SYMPOSIUM: DERMATOLOGIE: Diagnostika a léčba bazocelulárního a spinocelulárního karcinomu kůže
Výskyt spinocelulárního a bazocelulárního karcinomu neustále narůstá, zřejmě v důsledku zvýšené expozice ultrafialovému záření. Všeobecní lékaři mohou očekávat, že ročně diagnostikují šest až sedm případů bazaliomu a jeden až dva spinaliomy. Bazocelulární karcinom může vypadat jako ploché ložisko (plaka) nebo uzlík s voskovitým, téměř průsvitným vzhledem, často s ulceracemi a telangiektaziemi. Jen vzácně metastazuje a léčí se excizí, kryoterapií, elektrodesikací a kauterizací, imiquimodem, 5-fluorouracilem, popř. fotodynamickou terapií, kterou však FDA v této indikaci neschválil. Nejméně recidiv vykazuje chirurgická léčba. Aktinická keratóza je keratotické ložisko pokryté šupinami, často spíše hmatné než viditelné. Reaguje na jakoukoli z výše uvedených destruktivních technik s výjimkou fotodynamické terapie. Spinocelulární karcinom vyrůstá z aktinické keratózy jako hrbolaté, zarudlé a vyvýšené ložisko, na němž se někdy objevují keratinové čepy, rohové výrůstky či vředy. Může metastazovat, proto se obvykle léčí excizí spojenou s biopsií.
Incidence bazocelulárního a spinocelulárního karcinomu, které shrnujeme pod název nemelanomové maligní nádory kůže, v posledních třiceti letech plynule stoupá. Příčiny tohoto nárůstu jsou patrně do značné míry společenského rázu a patří k nim časté slunění a využívání solárií. Praktičtí lékaři mohou počítat s tím, že ročně diagnostikují šest a sedm bazaliomů a jeden až dva spinaliomy.Hlavním rizikovým faktorem vzniku kožního karcinomu je expozice ultrafialovému (UV) záření. Ubývání ozónové vrstvy může působení UV záření dále umocňovat, a tak zvyšovat četnost kožních karcinomů, avšak riziko zvyšují i další faktory.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
Bazocelulární a spinocelulární karcinomy jsou nejčastějšími maligními tumory. v roce 2000 bylo v ČR hlášeno celkem 60 222 zhoubných nádorů, z nichž nejčastějšími byly právě kožní karcinomy kromě melanomu (dg. C44.-), celkem jich bylo hlášeno 12 016 (19,9 %). Tyto kožní nemelanomové karcinomy jsou o něco častější u mužů (6 108 případů) než u žen (5 908 případů). Alarmující může být vzestup počtu hlášených karcinomů, který má mnoho příčin. Během posledních patnácti let vzrostl tento počet v ČR o 84,8 % a během posledních třiceti let se počet těchto nádorů dokonce více než ztrojnásobil (v roce 1970 bylo hlášeno 3 668 případů, v roce 2000 již 12 016 případů). Z těchto čísel vyplývá i pravděpodobnost, se kterou se může každý lékař ve své ordinaci s diagnózou kožního karcinomu setkat – incidence těchto nádorů u mužů v roce 2000 by1a 122,2/100 000 obyvatel, u žen 112,0/100 000.
Kožní karcinomy, bazocelulární a spinocelulární, vznikají v epidermis, ale podle dnešního stupně poznání můžeme říci, že bazocelulární karcinomy nevznikají pouze z bazálních buněk epidermis. Je totiž známo, že bazální buňky jsou trojího druhu, a to kmenové, transitorní a kompromitované. Předpokládá se, že bazocelulární karcinomy vznikají z kmenových buněk, které jsou jednak lokalizovány ve stratum basale epidermidis a jednak v zevní vlasové pochvě cibulky vlasu (folikulární maternální buňky). Za zmínku stojí i hypotéza o úloze topických karcinogenů, které se mohou akumulovat v telogenním vlasu až desetkrát více než ve fázi anagenního růstu. Spinocelulární karcinomy vznikají z keratinocytů stratum spinosum.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 20
Zdroj: