Transfúze ozářené krve
Na naší klinice jsme se v poslední době setkali s dilematem a nejednotností názorů kolem nutnosti a indikačních kritérií pro radiaci krve a krevních komponent před transfúzí příjemci. Snažili jsme se najít jak v naší, tak v zahraniční literatuře zkušenosti a praktické rady spojené s touto problematikou. Radiace transfundované krve – proč?
Ozáření krve gama zářením zabraňuje reakci štěpu proti hostiteli spojené s transfúzí (transfusion associated graft versus host disease – TA-GVHD). GVHD je onemocnění, které vzniká u predisponovaných pacientů jako reakce na krevní transfúzi či transplantaci kostní dřeně. Příčinou nemoci je především bouřlivá reakce lymfocytů T z darované krve s HLA antigeny tkáně imunitně oslabeného příjemce. Ozářením krve před její aplikací gama zářením dochází k inaktivaci lymfocytů T dárce, což zamezí GVHD. GVHD – patofyziologie a klinické projevy
Vznik GVHD je velmi komplexní proces, v němž po přenosu tkáně dojde k množení imunokompetentních buněk (ICC – immunocompetent cells), především lymfocytů T dárce a prezentace antigenů MHC (major histocompatibility complex), event. mhc (minor histocompatibility complex) příjemce s oslabenou imunitou. Příčinou reakce je odlišnost antigenů dárce od antigenů příjemce. Tvoří se makrofágy a cytotoxické buňky, které napadají cílové orgány příjemce, což jsou kůže, kostní dřeň, lymfatický systém, trávicí trakt a játra. Onemocnění vzniká zhruba za jeden až dva týdny (maximální rozmezí se pohybuje mezi 2 až 47 dny) po transfúzi buněčných komponent. Prvním projevem bývá horečka, která je po 2–3 dnech následována erytematózní makulopapulózní vyrážkou, lokalizovanou obvykle na obličeji a trupu. Kožní projevy se během onemocnění obvykle progresivně zhoršují. V biopsii kůže pacientů zemřelých po onemocnění GVHD byla zjištěna balonová degenerace buněk a satelitní nekrózy. Typickým projevem postižení gastrointestinálního traktu bývá masivní průjem a akutní hepatocelulární nekróza s masivním zvýšením jaterních enzymů. V biopsii střevní sliznice jsou typické buňky Lüberkuhnových krypt porušené nekrózou (v angl. literatuře popisované jako exploding – vybuchující) a masivní infiltrace lamina mucosis lymfocyty.2 V kostní dření dochází k hypoplazii a následné pancytopenii v důsledku napadení histokompatibilních buněk dřeně příjemce dárcovými lymfocyty.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 0/2004, strana 46
Zdroj: