Syndrom polycystických ovarií – nové pohledy
Již v roce 2005 přijala Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii (ESHRE) Rotterdamský konsensus, který dlouho užívaný pohled na PCOS změnil. V současnosti jsou užívány dvě definice. Americká (pocházející od Národních institutů zdraví – NIH) do tohoto syndromu zahrnuje nepravidelný menstruační cyklus a hyperandrogenismus a jiné podmínky pro stanovení této diagnózy vylučuje. Evropská Rotterdamská kritéria navíc zohledňují patologický ultrazvukový obraz ovarií a zdůrazňují současný výskyt alespoň dvou ze tří zmíněných kritérií. V Asii názory kolísají. Hyperandrogenismus je považován za zásadní kritérium na indickém subkontinentu, zatímco v jihovýchodní Asii za kritérium vedlejší – s tendencí užívat Rotterdamská kritéria.
V dubnu tohoto roku proběhl v Singapuru kongres s cílem pokusit se sjednotit názor na PCOS. Konsensus vznikl v širokém mezioborovém pohledu. PCOS je tak považován za metabolický syndrom, který postiženou ženu provází po celý život. Podle jednotlivých životních období má žena specifické potíže a podle potíží je v kontaktu s lékaři různých odborností. V podstatě má zvýšené riziko řady onemocnění. Bohužel bylo konstatováno, že „life time expectation“ – životní vyhlídky – těchto žen nejsou zcela růžové.
Prvním specialistou, který se s takovou pacientkou potká, bývá v jejím dětství endokrinolog pro obezitu, pak je to gynekolog, kterého vyhledá záhy po menarche pro nepravidelný menstruační cyklus. Ten je důsledkem nepravidelné ovulace nebo anovulace. V péči gynekologů zůstává ve fertilním věku pro problémy s otěhotněním, které dysfunkce ovarií způsobuje. V dalším životním období se dostává do péče endokrinologa, kdy se metabolický syndrom projevuje zvýšenými koncentracemi HDL cholesterolu a triglyceridů. Častěji se u těchto žen objevuje diabetes. S postupujícím věkem anovulační menstruační cykly, a tedy zvýšené koncentrace neoponovaných estrogenů přivádějí ženu do péče onkologů, neboť zvyšují riziko karcinomu endometria.
Protože není znám původ tohoto onemocnění, kauzální léčba jako taková neexistuje. Vždy jde pouze o léčbu v konkrétním životním období. Žen takto postižených přibývá a konsensus je v názoru, že příčinou je životní styl. Vtipně to shrnul prof. Lunenfeld z Izraele: „Dříve pila mladá děvčata mléko a hrála basketbal, nyní pijí kolu a sledují televizi.“
Konsensus byl také v názoru, že veškerá používaná léčba není účinná a jediným opatřením je právě úprava životního stylu. Životní styl a obezita jsou hlavními nepřáteli, neboť právě v tukové tkáni jsou deponovány steroidy – se všemi negativními důsledky. Přesvědčit ale ženy o nutnosti změny životního stylu je úkol velmi nesnadný.
Zdroj: