Strukturální změny v mozku u schizofrenie
Hledání souvislosti mezi strukturou mozku a jeho funkcemi je doménou zájmu neurovědných oborů. Celý problém je samozřejmě nesmírně složitý, ale tento pohled velmi dobře vyhovuje jednoduché hypotéze o tom, že každá funkce mozku je lokalizována v jasně určených a specifickýchmístechtohoto složitého orgánu – analogicky jako je tomu např. se vztahem motoneuronů a hybnosti.Z pohledu vědeckého poznání je pochopitelné, že se podobná pozorování rychle zaměřila na jedince, jejichž život byl narušen duševními poruchami a u nichž byl předpoklad, že specificképrojevy onemocnění bude možné spojit se změnami mozkových struktur. Prvním, kdo ukázal na odlišnosti morfologie mozku u nemocných trpících psychotickými poruchami, byl již v prvních letech 20. století E. Kraepelin. Jak se nyní ukazuje, k úbytku šedé a bílé hmoty mozku dochází i během fyziologického stárnutí, ale nemocní trpící schizofrenií jsou v tomto ohledu zcela odlišní. U této skupiny jedinců dochází ve srovnání se zdravou populací k výraznějšímu a strmějšímu úbytku šedé hmoty a objemu celého mozku (R. B. Zipursky et al., 1992; L. E. DeLisi et al., 1997; I. C. Wright et al., 2000).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2005, strana 5
Zdroj: