TEMATICKÁ PŘÍLOHA: PEDIATRIE: Kardiologie, ateroskleróza, cévní poruchy

J. Wiederman a spol. z Olomouce shrnuli recentní názory na léčbu srdečního selhání (SS) u dětí: klasická léčba (inotropní látky, diuretika, vasodilatancia, přípravky s kaliem, antikoagulancia, sedativa, analgetika a oxygenoterapie) je v poslední době doplňována i aplikací betablokátorů – např. carvedilol. Ten je neselektivním betablokátorem třetí generace, navíc s vasodilatačním účinkem, antioxidační aktivitou a inhibicí apoptózy. Jako obvykle chybějí pediatrické studie, ale přípravek je účinný i u dětí, jak dokládá vlastní kasuistika autorů. Kasuistiku jedenáctiletého chlapce léčeného pro atypickou formu epilepsie s opakovanými epizodami bezvědomí vázanými na fyzickou zátěž uvedl P. Vít z Brna. Při ergometrickém vyšetření byla zjištěna katecholaminergní polymorfní komorová tachykardie (CPVT). Zatím málo známá jednotka může končit komorovou tachykardií až synkopou, fatální fibrilací komor s náhlou smrtí po zátěži. U části pacientů se jedná o autosomálně dominantní dědičnost (RyR2), je ale popsán i recesivní typ (CASQ2). V rámci diferenciální diagnostiky nejasných záchvatů bezvědomí je tedy třeba myslet i na tuto vzácnou jednotku; léčebně se doporučují betablokátory, někdy je nutná implantace ICD.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 30/2006, strana 20

Zdroj: