Terapie zvýšeného intrakraniálního tlaku

Terapie zvýšeného intrakraniálního tlaku Kromě šokového stavu se u některých dětí může septický stav manifestovat jako meningitida, která je příčinou zvýšeného intrakraniálního tlaku, jenž může být také způsoben cerebrálním edémem. Pacienti bez signifikantního meningeálního zánětu, kteří jsou v hlubokém šokovém stavu, mohou mít alterované vědomí díky mozkové hypoperfuzi. Naopak pacienti bez šokového stavu se zvýšeným intrakraniálním tlakem mohou vykazovat periferní vasokonstrikci. U zvýšeného intrakraniálního tlaku je přítomna špatná periferní perfuze, obvykle bez známek šoku, spolu se sníženým vědomím nebo jinými neurologickými příznaky. Při podezření na zvýšený intrakraniální tlak při nepřítomnosti známek šoku je třeba se vyhnout agresivní resuscitaci oběhu, neboť ta prohlubuje edém mozku. V takovém případě je indikována infuze manitolu 0,25 až 0,5 g/kg nebo 3% fyziologický roztok v množství 3 ml/kg.

V případě zvýšeného intrakraniálního tlaku způsobeného meningitidou je velmi často přítomen i šokový stav. V tomto případě je prvotní terapie šoku se zajištěním dostatečného krevního tlaku jako prevence proti hypoperfuzi mozku. Nezbytná je sedace, která zabrání akutnímu zvýšení intrakraniálního tlaku způsobeného agitací nebo kašláním, ale myorelaxancia se nedoporučují podávat, neboť mohou zakrýt epileptické záškuby. Ty musejí být léčeny agresivně, neboť mohou opět zvyšovat intrakraniální tlak.

Zdroj: MT