Studie TRIGR – primární prevence diabetu 1. typu
V současnosti již můžeme:
a) identifikovat s vysokou pravděpodobností jedince se zvýšeným genetickým rizikem destruktivní formy autoimunitní inzulitis,
b) sledovat průběh inzulitis pomocí protilátkových markerů,
c) při detekci inzulitis odhadnout funkčním testem rezervu beta buněk.
V prevenci DM1 lze rozlišit 3 stupně:
1. Primární prevence – časná intervence před manifestací vlastního onemocnění.
2. Sekundární prevence – intervence po manifestaci DM1 směřující k zachování funkce zbylých beta buněk Langerhansových ostrůvků.
3. Terciální prevence – prevence chronických diabetických komplikací.
Na vzniku DM1 se zčásti podílejí faktory prostředí a zčásti genetické vlivy, z nichž je zatím definována jen část. Rovnováha mezi protektivními a rizikovými vlivy prostředí a protektivními a rizikovými vlivy genetickými určuje, zda jedinec onemocní autoimunitní inzulitidou a dostane diabetes. Podíl genetické predispozice a faktorů zevního prostředí se mění s věkem a pro některé genotypy je zřejmě závislý i na pohlaví postiženého jedince. Žádný z takzvaně diabetogenních genotypů není jednoznačnou patologickou odchylkou, všechny se běžně vyskytují v dané populaci. Navíc i ten nejrizikovější z definovaných HLA genotypů přináší pro svého nositele v obecné populaci celoživotní riziko pro DM1 jen okolo 15 až 20 %, ale toto riziko se podstatně zvyšuje u osob s anamnézou DM1 v blízkém příbuzenstvu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2005, strana 9
Zdroj: