SYMPOSIUM: ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEČNÍ: Léčba anginy pectoris
Problematika léčby nemocných s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) je stále velmi aktuální. Úmrtnost na kardiovaskulární choroby v posledních letech sice klesá, avšak stále ještě polovina naší populace této pandemii podlehne. Přes nepopiratelné pokroky v léčbě a v prevenci ICHS ještě stále našim nemocným mnoho dlužíme. Problém není ani tak v nedostatečné účinnosti léčby, daleko významnější je skutečnost, že velká část nemocných s ICHS není léčena lege artis. V rámci sekundární prevence nejsou důsledně kontrolovány rizikové faktory, není dosahováno cílových hodnot v léčbě hypertenze a hyperlipidémie, není optimálně kontrolována obezita ani diabetes. Zde nelze než zdůraznit velký dluh lékařů, a to nejen lékařů v primární péči, ale i lékařů v odborných ambulancích. Hlavní vinu nese dílem podcenění významu léčby, dílem neznalost. Ekonomický aspekt je zřejmě méně významný, vždyť jedním z prohřešků je nízká preskripce beta-blokátorů či kyseliny acetylsalicylové, u nichž jsou náklady spojené s léčbou minimální. Ne zcela optimální péče o nemocné v sekundární prevenci a v léčbě myokardiální ischémie je problémem i v nejvyspělejších zemích, nejde zdaleka o české specifikum. Chronické formy ICHS jsou charakterizovány přítomností ischémie myokardu vzniklé na podkladě organického či funkčního postižení koronárního řečiště. Na rozdíl od akutních forem, jejichž podkladem je nejčastěji akutní koronární trombóza, není čerstvá nekróza myokardu přítomna a ani akutně nehrozí. Podkladem chronických forem bývá nejčastěji organická stenóza na aterosklerotickém podkladě s různým stupněm vazospastické složky. Méně často se setkáváme s čistě funkčním podkladem potíží, jako jsou spasmy bez přítomnosti organické koronární stenózy; pak mluvíme o variantní angině. Ischémie může vzniknout i při poruše relaxace koronárních arteriol v době zvýšených nároků myokardu na perfuzi, tento stav je jednou z příčin syndromu X. Je-li transitorní ischémie myokardu provázena stenokardiemi, mluvíme o angině pectoris, nepřítomnost stenokardie či jejího ekvivalentu v průběhu ischémie charakterizuje němou ischémii. Anatomický nález na věnčitých tepnách i prevalence obou klinických jednotek v populaci jsou zhruba stejné. U obou je stejný patofyziologický podklad ischémie, liší se však v subjektivním projevu. U nemocných s němou ischémií myokardu chybí vnímání tkáňové ischémie, kdy není přítomen důležitý alarmový mechanismus informující o poruše prokrvení myokardu. Také léčba se v podstatě neliší, pouze u němé ischémie se soustředíme na snížení mortality; kvalita života je totiž dobrá. Prvým projevem choroby bývá akutní infarkt myokardu či náhlá smrt.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2004, strana 14
Zdroj: