SYMPOSIUM: INFEKTOLOGIE: Vzestupný trend infekcí vyvolaných meticilin−rezistentními kmeny Staphylococcus aureus u d
Staphylococcus aureus vyvolává širokou škálu dětských infekcí – od lehkých kožních projevů, jako jsou impetigo nebo furunkly, až po daleko vážnější stavy, jako jsou pneumonie, osteomyelitida, artritida, endokarditida a sepse. Opakovaný výskyt kmenů S. aureus rezistentních vůči různým antibiotikům podnítil časem vývoj antibiotik nových. Důležitou výzvou ke zvládnutí těchto infekcí je nedávný nárůst komunitních infekcí způsobených meticilin- rezistentními kmeny (MRSA) u zdravých dětí a dospělých. Antibiotická rezistence Staphylococcus aureus
Při zvládání stafylokokových infekcí byl v počátcích silnou zbraní penicilin, který stále zůstává lékem volby pro infekce způsobené citlivými kmeny. Po zavedení penicilinu na trh se však rychle objevily kmeny produkující penicilinázu a v současné době zůstává k tomuto preparátu citlivých méně než 5 % kmenů. Infekce vyvolané kmeny produkujícími tento enzym vedly k vývoji a následně širokému užívaní alternativních antibiotik v boji se stafylokokovými infekcemi. Semisyntetické peniciliny (např. oxacilin) a cefalosporiny (cefalexin, cefuroxim) nejsou penicilinázou inaktivovány, a v případě beta-laktamových antibiotik s inhibitorem beta-laktamázy (např. amoxicilinkyselina klavulanová) je aktivita penicilináz inhibována právě příslušným inhibitorem. Tato antibiotika jsou účinná vůči kmenům S. aureus, které jsou normálně rezistentní vůči penicilinu díky produkci penicilinázy (neboli betalaktamázy). Inhibitory bakteriální syntézy, jako jsou clindamycin nebo makrolidy, nejsou penicilinázou inaktivovány díky jejich odlišnému mechanismu účinku. V léčbě ambulantních pacientů s infekcemi způsobenými S. aureus, používali pediatři dlouhodobě perorální antibiotika, např. cefalexin, erytromycin, amoxicilin-kyselina klavulanová a clindamycin u hospitalizovaných pacientů byl lékem volby nejčastěji oxacilin, cefazolin a clindamycin. Meticilinová rezistence kmenů S. aureus, poprvé popsaná počátkem šedesátých let, je zprostředkována genem mecA, kódujícím změnu PBP-2a (penicillin-binding protein), s nízkou afinitou, a proto také špatnou citlivostí k meticilinu, cefalosporinům a všem betalaktamům. První infekce MRSA se objevily u pacientů, kteří je získali v zařízeních zdravotní péče. Rizikové faktory pro takto získané MRSA (tab. 1) pomohly určit pacienty, kteří byli ve zvýšeném riziku infekce meticilin-rezistentními kmeny. Ukázalo se, že pouze několik izolátů kmene S. aureus získalo gen mecA (pravděpodobně od jiného stafylokokového druhu) a že se tyto rezistentní klony rozšířily v zařízeních zdravotní péče, podporované v tomto šíření selektivním tlakem širokospektrých antibiotik. Protože tyto MRSA izoláty byly také běžně rezistentní k jiným protistafylokokovým antibiotikům, byly děti s takto nemocničně získanými infekcemi léčeny vancomycinem (a v poslední době linezolidem).
...
Komentář
Autor: RNDr. Pavla Urbášková, CSc.
Infekce způsobené meticilin-rezistentními kmeny Staphylococcus aureus (MRSA) a biologické vlastnosti těchto původců závažných onemocnění trvale poutají pozornost odborné veřejnosti. V minulosti byly MRSA nalézány jako typičtí původci nosokomiálních infekcí různé závažnosti u hospitalizovaných osob všech věkových skupin. Multirezistence k řadě antibiotik a přítomnost základního neinfekčního onemocnění, oslabujícího pacientovy obranné mechanismy, jsou dvě hlavní příčiny obtížné a nákladné léčby infekcí způsobených MRSA. Problematice nosokomiálních infekcí způsobených MRSA byla před zhruba třemi lety věnována pozornost mimo jiné také v časopise Medicína po promoci. Prevalence infekcí způsobených MRSA v různých zemích světa se výrazně liší. K dispozici jsou spolehlivé údaje o prevalenci bakteriemických infekcí ve 26 zemích Evropy, získané v rámci EARSS (European Antimicrobial Surveillance Resistence System) (http://www.earss.nl). Podrobné údaje z České republiky ukazují velmi pozvolný, avšak trvalý trend narůstání nosokomiálních infekcí způsobených MRSA, který činil 9 % z celkového počtu téměř 1600 invazivních infekcí způsobených druhem Staphylococcus aureus v roce 2005 (htpp://szu.cz.EARSS). V průběhu posledních zhruba deseti let přibývá zpráv z různých oblastí světa o výskytu infekcí způsobených MRSA u pacientů mimo nemocnici, v komunitě. Mezi komunitními a nosokomiálními kmeny MRSA existují určité odlišnosti. Podrobná a výstižná kritéria pro definici komunitních MRSA poskytuje webová stránka CDC (Centers for Disease Control and Prevention, USA). Přenos komunitních MRSA se uskutečňuje přímým fyzickým kontaktem mezi osobami, například mezi dětmi ve školkách, některými sportovci (zápasníky), vojáky, vězni, jedinci určitého etnika. Méně často se kmeny komunitních MRSA šíří nepřímo, prostřednictvím kontaminovaných předmětů (sdílení ručníků, věcí denní potřeby). Donedávna existovaly nejasnosti o původu a identitě komunitních MRSA, a také o způsobu jejich vzniku, které se promítly i do článku „Fighting a rising tide of MRSA infection in the young“, ke kterému patří tento komentář. Poslední práce renomovaných odborníků prokazují nejméně pět zřetelných rozdílů mezi komunitními a nosokomiálními kmeny MRSA. Tyto rozdíly lze stručně shrnout takto:
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2006, strana 18
Zdroj: