Transplantace ledvin od žijících dárců
V první části, která byla věnována vztahu imunosuprese a dlouhodobého sledování nemocných po transplantaci ledviny, ukázal nejprve P. Trunečka (IKEM Praha), jak významně ovlivňuje spolupráce nemocného s lékařem výsledky orgánových transplantací, především dlouhodobé přežívání štěpů i pacientů a kvalitu jejich života. Je pozoruhodné, že dobré compliance (dodržování předepsané farmakoterapie, dietního a životního režimu, nekouření, abstinence a pravidelných návštěv lékaře) nelze dosáhnout u 1 až 24 % pacientů po transplantaci (medián 22 %); u řady z nich lze pozorovat až sebedestruktivní tendence. Faktorem, který compliance významně zlepšuje, je kromě dobrého vztahu mezi lékařem a pacientem také co nejjednodušší léčebné schéma; právě v tomto směru představuje významnou pomoc nová formule tacrolimu s prodlouženým uvolňováním. Podrobně se jí v dalším sdělení věnoval Š. Vítko (IKEM Praha), který také přehledně shrnul výhody a nevýhody monoterapie versus kombinace imunosupresiv. Tacrolimus (Prograf) je makrolidové imunosupresivum ze skupiny inhibitorů kalcineurinu, regulačního proteinu defosforylujícího a aktivujícího nukleární faktor aktivovaných T-lymfocytů. Následně je blokována syntéza interleukinu- 2 v pomocných lymfocytech a inhibice tohoto základního signálu adaptivní imunitní odpovědi způsobuje mohutnou imunosupresi. Ochrana před akutní rejekcí i akutní rejekcí rezistentní na steroidy je při užití tacrolimu významně lepší než u cyklosporinu (ať již v původní lékové formě, nebo ve formě mikroemulze). Vzhledem k tomu je tacrolimus již od roku 1993 užíván k prevenci a/nebo léčbě rejekce u příjemců jaterních či ledvinných transplantátů, v některých zemích i u pacientů po transplantaci srdce a kostní dřeně. Řada rozsáhlých klinických studií i dosavadní praxe prokázaly, že jako základ imunosupresivní léčby může být účinně použit spolu s indukční léčbou protilátkami nebo bez nich a že může být kombinován s azathioprinem, mykofenolát mofetilem (MMF) nebo sirolimem; některé z těchto studií prokázaly možnost redukovat či vysadit současně užívaná imunosupresiva a přizpůsobit tak léčbu založenou na tacrolimu potřebám různých skupin pacientů. Význam této skutečnosti spočívá především v tom, že možnost optimalizace účinnosti a bezpečnosti imunosupresivních režimů představuje klíč ke zlepšování dlouhodobých výsledků transplantace.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 18
Zdroj: