SYMPOSIUM II: HYPERTENZE: Léčba hypertenze u diabetes mellitus
Prevalence arteriální hypertenze u diabetes mellitus je velmi vysoká a pohybuje se v rozmezí 70–80 %. Normalizace krevního tlaku u diabetiků je klíčovým terapeutickým opatřením, významně ovlivňujícím další prognózu nemocných. Léčba hypertenze u diabetes mellitus je komplexní a zahrnuje jak nefarmakologická opatření, tak i farmakologickou léčbu. Farmakologická léčba je mnohdy indikována již u vysokého normálního tlaku s přihlédnutím k existujícím rizikovým faktorům, potenciálním známkám orgánového poškození či doprovodným onemocněním. Cílové hodnoty krevního tlaku jsou < 130/80 mm Hg, resp. < 125/75 mm Hg v případě existence významné proteinurie (> 1 g/24 h). Tato skutečnost dále podtrhuje nutnost kombinační léčby hypertenze v drtivé většině případů. Základem léčby jsou látky interferující se systémem renin-angiotenzin: v případě diabetes mellitus 1. typu inhibitory ACE, u 2. typu blokátory AT1 receptorů pro angiotenzin II.
Arteriální hypertenze je spolu s diabetes mellitus, hyperlipidémií, kouřením a pozitivní rodinnou anamnézou jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů aterosklerózy. U diabetu se hypertenze vyskytuje velmi často, navíc mnohdy i s dalšími metabolickými abnormalitami typu obezity. Tyto patologické stavy mohou dále zvyšovat hodnoty krevního tlaku, a dále tak potencovat nejen kardiovaskulární, ale i celkovou mortalitu a morbiditu. Výskyt hypertenze u diabetes mellitus je dvakrát až třikrát vyšší než u osob bez diabetu. Prevalence hypertenze u diabetes mellitus stoupá s věkem a pohybuje se kolem 70 %, zatímco v případě vzniku mikroalbuminurie stoupá až na 90 %. Význam léčby hypertenze u pacientů s diabetem
Podle dostupných dat se zdá, že normalizace krevního tlaku u diabetiků je klíčovým terapeutickým opatřením, významně ovlivňujícím další prognózu nemocných. Přínos dlouhodobé antihypertenzní léčby u hypertenze a diabetes mellitus byl ověřen v mnoha studiích. S ohledem na zhruba desetinásobně vyšší prevalenci diabetes mellitus 2. typu je pochopitelné, že pro tento typ onemocnění máme k dispozici také nejvíce údajů. U diabetu 1. typu není dosud provedena žádná velká studie zkoumající vliv snížení krevního tlaku na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu. Studie UKPDS (UK Prospective Diabetes Study) je dosud největší provedenou klinickou studií u diabetických pacientů. V této studii intenzivnější léčba hypertenze (dosažený TK 144/82 mm Hg) vedla k významnějšímu ovlivnění rizika kardiovaskulárních příhod včetně redukce výskytu makro- i mikrovaskulárních komplikací ve srovnání s méně razantní léčbou (dosažený TK 154/87 mm Hg). Intenzivnější snížení diastolického krevního tlaku z 84 na 81 mm Hg u diabetiků ve studii HOT (Hypertension Optimal Treatment) redukovalo incidenci hlavních kardiovaskulárních příhod (infarkty myokardu, cévní mozkové příhody) o 50 %.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2004, strana 24
Zdroj: