Přeskočit na obsah

Subkutánní rituximab pohledem lékárny

Rituximab v kombinaci s chemoterapií se stal standardní léčbou u prakticky všech nemocných s CD20 pozitivními lymfomy, a to s velmi dobrou efektivitou a velmi dobře zvládnutelnou toxicitou. Recentní inovací je jeho léková forma umožňující subkutánní podání. To má své výhody jak pro pacienta, tak pro zdravotníky, včetně personálu lékárny. Na nedávném Kongresu nemocničních lékárníků v Brně o tom hovořila Marie Zajícová z lékárny Slezské nemocnice v Opavě. Ve svém sdělení přitom vycházela i ze své vlastní zkušenosti s novou aplikační formou. Tuto část programu konference podpořila společnost Roche.



Rituximab (MabThera) je v současnosti standardem léčby prakticky všech CD20 pozitivních B non‑Hodgkinových lymfomů. Je podáván jak v kombinaci s chemoterapií v rámci vstupní imunochemoterapie, tak i v rámci udržovací léčby s cílem prodloužit období bez progrese i celkové přežití nemocných. Standardní cestou podání je intravenózní aplikace, ale od dubna 2017 je možnost léčit folikulární a difuzní velkobuněčné lymfomy také subkutánním podáním rituximabu.

Celou problematiku historie vývoje tohoto léku od objevu monoklonálních protilátek v roce 1975 přes první publikovanou studii s rituximabem v roce 1994 až k letošní registraci subkutánního rituximabu ve Spojených státech ve svém sdělení na brněnském Kongresu nemocničních lékárníků shrnula Marie Zajícová z Opavy. Hned v úvodu zdůraznila, že velké poděkování za tento zásadní posun v léčbě hematoonkologických pacientů zaslouží kromě vědců také křečík čínský, jehož ovariální buňky objevu monoklonálních protilátek také posloužily.

Subkutánní forma rituximabu byla ověřována v rámci řady studií hodnotících bezpečnost a účinnost takového postupu – šlo například o klinická hodnocení SABRINA, MabEase a PrefMab.

Při srovnání výhod a nevýhod přípravy obou aplikačních forem vycházela doktorka Zajícová nejenom z dostupných údajů o jednotlivých přípravcích, ale též z vlastní zkušenosti s přípravou v lékárně Slezské nemocnice v Opavě. Zatímco počet ředění intravenózního rituximabu se u nich od počátku užívání v roce 2007 ustálil na 100 až 150 aplikacích ročně, subkutánní rituximab byl od května roku 2017, vlivem omezeného rozpočtu pro „centrové“ léky, použit pouze jedenáctkrát. Do budoucna lze ovšem čekat sbližování počtů obou aplikačních forem, protože obě mají shodnou úhradu.

Z tohoto srovnání vychází výčtem negativ poněkud hůře nitrožilní podání, jednak je nutné opakovaně zajišťovat žilní vstup, intravenózní aplikace také může být spojena s rizikem výskytu infuzních reakcí. Dlouhotrvající infuze také představuje větší zátěž pro zdravotnické zařízení, jak z hlediska jeho kapacity, tak z hlediska vyššího a déletrvajícího zapojení zdravotnického personálu do monitorování pacienta. Aplikace zpravidla přesahuje dobu uváděnou v dokumentaci přípravku, takže jsou kladeny nároky i na pacienta, který musí často vydržet více než čtyři hodiny, někdy i pět až šest hodin na infuzi, což může být následně komplikací i pro lékárnu při přípravě navazující chemoterapie v kombinovaných režimech léčby.



Co trvalo hodiny, je hotovo během pár minut

Aplikace subkutánní formy rituximabu je řádově kratší, zhruba pět až sedm minut, a tato výhoda vyvažuje riziko vyšší bolestivosti při vpravení relativně vysokého objemu (11 ml) do podkoží. Lepší vstřebávání tohoto objemu usnadňuje kombinace přípravku s enzymem rHu‑ PH20 – rekombinantní hyaluronidázou, která napomáhá přechodnému rozvolnění podkožní tkáně. Velkou výhodou kombinace s enzymem je také optimalizace biologické dostupnosti. U subkutánního podání navíc není nutno upravovat dávku přepočtem, podává se vždy 1 400 mg. Systémové nežádoucí účinky jsou obdobné, jediným výraznějším negativem v neprospěch subkutánní formy je vyšší procento reakcí v místě vpichu.

Obrovským plusem použití subkutánní formy je časová úspora od druhé dávky léčiva.

První dávku je nutné podat všem pacientům intravenózně, ale od druhého podání se zkracuje aplikační doba z hodiny a půl (reálně spíše více) u infuze na šest teoretických, respektive deset reálných minut podání subkutánní injekce.

Výrazně se také zkracuje doba a počet kroků přípravy v lékárně. Zatímco u intravenózní formy je nutné z výšky a váhy pacienta vypočítat vhodnou dávku a připravit koncentrát do výsledného objemu infuzního roztoku naředěním, subkutánní formu je třeba z lékovky pouze „natáhnout“ do stříkačky a předat na hematoonkologické oddělení k samotné aplikaci subkutánní jehlou.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…