Přeskočit na obsah

Sunitinib a everolimus v NEJM

Jednou ze studií, jíž úspěšně sunitinib prošel, byla mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie třetí fáze u pacientů s pokročilým, dobře diferencovaným pankreatickým neuroendokrinním nádorem. Všichni pacienti měli progresi onemocnění hodnocenou podle Response Evaluation Criteria in Solid Tumors – defined disease progression, zdokumentovanou v období 12 měsíců před začátkem studie. Celkový počet 171 pacientů byl randomizován v poměru 1 : 1 do větve se sunitinibem v dávce 37,5 mg denně nebo do větve placebové.

Primárním cílem byla délka přežití bez progrese onemocnění, sekundární cíle zahrnovaly objective response rate (ORR), celkové přežití a bezpečnost terapie. Studie byla ukončena předčasně, neboť v placebové větvi se vyskytlo více vážných nežádoucích příhod a úmrtí, rovněž tak byl v této větvi kratší interval bez progrese onemocnění. Průměrná doba přežití bez progrese onemocnění byla 11,4 měsíce u sunitinibu ve srovnání s 5,5 měsíce u placeba (HR pro progresi a úmrtí 0,42; CI 0,26 až 0,66; p < 0,001). ORR byl v sunitinibové větvi 9,3 % ve srovnání s 0 % ve větvi placebové, pacientů užívajících sunitinib zemřelo devět (10 %), užívajících placebo 21 (25 %, HR pro úmrtí 0,41; CI 0,19 až 0,89; p = 0,02).

Nejčastějším vedlejším účinkem doprovázejícím léčbu sunitinibem byl průjem, nausea, zvracení, astenie a únava. Závěrem lze tedy říci, že kontinuální denní užívání sunitinibu v dávce 37,5 mg prodlužuje u pacientů s pankreatickým neuroendokrinním tumorem dobu přežití bez progrese onemocnění, celkové přežití a ORR ve srovnání s placebem.

Everolimus úspěšně prošel prospektivní, randomizovanou studií třetí fáze klinického zkoušení. Čtyři sta deset pacientů, kteří měli pokročilý low‑grade nebo intermediate‑grade pankreatický neuroendokrinní tumor s radiologickou progresí v období 12 měsíců před začátkem studie, bylo rozděleno do větve s everolimem v dávce 10 mg denně (n = 207) a do větve s placebem (n = 203). Primárním cílem byla délka přežití bez progrese onemocnění. V případě, že se během studie u pacientů objevily známky radiologické progrese, mohli být přeřazeni z placebové větve do větve s everolimem.

Průměrná délka přežití bez progrese onemocnění byla 11 měsíců u pacientů užívajících everolimus ve srovnání se 4,6 měsíce u placeba (HR pro progresi nebo úmrtí z jakékoli příčiny 0,35; CI 0,27 až 0,45; p < 0,001), což znamená 65% snížení odhadovaného rizika progrese, nebo úmrtí. U pacientů, kteří přežili 18 měsíců bez progrese onemocnění, bylo možno toto riziko odhadnout na jeho 34% snížení u everolimu (CI 26 až 43) a 9% snížení u placeba (CI 4 až 16). Nejčastějšími nežádoucími účinky u everolimu byla stomatitida (64 % pacientů na everolimu vs. 17 % na placebu), rash (49 % vs. 10 %), průjem (34 % vs. 10 %), únava (31 % vs. 14 %) a infekce (23 % vs. 6 %), a to nejčastěji horních cest dýchacích.

Závěrem lze tedy říci, že ve srovnání s placebem everolimus u pacientů s pankreatickým neuroendokrinním tumorem významně prodlužuje interval bez progrese onemocnění a jeho podávání je spojeno s nízkým počtem nežádoucích účinků.

 

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Britská NHS vyrazila do boje proti HPV

12. 8. 2025

Britská Národní zdravotní služba (NHS) naléhavě žádá statisíce mladých lidí, kteří dosud nepodstoupili očkování proti lidskému papilomaviru (HPV),…