Tento měsíc v The New England Journal of Medicine

Redakční rada Postgraduální nefrologie přichází tento rok s novinkou.
Na poslední stránce bulletinu budou vždy uvedena a případně
komentována aktuální sdělení publikovaná v nejprestižnějším
klinickém časopise The New England Journal of Medicine. Domnívám
se, že tyto informace, které jsou nové, původní a jsou předmětem
pečlivého peerreview,
mohu být našim čtenářům velmi
užitečné.
Od 1. 1. 2009 ke dni přípravy tohoto čísla Postgraduální nefrologie
vyšlo sedm čísel NEJM. Pro klinické nefrology a transplantology
mohou být zajímavá tato sdělení.

Moers C, Smits JM, Maathuis MH, Treckmann J, van Gelder F,
Napieralski BP, van KasteropKutz
M, van der Heide JJ, Squifflet
JP, van Heurn E, Kirste GR, Rahmel A, Leuvenink HG, Paul A,
Pirenne J, Ploeg RJ. Machine perfusion or cold storage in deceased-
donor kidney transplantation. N Engl J Med 2009 Jan
1;360(1):7–19.
Tullius SG, GarcíaCardeńa
G. Organ procurement and perfusion
before transplantation. N Engl J Med 2009 Jan 1;360(1):78–80.
Editorial k článku Moerse
Podrobnosti o tomto významném příspěvku C. Moerse jsou předmětem
komentáře uvnitř tohoto čísla na straně 11.

Kulke MH, Bergsland EK, Yao JC. Glycemic control in patients
with insulinoma treated with everolimus. N Engl J Med 2009
Jan 8;360(2):195197.
V tomto korespondenčním sdělení je popsána úspěšná léčba čtyř
nemocných s insulinomy a těžkou hypoglykémií everolimem,
imunosupresivem známým z transplantační medicíny. Jedná se
o derivát rapamycinu. Podobně jako sirolimus má i everolimus
určité protinádorové účinky.

Ibrahim HN, Foley R, Tan L, Rogers T, Bailey RF, Guo H, Gross
CR, Matas AJ. Long-term consequences of kidney donation.
N Engl J Med 2009 Jan 29;360(5):459–469.
Transplantace ledviny od žijícího dárce představuje metodu volby
léčby nemocných s nezvratným selháním ledvin, kteří jsou schopni
transplantaci podstoupit. Lepší výsledky transplantací ledviny
od žijících dárců na rozdíl od dárců kadaverózních vedly k většímu
rozšíření této metody. Dlouhodobé sledování osudu dárců svědčí
pro jejich delší přežití, ale dvě práce ukázaly na zařazování dárců
ledvin na čekací listinu k transplantaci pro renální selhání. Tato
studie měla za cíl ukázat u velké kohorty dárců riziko selhání
funkce ledvin a dále u souboru 255 dárců prospektivně sledovat
vývoj měřené glomerulární filtrace.
Od roku 1963–2007 bylo na pracovišti Minnesotské univerzity
provedeno 3 698 dárcovských nefrektomií. U 255 dárců podstoupivších
nefrektomii před rokem 2000 bylo provedeno vyšetření
GFR (iohexolová clearance) v průběhu let 2003–2007. U těchto
dárců bylo také provedeno vyšetření kvality života (dotazníky SF12
a SF36).
Do konce roku 2007 zemřelo z celé kohorty 268 dárců a u 26
dárců nebyl zjištěn jejich osud (cizinci); 30 % úmrtí bylo z kardiovaskulárních
příčin. Přežití dárců tak bylo podobné přežití v populaci.
U 11 dárců (7 žen, 8 bělošské etnikum) se vyvinulo selhání
ledvin 22,5 ± 10 let po nefrektomii. Tři z 11 dárců měli stejné
onemocnění vedoucí k selhání ledvin jako pokrevní příjemci jejich
ledvin (1× HUS, 1× hypertenze, 1× glomerulonefritida). U osmi
ostatních byly jako příčiny selhání ledvin určeny hypertenze (2×),
karcinom ledviny, sklerodermie a čtyřikrát nebyla příčina známa.
Odhadnutý výskyt selhání ledvin v populaci dárců tak byl
180/1 milion obyvatel za rok a v populaci bělochů v USA je výskyt
selhání ledvin 268/1 milion obyvatel za rok.
Měřením GFR autoři zjistili, že GFR má inverzní vztah k věku,
pokles GFR byl 0,49 ml/min/1,73 m2/rok, u mužů byl pokles 0,34
a u žen 0,60. V době, kdy byla GFR měřena, měli dárci iohexolovou
GFR v hodnotách 76 % odhadnuté GFR v době nefrektomie. Dárci,
kteří absolvovali dvě měření iohexolové clearance v průběhu tří
let, měli jen velmi malý pokles GFR (pokles o 0,6 ml/min/1,73 m2/
rok). V průběhu tohoto tříletého sledování se krevní tlak nezměnil:
24,7 % nemocných, kteří měli měřenou GFR, bylo léčeno antihypertenzivy,
19 % z nich mělo hypertenzi špatně kompenzovanou.
U většiny dárců (87 %) nebyla pozorována žádná mikroalbuminurie,
jen 11,5 % mělo mikroalbuminurii a jen 1,2 % makroalbuminurii.
Autoři zjistili, že riziko snížení GFR pod 60 ml/min bylo
spojeno s věkem (p < 0,001), BMI (p = 0,02) a ženským pohlavím
(p = 0,03). Překvapivě, doba od nefrektomie a kouření neměly vliv
na snížení GFR. Albuminurie se častěji vyvinula u žen, riziko
hypertenze souviselo s věkem a s BMI. Fyzické zdraví i mentální
zdraví hodnocené dotazníky pro kvalitu života bylo vyšší než
v americké populaci.
Tato studie prokázala, že osud dárců ledvin po nefrektomii je
podobný jako u ostatních, kteří ledvinu nedarovali. Navíc je jejich
kvalita života výborná a riziko selhání ledvin stejné jako v populaci.
Podobně byl stejný výskyt hypertenze a albuminurie u dárců
ledvin a v populaci.

Tan JC, Chertow GM. Cautious optimism concerning long-term
safety of kidney donation. N Engl J Med 2009 Jan 29;360(5):
522–533.
V tomto editorialu k Ibrahimově práci jsou citovány další studie,
které mírní optimismistické ladění článku.

Nurnberger J, Witzke O, Saez AO, Vester U, Baba HA, Kribben A,
Zimmerhackl LB, Janecke AR, Nagel M, Kirschfink M. Eculizumab
for atypical hemolytic-uremic syndrome. N Engl J Med 2009 Jan
29;360(5):542–544.
Gruppo RA, Rother RP. Eculizumab for congenital atypical
hemolytic-uremic syndrome. N Engl J Med 2009 Jan 29;360(5):
544–546.
Tyto dva korespondenční články ukazují na úspěšnou léčbu atypického
HUS, s recidivou po transplantaci (v prvém z nich)
a u dítěte (v druhém), novou monoklonální protilátkou eculizumabem.
Tato humanizovaná monoklonální protilátka je namířena
proti C5 terminální složce komplementu a je určena pro
léčbu paroxysmální noční hemoglobinurie. Jedná se o první informace,
a potvrzení těchto nálezů prospektivními studiemi je proto nezbytné.

Zdroj: