SYMPOSIUM: INFEKTOLOGIE: Prevence meningokokového onemocnění

Roční incidence invazivního onemocnění vyvolaného bakterií Neisseria meningitidis odpovídá v USA jednomu případu na 100 000 obyvatel. I při antibiotické léčbě může toto onemocnění pacienta rychle usmrtit nebo vést k závažným neurologickým a cévním následkům. Osoby žijící s nemocným ve společné domácnosti a ty, které jsou s ním v blízkém kontaktu, je třeba chránit antibiotickou chemoprofylaxí spočívající v podávání rifampicinu, ciprofloxacinu nebo ceftriaxonu. Případy meningokokového onemocnění bývají většinou sporadické, ovšem mohou se vyskytnout i epidemicky, takže ohrožené populace musejí být očkovány. Séroskupina B zodpovídá za vyšší incidenci onemocnění u malých dětí, ale není obsažena v žádné z vakcín, které v USA získaly licenci. Vyšší incidencí onemocnění se vyznačují také dospívající a mladí dospělí ve věku 15 až 24 let, přičemž v této věkové skupině navíc častěji dochází k úmrtím než v jiných populacích. Vzhledem k tomu, že 70–80 % těchto infekcí v USA způsobují meningokoky séroskupin C, Y a W135, obsažené v tetravalentních meningokokových vakcínách, lze onemocnění v těchto případech předcházet. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv USA (U.S. Food and Drug Administration, FDA) nedávno schválil konjugovanou meningokokovou vakcínu zahrnující sérotypy séroskupiny A, C, Y a W135. Tato vakcína je závislá na funkci lymfocytů T, navozuje tvorbu baktericidních protilátek a vytváří paměťovou imunologickou stopu, která by měla zajistit delší trvání imunity. Poradní komise pro otázky očkování (Advisory Committee on Immunization Practices) doporučuje tuto vakcínu dospívajícím ve věku 11–12 let a těm, kteří přecházejí na střední školu, a studentům prvních ročníků vysokých škol ubytovaných na kolejích. Lze ji rovněž uplatnit u osob ve věku 11–55 let, které patří do určitých vysoce rizikových skupin.

Neisseria meningitidis vyvolává infekce pouze u lidí; v USA každoročně dochází k 1 400 až 2 800 případům invazivního onemocnění, a to s roční incidencí odpovídající přibližně jednomu případu na 100 000 osob. N. meningitidis je v USA nejběžnějším původcem bakteriální meningitidy u dětí a mladých dospělých a druhým nejčastějším původcem komunitní meningitidy u dospělých. Bez ohledu na léčbu umírá 10–14 % nemocných a dalších 11–19 % pacientů přežije s trvalými následky, jako je ztráta končetiny, neurologický deficit nebo porucha sluchu. Objevují se aktualizovaná doporučení ohledně prevence a chemoprofylaxe meningokokového onemocnění a nedávno byla schválena nová tetravalentní konjugovaná vakcína. Přenos
N. meningitidis je gram-negativní diplokok, kolonizující horní dýchací cesty deseti či více procent lidí a přenášený z osoby na osobu prostřednictvím aerosolových kapének nebo kontaktem se sekrety z horních dýchacích cest (tedy např. líbáním, pitím ze společných sklenic, dýcháním z úst do úst nebo intubací). Mezi malými dětmi jsou méně než dvě procenta asymptomatických přenašečů N. meningitidis, přičemž u dětí do dvou let věku se zmíněné onemocnění vyskytuje velmi často. Přes 60 % meningokokových infekcí v USA nicméně postihuje pacienty ve věku 11 let a starší. Meningokoková onemocnění se většinou objevují sporadicky, ale v některých komunitách a na středních školách se lze setkat i s epidemiemi. Postiženi mohou být také věřící vracející se z Mekky v Saúdské Arábii, zaměstnanci mikrobiologických laboratoří9 a osoby cestující leteckými linkami na velké vzdálenosti. Vývoj v epidemiologii
Existuje třináct kapsulárních séroskupin N. meningitidis, jejichž výskyt se mění v závislosti na čase, geografické poloze a zvažované věkové skupině. Většinu případů onemocnění u člověka způsobují sérotypy A, B, C, W135 a Y. Infekce séroskupinou A jsou v USA vzácné, naopak v subsaharské Africe tato séroskupina vyvolává meningokokové onemocnění nejčastěji. Séroskupina B je nejobvyklejším původcem sporadické infekce v některých evropských státech a způsobila také několik epidemií v Kanadě a v severozápadním Tichomoří. V USA séroskupina B zodpovídá za více než polovinu meningokokových onemocnění dětí ve věku do jednoho roku.1,2,11 Séroskupina Y v letech 1989–1991 vyvolala pouze dvě procenta infekcí, nicméně v letech 1997–2002 tento podíl stoupl na 37 %. Séroskupina Y je častější příčinou pnemonií než séroskupiny B a C (14 % oproti 2 %) a ve srovnání s dalšími sérotypy také způsobuje více meningokokových infekcí u Afroameričanů (50 % oproti 23 %)12 a u nemocných ve věku od 65 let.11 Medián věku žen infikovaných séroskupinou Y je podstatně vyšší (42 let) než medián věku takto postižených mužů (18 let). Epidemie je definována jako tři a více případů meningokokového onemocnění v rozmezí nejvýše tří měsíců, které se objeví v rámci určité organizace nebo komunity u osob bez vzájemných úzkých kontaktů, jestliže onemocnění primárně postihne nejméně 10 ze 100 000 osob. V rámci epidemií vzniknou dvě až tři procenta meningokokových onemocnění. Za 26 ze 42 epidemií hlášených státním úřadům v letech 1994–1997 zodpovídala séroskupina C. Tato séroskupina byla v 90. letech 20. století v Marylandu dávána do souvislosti se 47 % případů meningokokového onemocnění u lidí ve věku 15–24 let, přičemž séroskupina Y způsobila 31 %, séroskupina B zodpovídala za 12 % a séroskupina W135 za 5 % případů.15 Stejná studie15 hodnotí 14 ze 16 úmrtí, u nichž byla známa séroskupina infekčního původce, a uvádí, že séroskupina C jich zapříčinila 57 %, séroskupina Y 29 % a séroskupina B 14 %.
...

Komentář

Autor: MUDr. Pavla Křížová, CSc.

Prof. Kimmel popisuje prevenci invazivního meningokokového onemocnění převážně z pohledu USA. Každá země má strategii prevence invazivního meningokokového onemocnění vypracovanou na základě své epidemiologické situace, která je v jednotlivých zemích odlišná. Ani v rámci EU není plánováno sjednocení strategií prevence invazivního meningokokového onemocnění, právě vzhledem k rozmanitosti epidemiologické situace. Nicméně specialisté v problematice invazivního meningokokového onemocnění diskutují o strategii prevence v jednotlivých zemích na pravidelných setkáních: IPNC (International Pathogenic Neisseria Conference), EMGM (European Monitoring Group on Meningococci) a MenNet (projekt EU „Impact of meningococcal epidemiology and population biology on public health in Europe“). Pražská Národní referenční laboratoř (NRL) pro meningokokové nákazy je zapojena do všech uvedených aktivit. Strategie prevence invazivního meningokokového onemocnění doporučovaná Národní referenční laboratoří na základě aktuální epidemiologické situace v ČR je mezinárodně respektována. V následujícím textu je uveden stručný přehled epidemiologické situace v ČR, doporučená vakcinační strategie a opatření v ohnisku invazivního meningokokového onemocnění, s odkazem na podrobnější informace v literatuře.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2006, strana 7

Zdroj: