Těhotenství u žen s vrozenou srdeční vadou

Vrozené srdeční vady (VSV) jsou sice vzácné, vyskytují se pouze u 0,5–0,8 % živě narozených, avšak stále znamenají závažné ohrožení kardiovaskulárního systému novorozence. Pokroky v dětské kardiochirurgii umožnily mnohým z těchto dětí dosáhnout v dobrém zdraví produktivního věku.1 I když může být funkční stav ženy s VSV před otěhotněním normální, změny kardiovaskulárního systému v těhotenství mohou tuto situaci dramaticky změnit (tab. 1).

Jedna nedávná studie skutečně ukázala, že z 2 491 pacientek s VSV mělo během těhotenství 11 % srdeční selhání, arytmie nebo jiné kardiovaskulární příhody. Co je ještě horší, tyto komplikace byly dosti závažné.2

V minulosti se ženám s chronickou srdeční chorobou často doporučovalo, aby se chránily otěhotnění nebo aby těhotenství předčasně ukončily. Dnes se však klinické výsledky v této populaci díky chirurgickým technikám významně zlepšily. Ideálně by chirurgická korekce měla být samozřejmě provedena před početím, zejména je-li žena již cyanotická.3 Zatímco některé kardiální problémy spojené s těhotenstvím nevyžadují okamžitou pozornost, jako například většina systolických šelestů a změn vlny T, vždy je nutné vyšetřit symptomy, jako je bolest na hrudi a námahová synkopa nebo dušnost. Mohou se totiž zjistit dosud nediagnostikované léze.

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Jana Popelová, CSc.

Článek amerických autorů shrnuje základní hemodynamické změny v těhotenství a rizika těhotenství u jednotlivých nejčastějších vrozených i získaných srdečních vad. Přehledně ukazuje, u kterých pacientek je epidurální anestezie riziková a kdy je vhodnější použít celkovou anestezii.

V České republice je díky existenci Dětského kardiocentra a systematické péči dětských kardiologů většina vrozených srdečních vad (VSV) diagnostikována již v dětství a většina z nich je chirurgicky nebo katetrizačně ošetřena. Přesto nelze říci, že by u nás všechny ženy s VSV mohly bez starostí otěhotnět.

Každá žena, která má v anamnéze VSV, ať již operovanou či neoperovanou, by měla podstoupit ještě před otěhotněním kardiologické vyšetření včetně echokardiografie a zátěžového vyšetření (ergometrie či spiroergometrie). Stejně tak by kardiologické vyšetření měly podstoupit mladé ženy s nálezem šelestu, námahové dušnosti nebo arytmií. Mladé ženy, které prodělaly transitorní ischemickou ataku (TIA) nebo cévní mozkovou příhodu (CMP) by měly kromě neurologického vyšetření podstoupit vyšetření jícnovou echokardiografií s kontrastem k vyloučení intrakardiálního zkratu s možností paradoxní embolizace.

Kardiologické vyšetření před otěhotněním umožní v mnoha případech ošetření reziduálních nálezů, takže následné těhotenství proběhne bez větších rizik. V opačném případě, při diagnóze závažné VSV až v těhotenství, musí žena volit mezi přerušením těhotenství a podstoupením často vysokého rizika pro ni i pro plod.

Obecně je těhotenství dobře snášeno u regurgitačních vad (vady s levopravým zkratem, mitrální regurgitace, aortální regurgitace, pulmonální regurgitace, trikuspidální regurgitace).

Je-li pacientka s regurgitační vadou ve funkční třídě NYHA I–II a má-li dobrou funkci obou komor, většinou těhotenství nepřerušujeme.

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 6/2008, strana 40

Zdroj: