Syndrom bolestivého ramene
Bolest v oblasti ramene je velmi častým regionálním syndromem. Smith a Campbell v roce 1992 publikovali, že jím trpí každý třetí pacient v péči praktických lékařů.1 Na tuto publikaci okamžitě nesouhlasně reagovala řada článků předkládajících jiná data, přehledy a prospektivní studie, kde se udávaná čísla od těchto významně lišila.2–4 Podle kvalitně zpracované prospektivní studie holandských autorů2 sledovalo 11 praktických lékařů incidenci bolestivého ramene. Tito lékaři registrovali 35 150 pacientů a zjistili incidenci tohoto onemocnění 11,2/1 000 pacientů a rok. Bamji a spol.4 stanovili roční prevalenci bolestivého ramene na 2,36 % a incidenci na 1,47 % na základě vyšetření 9 215 případů z 658 469 registrovaných pacientů. Tato čísla bychom u nás akceptovali spíše než první uvedená.
V čem je příčina této odlišnosti a jaká je tedy opravdová četnost toho bolestivého stavu? Stejně jako ve statistikách, tak i v praxi je problém nejspíše v tom, jak termín „bolestivé rameno“ definujeme. Bolest v rameni může být totiž způsobena vnitřní poruchou kloubu nebo obklopujících tkání nebo bolestí vystřelující do ramene z jiné oblasti – přenesenou bolestí. Vnitřní – kloubní – faktory charakterizují akutní nebo chronický zánět či jiné poškození kloubu, šlach, obklopujících ligament nebo dalších periartikulárních struktur nebo i poúrazové změny, tedy „bolestivé rameno“ v úzkém slova smyslu, charakterizované tzv. kloubním vzorcem omezení pohybu (viz dále) nebo jinými přesvědčivými manévry dokladujícími, že bolest pochází z tkání kloubních.
Zevních – mimokloubních – faktorů je mnoho.5 Kromě vertebrogenní bolesti mohou být příčinou bolesti také funkční změny ovlivňující mechaniku pohybu kloubu, hypermobilita, bolest vystřelující do ramene při patologii plicní nebo subfrenické. Úrazy jsou samostatnou kapitolou v kompetenci ortopedů a chirurgů, které jsou nad rámec tohoto sdělení.
Důvodem k nesprávnému vyhodnocení původu bolestivých stavů je těsná provázanost oblasti šíje a ramene, která je dána společnou inervací (kloubní pouzdro, kůže, podkoží a svaly ramene jsou inervovány převážně z kořenů C5–7, viz obr. 1) a dále svalovým spojením krční páteře a ramenního pletence. Významně přispívá také fakt, že se postiženou strukturu vždy nedaří přesně identifikovat nebo přesně zobrazit, anebo jde o změny funkční, kde objektivní doklad o organicitě procesu prostě chybí.
V době, kdy medicína pracuje na úrovni receptorů, si klademe otázku, jak strukturu způsobující bolest vlastně vypátrat. Velký krok kupředu znamenají pokusy Clowarda,...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.4/08, strana 10
Zdroj: