Tematická příloha: Kardiologie: Má se při srdečním selhání vypnout ICD?
Každý kardiolog má mezi svými pacienty takové, o kterých tuší, že jim ve skutečnosti nemůže nabídnou více než doprovázení ke konci života. Paliativní péče v kardiologii ale není zrovna časté téma. Pro své vystoupení si je na brněnském kardiologickém kongresu vybral prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., z 1. interní kardioangiologické kliniky FN u svaté Anny v Brně. „My kardiologové před posledními dny života zavíráme oči asi více než lékaři jiných oborů. My jsme přece ti, kteří život zachraňují. Přitom prognóza nemocných se srdečním selháním je, pokud jde o očekávanou délku života, stejně závažná jako u onkologických pacientů. Onkologové jsou v uvažování o paliativní péči i v jejím praktickém poskytování o poznání dále než my,“ řekl profesor Vítovec.Kdy přejít z kauzální léčby na léčbu symptomatickou?
„Stále větší počet chorob s multifaktoriální patogenezí nás nutí připustit, že kauzální léčba má své hranice a že za těmito hranicemi by nemělo být prázdno. Paliativní medicína se snaží najít recept na tuto nejistotu. Není svou myšlenkou nová, nicméně pro vítěznou medicínu se může zdát cizí.“ Rozdíl v klinickém obrazu mezi srdečním selháním a onkologickým onemocněním se v terminálním stadiu stírá. Přesto má paliativní péče v kardiologii určitá specifika. „ Naše nejistota ohledně prognózy je větší. Nikdy nemůžeme jednoznačně říci, že tento pacient už nemá naději. Onkologové zpravidla vědí dříve než my, že pacient nevyhnutelně spěje do konečné fáze zhoubného onemocnění. V kardiologii je mnohem těžší najít ten správný okamžik, kdy omezit léčbu kauzální a pokračovat pouze v léčbě symptomatické. To je vždy předmětem dlouhých diskusí; a vždy se musí najít někdo, kdo rozhodne a tuto odpovědnost na sebe vezme.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2006, strana 19
Zdroj: