Trajektorie onkologických pacientů už umíme přesně popsat

Data zdravotních pojišťoven dnes umožňují detailně sledovat cestu pacienta se zhoubným nádorem – od prvního zakódování diagnózy přes multidisciplinární tým až po využívání sociálně-zdravotních služeb. „Trajektorie onkologických nemocných jsou kompletně mapovatelné,“ říká prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel ÚZIS. Propojení s databázemi Ministerstva práce a sociálních věcí má podle něj zásadní význam pro plánování národní strategie paliativní péče, dostupnosti mobilních specializovaných týmů i hodnocení nemocničních pracovišť. Analytička ÚZIS RNDr. Michaela Cvanová, Ph.D., upozorňuje, že rezervy zůstávají v následné péči – pacienti po prodělaném zhoubném onemocnění by měli mít systematicky zajištěno návazné sledování a účast v příslušných screeningových programech, aby případné nové nádory byly zachyceny ideálně v prekanceróze či v prvním stadiu.

• Do jaké míry na základě dostupných dat můžeme popsat, jak se onkologicky nemocní pohybují systémem a kde se případně ztrácejí?

L.D.: V tuto chvíli lze říci, že data máme kompletní a umožňují velmi detailně popsat trajektorii pacienta – samozřejmě v rámci možností, které administrativní data nabízejí. Nejde o žádný nový registr, do kterého by někdo dodatečně zadával údaje. Využíváme dominantně data zdravotních pojišťoven, díky nimž lze zpětně sledovat cestu pacienta od prvního vyslovení či zakódování diagnózy přes diagnostická vyšetření až například k biopsii zhoubného nádoru. Poté už vidíme zapojení multidisciplinárního týmu a dokážeme identifikovat silná i slabá místa v jednotlivých trajektoriích.

Objektivní realitou je, že část pacientů – nechci říci, že se v systému „ztrácí“ – se zkrátka nedostává včas na multidisciplinární týmy v komplexních onkologických centrech. Vidíme i regionální rozdíly, přičemž například situace v Karlovarském kraji jednoznačně vyžaduje systémové řešení a posílení dostupnosti komplexní onkologické péče.

Novinkou je propojení onkologických dat s databázemi Ministerstva práce a sociálních věcí. Díky tomu jsme schopni sledovat trajektorii pacienta i po léčbě, a to včetně sociálně-zdravotních služeb. Má to zásadní význam pro plánování národní strategie paliativní péče, pro dostupnost mobilních specializovaných týmů nebo pro hodnocení výkonnosti nemocničních týmů paliativní péče atd.

Data, o nichž mluvím, jsme nyní otevřeli – jsou dostupná například přes Národní zdravotnický informační portál a může s nimi pracovat i akademická veřejnost. Pokud bychom pak chtěli jít ke konkrétním procentům a detailům, musíme už rozlišovat jednotlivé diagnózy – a právě na to se zaměřuje moje kolegyně Michaela Cvanová.

• Vy jste se na hodnocení trajektorií onkologicky nemocných ve své práci přímo zaměřila. Kde vidíte rezervy a slepá místa?

 M.C.: Pro nás bylo nejzajímavější zjištění to, že pacientky, které prodělaly první zhoubný nádor a ukončily léčbu, by měly následně přejít do péče praktického lékaře či jiného specialisty a být odesílány například na mamografický screening. Naší představou je, aby se u těchto žen buď už žádný další nádor nerozvinul – což samozřejmě nelze zcela zajistit –, nebo aby byl zachycen v co nejčasnějším stadiu, ideálně v prekanceróze či v prvním stadiu.

Ukázalo se však, že i u žen, které už prodělaly první nádor, bývá nový primární nádor zachycován ve všech stadiích – tedy nejen v časných, ale i v pokročilých, třetích a čtvrtých. To je trend, který bychom si nepřáli. Proto bychom chtěli, aby každá pacientka po primárním nádoru byla automaticky posílána na screening prsu a aby se účast co nejvíce blížila sto procentům. Jen tak lze zajistit, že případné nové nádory budou zachyceny opravdu včas.

Kompletní kongresové zpravodajství z 49. ročníku Brněnských onkologických dnů je dostupné v příslušné medisekci nebo na tomto odkazu.