Trendy hodnot krevního tlaku
Cíl práce– Zhodnotit trendy hodnot krevního tlaku a prevalenci, diagnostiku, léčbu a kontrolu hypertenze v populaci České republiky v letech 1985–2000/01
Uspořádání – Pět nezávislých průřezových populačních studií provedených v letech 1985, 1988, 1992, 1997/98 a 2000/01.
Místa provedení – Šest převážně venkovských okresů České republiky (Praha-východ, Benešov, Pardubice, Chrudim, Cheb, Jindřichův Hradec).
Účastníci– Muži a ženy ve věku 25–64 let, náhodně vybraní v populaci uvedených šesti okresů s použitím Národního populačního registru/Registru Všeobecné zdravotní pojišťovny (zahrnujícího podle zákona všechny obyvatele). Celkový počet účastníků byl 11 726.
Hlavní hodnocené ukazatele– Hodnoceny byly průměrné hodnoty systolického, diastolického a pulsního tlaku, prevalence hypertenze (definované sTK > 140 mm Hg a/nebo dTK ≥ 90 mg nebo probíhající antihypertenzní terapií), povědomí o onemocnění a léčba a kontrola krevního tlaku.
Výsledky – Průměrné hodnoty systolického, diastolického i pulsního tlaku v průběhu sledovaného období 15/16 let statisticky významně poklesly. Tento pokles byl spojen se statisticky významným snížením prevalence hypertenze (ze 47,1 na 39,1 %, p < 0,001) a naopak se vzestupem povědomí o přítomnosti onemocnění (ze 49,5 na 67,2 %, p < 0,001), užívání antihypertenziv (z 29,3 na 49,3 %, p < 0,001) a kontroly hypertenze (z 3,9 na 17,0 %, p < 0,001). Průměrné hodnoty krevního tlaku byly u žen nižší, ženy vykazovaly vyšší procento povědomí o onemocnění, častěji užívaly antihypertenziva a jejich hypertenze byla lépe kontrolována.
Závěry – Lze předpokládat, že snížení průměrných hodnot krevního tlaku v populaci a zlepšená kontrola hypertenze přispěly k poklesu cerebrovaskulární a koronární mortality v České republice. Pozitivní dlouhodobé změny zjištěné v okresech zahrnutých dříve do studie MONICA nicméně nemusejí nutně odrážet situaci v celé zemi. Situaci nelze zdaleka považovat za optimální, přičemž za hlavní přetrvávající problém je třeba považovat stále ještě neadekvátní léčbu hypertenze.
Kardiovaskulární onemocnění představují dnes v průmyslově vyspělých zemích nadále vedoucí příčinu úmrtí. V České republice připadalo na jejich konto v roce 2001 více než 50 % všech úmrtí (47,8 % u mužů, 58,7 % u žen); situaci v roce 2003 ukazuje obr. 1. Jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění je hypertenze; podle jednoznačných závěrů řady rozsáhlých klinických studií antihypertenzní léčba toto riziko významně snižuje. Analýza morbiditních a mortalitních studií jednoznačně prokazuje, že již pokles systolického tlaku (sTK) o 10–12 mm Hg nebo diastolického krevního tlaku (dTK) o 5–6 mm Hg vede ke snížení incidence cévních mozkových příhod o 38 % a ischemické choroby srdeční o 16 %. Kardiovaskulární onemocnění jsou vedoucí příčinou smrti v celosvětovém měřítku, jejich podíl na celkové úmrtnosti se však v různých zemích významně liší. Česká republika zaujímá ve standardizované úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění jedno z předních míst u obou pohlaví. Je tomu tak navzdory tomu, že Česká republika na rozdíl od ostatních zemí bývalého východního bloku dosáhla v uplynulých patnácti letech významného poklesu celkové a zejména kardiovaskulární úmrtnosti. Pokles od roku 1985 je nejvýraznější u úmrtnosti na cévní mozkové příhody a ischemickou chorobu srdeční (viz tab. 1).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2005, strana 88
Zdroj: