Suicidita v Česku rekordně klesla
Podle prof. Höschla je téma deprese sice na „populární“ úrovni značně mediálně frekventované, nicméně je nezbytné připomínat si je i v rovině odborné – zejména v současnosti, kdy se objevují poměrně nové trendy v léčbě deprese a ve vývoji sebevražednosti v ČR.
V celosvětovém měřítku je sebevražda desátou nejčastější příčinou úmrtí a ve věkové kategorii mezi 19. až 25. rokem je dokonce na druhém místě. Mnohdy je podle prof. Höschla opomíjen fakt, že devadesát procent z lidí, kteří sebevraždu spáchali, trpělo některou z duševních chorob. Nejde pouze o deprese, které patří k nečastějším příčinám (podílejí se zhruba polovinou až dvěma třetinami), ale vysoká sebevražednost provází také psychózy, zejména schizofrenie, a některé další poruchy afektivního typu. Nejčastěji se rozhodnou ukončit svůj život staří a nemocní lidé ve věku nad 80 let. Kritickým obdobím je i věková skupina 45 až 54 let, u které je nejčastější příčinou nevyléčitelná choroba provázená velkou bolestí. Muži si berou život více než ženy (např. v roce 2006 mluví statistiky o 22,8 sebevraždy u mužů, ale jen 4,9 sebevraždy u žen na 100 000 obyvatel).
Nejfrekventovanějším způsobem, kterým se lidé připravili o život, je u mužů i žen shodně oběšení. S velkým odstupem následuje zastřelení, otrava a skok z výše. Tyto čtyři způsoby (celkem jich však mezinárodní klasifikace v podkapitole Úmyslné sebepoškození uvádí 25) zahrnují zhruba 90 procent všech případů. Nejvyšší počet sebevražd je zaznamenán u mužů i žen v dubnu, nejnižší v prosinci. Dalším faktorem, který ovlivňuje sklony k ukončení života, je dosažené vzdělání. Nejvíce jsou zaznamenávány u osob se středoškolským vzděláním bez maturity. V této skupině byl navíc v období 1995 až 2005 zaznamenán nárůst počtu sebevražd, a to jak u žen, tak u mužů. Celkové nejnižší sklony k sebevraždám mají lidé, kteří vystudovali vysokou školu.
Počet sebevražd vs kvalita psychiatrické péče
Deprese patří k nejčastějším duševním onemocněním, alespoň jednou za život se objeví u každého pátého člověka, nezávisle na věku – u žen dvakrát častěji než u mužů. Výzkum prováděný v ČR vypověděl, že v naší populaci je depresí, kterou lze již charakterizovat jako klinickou, postiženo sedm až osm procent lidí.
Podle prof. Höschla se zvýšená sebevražednost ve světě rozprostírá v jakýchsi „pásech“, u nichž ale prakticky neexistuje žádný sledovatelný „společný jmenovatel“ ve smyslu například ekonomického rozvoje, životního způsobu a podobně. Vysoká sebevražednost existuje jak ve velmi vyspělých zemích (např. v Japonsku), tak i v některých nerozvinutých balkánských státech (s výjimkou Bulharska, kde, jak již bylo uvedeno, patří k nejnižším). Naopak nízká sebevražednost je zaznamenána v některých zemích, v nichž za jediný „společný“ prvek lze považovat tradiční religiozitu populace (např. v Itálii, Španělsku, Nizozemsku atd.).
Jako rozlišovací kritérium míry sebevražednosti je používán poměr počtu sebevražd na sto tisíc obyvatel za rok – činí-li více než 20, mluvíme o vysoké, je-li pod 10, o nízké. Česká republika se pohybuje kolem hodnoty 15, což nás jednoznačně v současnosti řadí k nejlepším v postkomunistické části Evropy.
Příčiny poklesu jsou zřejmě mnohočetné – uvádí se faktor zkvalitnění zdravotní péče a její vyšší dostupnosti, větší sociální ohleduplnosti a inkluse atd., ale C. Höschl v této souvislosti naznačil i další hypotézu příčiny poklesu. Stručně řečeno její zformulování se opírá o řadu šetření, mapujících souvztažnost vývoje preskripce antidepresiv (markerem je spotřeba inhibitoru zpětného vychytávání serotoninu – viz graf) a vývoje sebevražednosti. Za podklad sloužilo např. vyhodnocení situace v USA, která nastala poté, co v roce 2003 na doporučení FDA (Food and Drug Administration) bylo omezeno podávání antidepresiv dětem, podobná situace ve stejné době v Nizozemsku, dále maďarská studie dokazující na vzájemnou protichůdnost počtu depresí (identifikovaných a medikovaných antidepresivy) a počtu sebevražd, a mnohé další – prof. Höschl čerpal ze studií postihujících vývoj této oblasti v deseti zemích. Z těchto údajů lze vyvodit závěr, že k poklesu sebevražednosti dochází právě ve vazbě na spotřebu antidepresiv, tedy na efektivitu záchytu duševních chorob, která je závislá na optimální kapacitě a funkčnosti sítě psychiatrické péče.
Zdroj: