Technologie v diabetologii. Využití technologie pro edukaci

Dobrá edukace pacienta je základním předpokladem úspěšné léčby. Edukace v diabetologii musí být zaměřena rovněž i na další cílové skupiny (odborníky i laickou veřejnost).

Slovo edukace pochází z latinského „educare“ čili vést vpřed a znamená vzdělávání (výchovu). Technologie mohou zprostředkovat informace, ale na rozdíl např. od knih i „živou“ ukázku aplikace teorie v praxi.

Zásadní roli ve využití technologií v edukaci sehrálo masové rozšíření internetu. Díky bezdrátovému připojení i malých mobilních zařízení na internet se jedná o informační zdroj, který je neustále při ruce. Počet uživatelů mobilních telefonů se celosvětově pohybuje již v řádu miliard. V roce 2013 prodej tzv. chytrých telefonů („smartphones“) umožňujících instalaci různého softwaru (aplikací) a snadné připojení k internetu převýšil prodej starších typů telefonů. Informace mohou být poskytovány buď v prosté formě (sdělení faktů, např. vysvětlení, co je to diabetes, jaké jsou jeho formy atd.), nebo dynamičtějším způsobem. Informace (například pomocí webových stránek) zveřejňují odborné, ale i laické subjekty. Problémem zejména těch laických může být kvalita poskytovaných informací. To se týká i databázových aplikací (například databáze potravin a jejich složení). Velice nebezpečné stran kvality poskytovaných informací jsou sociální sítě.

Na světě je velké množství tzv. medicínských mobilních aplikací (tzv. MMAs, kam patří i ty edukačně zaměřené). Obecným problémem MMAs je standardizace a certifikace (viz například dokument The Mobile Medical Applications Guidance for Industry and Food and Drug Administration Staff, vypracovaný americkou FDA, tj. U. S. Food and Drug Administration; přístupný přes www.fda.gov). Tento dokument dělí aplikace do tří kategorií. Přísná regulace se týká aplikací, které například řídí chod nějakých zdravotnických přístrojů (tzv. kategorie C). S využíváním informačních a komunikačních technologií (ICT) souvisí také nutnost vybudování legislativy týkající se tzv. data safety and security, tj. aby přenášená data byla bezpečná, ale také zabezpečená proti zneužití.

Mezi dynamické výukové prvky patří například instruktážní videa (např. ukázka zavedení glukózového senzoru). Ideální je, pokud edukační MMAs obsahují interaktivní prvky.

Velice důležitá pro každého žáka je zpětná vazba. Ta může být buď automatická, nebo personalizovaná. Velmi edukativní jsou simulace, ideálně s pacientovými konkrétními daty. Opět je zde důležitá zpětná vazba. Základním problémem využití technologií v edukaci je tzv. drop out (odpadnutí). Jako jiné „hračky“, i edukační aplikace časem přestane bavit. Z tohoto důvodu je dobré využití tzv. gamifikace, tj. začlenění herních prvků využívajících přirozené lidské hravosti. Lze zvolit i jiné formy motivace k použití edukačního programu (benefity za předložení certifikátu o absolvování e‑learningového kursu apod., to platí samozřejmě i pro edukaci odborníků).

Pro ilustraci bych uvedla článek publikovaný v roce 2014 v časopise JMIR Serious Games, který popisuje výsledky hry na webové platformě zvané DietBet. Nejprve si účastníci vsadili a odměna se dělila podle výsledku váhové redukce. Za sledované období šesti měsíců hrálo tuto „hru“ téměř 40 000 lidí. Pro tento přístup se používá pojem „social gaming“. Stran motivace se mohou pozitivně uplatnit i již výše zmíněné sociální sítě.

Není nutné hrát přímo o peníze. Technologie ale umožňují velmi dobrou implementaci slavného výroku J. A. Komenského „Škola hrou“ i do diabetologie. Hlavní je vždy vědět, proč se má člověk něco nového učit.

Zdroj: