Svou diagnózou určují osud pacientů
S jakou pověrou o patologii se osobně nejčastěji setkáváte?
S oborem patologie je spojen především mýtus o pitvách jako o podřadné lékařské práci. Přitom se jedná o vysoce specializovaný lékařský výkon vyžadující široké medicínské znalosti a mnohaleté zkušenosti, aby mohly být stanoveny odborně fundované závěry. Ty mají často zásadní význam pro lékařské poznání, protože jsou zdrojem poučení pro ošetřující lékaře a zároveň v řadě případů slouží jako nezastupitelný zdroj objektivních informací pro pozůstalé, ale někdy také pro znalecké komise řešící různé stížnosti na zdravotníky. Samozřejmě nelze opominout ani vědecký význam pitev zemřelých na neznámou nebo neobvyklou chorobu, jako tomu bylo např. v případě objasnění SARS. Přestože v představách mnoha lidí je patologie stále synonymem pitvy, dnes už práce na pitevně představuje pouze 10 až 20 procent objemu naší činnosti. Navíc stále pozorujeme trend k poklesu těchto výkonů, k čemuž přispívají stále více i pozůstalí, kteří si pitvu svých blízkých nepřejí. Pokud k ní ošetřující lékař nevidí zvláštní důvod, většinou jim vyhoví a neindikuje ji. Jaký je obrázek patologie v odborné veřejnosti, záleží také na lidech, kteří v našem oboru pracují. Obecně by se dalo říci, že zkreslené představy o našem oboru existují hlavně u kolegů z některých nechirurgických oborů a na pracovištích, kde se nepořádají pravidelné klinicko-patologické semináře.Co je tedy hlavní náplní současné patologie?
Patologie zkoumá strukturální změny nemocného organismu. Během posledních šedesáti let se k pitvám přidala bioptická a později i cytologická vyšetření a postupem času nad pitvami převážila. Cytologické vyšetření zkoumá pouze jednotlivé buňky v nátěru a nepatrné mikroskopické částečky tkáně získané tenkou jehlou. Bioptické vyšetření zpracovává jak vzorky odebrané punkční technikou nebo excizí při endoskopickém vyšetření či operaci, tak vzorky získané z vyjmutých orgánů, tkání nebo amputovaných končetin. Se zavedením endoskopických metod a nových punkčních diagnostických technik došlo za posledních 10 až 15 let k obrovskému nárůstu množství bioptických a cytologických vyšetření. Odhaduji, že se jedná přibližně o pětinásobek oproti stavu před dvaceti lety. Vzrostly počty takto vyšetřených pacientů, u kterých se navíc zvýšilo i množství odebíraných vzorků. Dříve se například z uzlin vyšetřoval pouze jeden řez, zatímco v současnosti se u takzvané sentinelové uzliny doporučuje vyšetřit až 50 řezů. Je potřeba si také uvědomit, že narostly i počty rozpoznávaných patologických stavů. Příkladem mohou být maligní lymfomy, kde jsme dříve rozeznávali tři formy, dnes známe více než 25 různých variant. Nové poznatky v histochemii, imunohistochemii, elektronové mikroskopii a molekulární patologii s sebou nesou také nárůst počtu používaných vyšetřovacích metod. V současnosti existují stovky různých druhů monoklonálních protilátek, což nám například v onkologii umožňuje přesnější určení histologického typu nádoru, přítomnosti receptorů a nádorových onkogenů nebo proliferační aktivity tumoru a tím i biologické povahy nádorového procesu. Patologie se podílí nejen na stanovení diagnózy, ale významnou měrou také určuje prognózu patologického procesu, a to nejen u nádorových onemocnění, ale i u různých chronických zánětlivých procesů. Někdy se využívá i k ověření výsledků léčby a náš nález může přimět ošetřujícího lékaře ke změně terapie v případě, že léčebná odpověď není adekvátní. V řadě případů se rovněž podílíme na určení etiologie patologického procesu, protože některé nemoci mají neurčitý klinický obraz – například chronické hepatitidy, tuberkulóza nebo aktinomykóza. Podílíme se také na cytologickém screeningu nádorových onemocnění, především v případě karcinomu hrdla děložního. Zvláštní kapitolu tvoří takzvaná transplantační patologie, která přímo monitoruje imunitní reakce v transplantovaném orgánu.Jakou roli hraje pitva v dnešní době?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2005, strana 6
Zdroj: