SYMPOSIUM II: GERIATRICKÁ PÉČE: Léčba poruch funkce štítné žlázy ve stáří

Prevalence onemocnění štítné žlázy stoupá s věkem. U osob starších než 60 let se prevalence hypertyreózy pohybuje od 0,5 do 2,3 % a zjevné hypotyreózy od 2 do 7,4 %, v závislosti na studované populaci, množství jódu v potravě a použitých diagnostických kritériích. Subklinické poruchy tyreoidální funkce jsou dokonce ještě častější než zjevné onemocnění. Většina pacientů s tyreoidální dysfunkcí je v péči praktických lékařů. Náš článek přináší geriatrický pohled na tuto chorobu, která je častější právě ve vyšším věku. Připravili jsme přehled vlivů stárnutí na strukturu a funkci štítné žlázy i způsobů, jak ovlivňují diagnostiku a léčbu tyreoidální dysfunkce ve stáří. Otázka 1: Jaký vliv má stárnutí na štítnou žlázu?
Struktura štítné žlázy se mění současně s tím, jak člověk stárne. Některé studie ukázaly v souvislosti se stoupajícím věkem zvětšení, jiné zmenšení velikosti štítnice. Tento rozpor má pravděpodobně vztah k obsahu jódu v potravě. Kromě toho se snižuje počet a velikost folikulů i obsah koloidu. Histopatologické vyšetření ukazuje infiltraci lymfocyty a fibrózu pojivové tkáně. S věkem se žláza stává více uzlovitou. I přes uvedené strukturální změny jsou výsledky funkčních testů u většiny pacientů normální. Sérová koncentrace volného tyroxinu (T₄) se s věkem nemění, protože pokles jeho tvorby je kompenzován pomalejší metabolizací. Ačkoli první studie u heterogenní populace svědčily pro snížení koncentrace trijodotyroninu (T₃) s přibývajícím věkem, pozdější studie u vybraných zdravých osob ukázaly, že koncentrace zůstává nezměněna. Koncentrace tyreotropinu (TSH) zůstává obvykle normální, s výjimkou mírného poklesu ve velmi vysokém stáří (tj. po 80. roce života). Může docházet k otupení diurnálních výkyvů koncentrace tyreotropinu a odpovědi tyreotropinu na tyreoliberin, zvláště u starších mužů, ale tento jev je jen vzácně klinicky významný. Některé studie také ukázaly zvýšení tyreoidálních autoprotilátek s narůstajícím věkem, ale tento nárůst je zřejmě způsoben spíše výskytem chorob staršího věku než samotným stárnutím. Otázka 2 U koho, kdy a jak provádět screeningové vyšetření?
...

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Zdenka Límanová, CSc.

Článek je publikován v době, kdy v České republice probíhá diskuse o potřebě screeningu tyreoidálních funkčních poruch u vybraných skupin obyvatelstva, tj. u osob vyššího věku a těhotných. Tento požadavek byl přednesen na sjezdu České endokrinologické společnosti v roce 2003 a je projednáván s jednotlivými odbornými společnostmi, jichž by se zavedení screeningu týkalo. Je navýsost příjemné podpořit postup českých lékařů zkušenostmi ze zahraničí. Článek je přínosný jak pro praktické lékaře, tak pro internisty, geriatry, kardiology, lipidology, gynekology, hematology a psychiatry – především tyto obory se setkávají s dopady onemocnění štítné žlázy na organismus. Ženy jsou postiženy onemocněním tyreoidey častěji než muži, zhruba v poměru 8 : 1. V lékařské veřejnosti dosud převládá názor, že onemocnění tyreoidey se projevuje především jejím zvětšením, a že nepřítomnost klinických příznaků chorobu vylučuje. Opak je pravdou – u starších osob se často tyreoidea zmenšuje až atrofuje (atrofická varianta chronického zánětu), a příznaky odhalíme až po cíleném podrobném vyšetření, protože jsou zaměňovány za příznaky stáří. Léčba zkvalitní postiženému život, proto většinou léčíme i stavy subklinické, ovšem po zvážení schopnosti spolupráce starého pacienta. Onemocnění štítné žlázy jsou stále celosvětovým problémem. Výskyt i charakter závisí na zásobení jódem (nedostatek i nadbytek nejsou vhodné), na genetických faktorech a vlivech zevního prostředí; další vlivy jsou méně významné. Proto nelze jednoznačně přebírat zkušenosti z různých světadílů a diagnostické postupy a léčba se mohou poněkud lišit. Autor pracuje v USA, kde je zásobení jódem dobré, a má tedy podobné podmínky jako v Čechách, na rozdíl od publikací německých, kde se u nynějších čtyřicetiletých a starších osob dosud potýkají s deficitem jódu z mládí, a tudíž s vyšším výskytem strumy. Mají však méně tyreoiditid. Tyreoidální onemocnění posuzujeme z hlediska morfologického a funkčního. Morfologicky je onemocnění charakterizováno strumou – tj. zvětšením nad normu, i uzlovou přestavbou v nezvětšené štítné žláze. Z funkčního hlediska jde o zvýšenou nebo sníženou činnost, kam zahrnujeme i stavy subklinické. Ty jsou často podceňovány, ačkoli pří cíleném screeningu se diagnostikují u starších asymptomatických žen až ve 12–15 %. V článku se hovoří o incidenci tyreoidálních onemocnění – autoři mají na mysli pouze funkční poruchy. Pokud by zahrnuli i výskyt strumy či uzlové přestavby, incidence by výrazně stoupla, zvláště ve starší populaci – nejméně na 30 %. Autoři vycházejí ze zvyklostí v USA. Tam se v diagnostice a léčbě angažuje převážně praktický lékař, zatímco u nás je tradicí tyto osoby, zvláště starší, léčit a dispenzarizovat u endokrinologa. Zkušenost endokrinologů s léčbou polymorbidních osob nepochybně zaručí lepší péči.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2003, strana 23

Zdroj: