SYMPOSIUM II: MIGRÉNA: Existuje jednoduchý způsob, jak diagnostikovat migrénu?
Migréna představuje významný problém primární lékařské péče – průzkumy provedené v Severní Americe opakovaně prokázaly, že těmito opakovanými bolestmi hlavy, jež postiženého často přechodně zcela vyřazují z aktivního života, trpí asi 6 % mužů a 18 % žen. Z osob, u nichž byla migréna v rámci uvedených průzkumů prokázána, konzultovalo své obtíže s lékařem jen 60 %, přičemž diagnózu migrény lékař potvrdil jen u poloviny z nich. I když vezmeme v úvahu možnost, že si nemocní nejsou schopni přesně vybavit, co jim vlastně lékař řekl, zdá se, že samo postižení migrénou ještě zdaleka nemusí znamenat, že toto onemocnění bude správně diagnostikováno. To je smutné zjištění zejména vzhledem k tomu, že dnes je již k dispozici řada účinných antimigrenik – bez správné diagnózy totiž nebudou mnoha nemocným pravděpodobně nikdy předepsána.
Proč zůstává migréna často nerozpoznána? Za prvé platí, že navzdory vysoké prevalenci a výši částky, kterou odčerpává ekonomice v důsledku ztracené výkonnosti (ve Spojených státech amerických 17 miliard USD ročně), není migréně v rámci výuky na lékařských fakultách věnováno příliš mnoho pozornosti – nejvýše hodina za celé studium. Lékaři první linie tak většinou získávají informace o migréně sami, doslova „svépomocí“. Za druhé je známo, že většina lékařů stanovuje diagnózu na základě rozpoznávání určitých vzorců (něco podobného už viděli nebo o tom četli v minulosti). Právě významná závislost na individuálních zkušenostech a vzdělání činí tento přístup do značné míry problematickým. Lékaři první linie selhávají v diagnostice migrény nejčastěji v důsledku jednoho či více z následujících mylných předpokladů:
● „Jestliže pacient nemá auru, nemůže jít o migrénu.“
Ve skutečnosti má totiž s aurou zkušenost jen 15 % migreniků.
● „Migréna je onemocnění žen, u mužů se nevyskytuje.“
Ve skutečnosti platí, že tímto onemocněním trpí nejméně 6 % dospělých mužů.
● „Pokud je pacient nervózní a podrážděný, má tenzní bolest hlavy, a nikoli migrénu.“
Skutečnost je taková, že migrénu v některých případech provázejí další organická onemocnění, pravděpodobně související s narušením serotoninového metabolismu, jako je deprese, úzkost, panické ataky a obsedantně- kompulsivní porucha.
Odborníci na problematiku bolestí hlavy mají v diagnostice migrény řadu výhod. Soustřeďují se pouze na nemocné s bolestmi hlavy, způsob jejich odměňování jim dovoluje strávit s pacientem mnohem více času, než si může dovolit lékař první linie, a mají také všechny myslitelné vzorce bolestí hlavy popsány ve své bibli – v Mezinárodní klasifikaci bolestí hlavy (The International Classification of Headache Disorders).
…
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Zdeněk Ambler, DrSc.
Bolesti hlavy patří mezi relativně časté příznaky a diferenciální diagnóza nemusí být vždy jednoduchá. Mohou se vyskytovat jako symptom i jako samostatná nosologická jednotka. V roce 1988 publikovala Mezinárodní společnost pro bolesti hlavy (International Headache Society – IHS) klasifikační systém, který se stal standardem pro určení typu bolesti hlavy. Zkrácený přehled byl u nás publikován poprvé v roce 1991 a opakovaně i později včetně doporučených postupů. Informace jsou dostupné i na internetu. Základní je rozdělení na primární – idiopatické bolesti hlavy, bez prokazatelné strukturální léze mozku či jiného orgánového postižení, a sekundární – symptomatické, které jsou příznakem jiného cerebrálního či extracerebrálního postižení. Předpokladem racionální terapie je vždy stanovení správné diagnózy. Mezi varovné projevy, které signalizují riziko závažnějšího sekundárního onemocnění, patří:
● náhlý začátek silné bolesti hlavy (jakou pacient dosud nezažil), případně náhlý začátek po fyzické zátěži,
● progresivně se zhoršující bolest, která se nezmírňuje, případně je provázena zvracením,
● věk nad 50 let,
● změna charakteru dřívějších bolestí hlavy,
● přítomnost fokálních neurologických příznaků,
● přítomnost meningeální iritace či teploty,
● malignita v anamnéze či HIV pozitivita.
Migréna je typickou primární bolestí hlavy. Jde o epizodickou bolest, která je charakterizována paroxysmy, při nichž dochází ke kombinaci bolestí hlavy a gastrointestinálních, neurologických nebo i autonomních příznaků. U většiny pacientů se migréna vyvine v průběhu prvních tří dekád života, ale může začít i ve čtvrté a dokonce i v páté dekádě. Roční prevalence se udává kolem 15 % u žen, 6 % u mužů a až 4 % u dětí. Výskyt migrény u nás je tedy obdobný jako v USA. Přestože migréna představuje významný osobní i společenský problém, ani u nás se při její léčbě nepostupuje vždy správně a adekvátně. Obecně lze říci, že migréna je nedostatečně diagnostikována i léčena.
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2004, strana 26
Zdroj: