989), způsobená předchozím Raškovým odhalením Prokopcova plagiátu při kandidátské práci (výsledky práce byly zfalšovány tak, že vyzněla jako kasuistiky pacientů, ačkoli byly aplikovány pouze na mrtvé tkáni).
Nakonec ho v roce 1972 komunistický režim přinutil, aby sám požádal o odchod do důchodu. Přestože později ještě působil jako pracující penzista v Ústavu krajinné ekologie Československé akademie věd, nemohlo to zmírnit jeho zklamání. A bohužel se přidalo i rozčarování z chování některých bývalých spolupracovníků. Uznání, jehož se mu nedostalo doma, přišlo ze zahraničí.
V roce 1984 obdržel prof. Raška od Britské královské lékařské společnosti Jennerovu medaili, která je v oblasti boje proti infekčním chorobám považována za nejprestižnější ocenění na světě. Toto vyznamenání se uděluje od roku 1895 význačným osobnostem za zcela mimořádné zásluhy o kontrolu epidemiologických nemocí a o jeho významu svědčí i fakt, že za sto let je získalo pouhých devatenáct lékařů.
Je symbolické a současně paradoxní, že si sté výročí narození prof. Rašky, tolik deptaného komunistickým režimem, připomínáme současně s dvacátým výročím události, která zahájila jeho pád.
Zdroj: Medical Tribune