Suburetrální pásky v léčbě stresové inkontinence – co je nového?
Stále rostoucí počet gynekologů zabývajících se urogynekologickou operativou používá v poslední době pro léčbu stresové inkontinence (SI) u žen suburetrální pásky. V současné době představují tyto metody jednu třetinu všech operací pro stresovou inkontinenci provedených ročně v USA. Smyčkové metody se používají přibližně od roku 1997 s poměrně vysokou úspěšností kolem 91 %.1 Až donedávna byly ovšem tyto metody zatíženy velkou mírou komplikací, zahrnujících močovou dysfunkci, retenci moči a erozi pásky. To vedlo operatéry k tomu, aby rezervovali smyčkové metody pro komplikovanější případy, jako jsou recidivující stresová inkontinence nebo insuficience vnitřního sfinkteru. Zavedení metody TVT v roce 1997 způsobilo revoluci v léčbě stresové inkontinence a zároveň otevřelo pole pro množství variant nových pubovaginálních smyček. Naším cílem je probrat různé možnosti, zahrnující syntetické a přírodní materiály, stejně jako transobturátorový přístup.
Ve svých doporučeních z roku 1997 uvádí Americká urologická asociace (AUA), že retropubická uretropexe a suburetrální páska jsou nejúčinnější metody pro léčbu stresové inkontinence. Na druhé straně metodami s nižší úspěšností jsou jehlové metody a přední plastiky. Zároveň AUA uzavírá, že operační léčba může být u některých žen se stresovou inkontinencí metodou první volby. Za zlatý standard v léčbě stresové inkontinence se považují pubovaginální pásky z autologní fascie. Tento postup je však zatížen nevýhodami, jako jsou nadměrný čas potřebný k vypreparování fascie nebo velká suprapubická incize nutná k přišití pásky k fascii přímého břišního svalu. Při zavedení metody TVT v Evropě použil Ulmsten nový přístup, a to syntetickou pásku, která nevyžaduje žádnou fixaci k okolní tkáni, ať již suturou k fascii, ligamentům nebo zakotvení do kosti. Unikátní vlastnosti polypropylenové pásky umožňují adherenci pásky k okolní tkáni v momentě, kdy operatér odstraní plastový obal, který kryje pásku. To umožňuje operatérovi provést jen minimální incizi pro inzerci pásky, která je pak umístěna na oblast střední uretry (raději než na uretrovezikální junkci), a to tak, aniž by působila na uretru jakýmkoli tahem. Jedná se tedy o první snadno reprodukovatelnou, vysoce účinnou a minimálně invazivní smyčkovou metodu.
…
Komentář
Autor: MUDr. Ladislav Krofta, CSc.
Inkontinence moči stresového typu představuje jednu z nejčastějších funkčních poruch postihujících ženskou populaci. Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století bylo publikováno několik stěžejních prací, které umožnily zásadním způsobem definovat jednotlivé anatomické komponenty zodpovědné za fyziologické držení pánevního dna. Tímto byl učiněn významný krok ve výkladu etiopatogeneze stresové inkontinence moči a poruchy statiky dna pánve. Na základě rozsáhlých anatomických studií prokázal Ulmsten a Petros skutečnost, že maximální transmise tlaku při zatížení se odehrává v oblasti přechodu střední a distální uretry. Z anatomického hlediska se jedná o oblast ukotvení pubouretrálních ligament. Ta mohou být například během vaginálního porodu narušena tangenciálně probíhajícími silami. Důsledkem je porušení a ztráta významné kotvící složky uretry. V 90. letech minulého století dochází k rozvoji minimálně invazivních technik využívajících polypropylenové síťky pro léčbu stresové inkontinence moči. Všechny tyto postupy využívají vertikální retropubickou trajektorii vedení instrumentaria. Volná vaginální páska není naložena pod hrdlo močového měchýře, ale pod distální až střední část uretry. Mechanismus takto získané kontinence je zcela nový a lze jej popsat jako kompresi distální uretry páskou přenášeným intraabdominálním tlakem.
…
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 5/2004, strana 32
Zdroj: