SYMPOSIUM: EPILEPSIE: Komentář
Text, který vznikl na základě konsensu odborníků, nabízí základní algoritmus pro diagnostiku a léčbu epilepsie u dospělých. Je adresován praktickým lékařům, kteří se ve Spojených státech amerických – na rozdíl od zdejších podmínek – starají téměř o polovinu nemocných s epilepsií. Autoři proto zvolili co nejstručnější formu, jež má praktickému lékaři pomoci (místy i za cenu výrazného zjednodušení), aby se v dané problematice rychle zorientoval a vyhnul se zásadním chybám. První kroky v diagnostice a léčbě
Doporučený algoritmus, jenž se týká stanovení správné diagnózy, následné rozvahy o možných terapeutických krocích a nato postupné realizace oněch kroků, má obecnou platnost u většiny nemocí. Úvahy, za jakých podmínek či k jakým vyšetřením odeslat pacienta ke specialistovi, jsou v našich podmínkách celkem irelevantní. Poznámka, že specialista – na rozdíl od praktického lékaře – nemusí mít na podrobnější pohovor s nemocným čas, nám jistě zní povědomě. Podrobná diskuse s pacientem i s jeho blízkými o terapeutických alternativách, prognóze, možných komplikacích či socioekonomických dopadech nemoci není zdaleka běžná ani v ordinacích našich neurologů.Diagnostický algoritmus
Diagnóza epilepsie se odehrává v několika základních krocích:
■ V prvním kroku je třeba zjistit, zda u nemocného skutečně jde o záchvaty epileptické. V této fázi nejvíce pomáhá pečlivě odebraná anamnéza, zhodnocení somatického i neurologického nálezu a elektroencefalografické (EEG) vyšetření. Odlišení epileptických a neepileptických záchvatových stavů může být nesnadné. Svědčí pro to i fakt, že specializovaná epileptologická centra udávají, že až čtvrtina jejich pacientů vedených původně jako refrakterní epilepsie ve skutečnosti trpí neepileptickými záchvaty.1,2 Musíme počítat se skutečností, že část pacientů trpících epilepsií může mít i dlouhodobě negativní elektroencefalografické nálezy a je na odborníkovi, aby rozhodl o dalším postupu. Ve sporných případech bývá indikované video-elektroencefalografické vyšetření se zachycením typické příhody.
■ Pokud nemocný skutečně trpí epileptickými záchvaty, zajímá nás, co je jejich příčinou. Může jít o záchvaty vyprovokované (příležitostné), tedy nikoli epilepsii. U tohoto typu záchvatů má samozřejmě snaha odstranit příčinu obtíží přednost před symptomatickou léčbou antiepileptiky. Zobrazovací metody pomohou odlišit záchvaty idiopatické od symptomatických, které jsou ostatně při manifestaci epilepsie v dospělém věku pravděpodobnější. Magnetická rezonance (MR) je díky lepšímu rozlišení metodou volby. Výpočetní tomografie by skutečně měla zůstat vyhrazena pro rychlou orientaci v akutních situacích.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2006, strana 18
Zdroj: