TRIUMPH-2: Retatrutid posouvá strop pro snížení hmotnosti u diabetiků

Nový trojitý agonista retatrutid vedl u osob s nadváhou nebo obezitou a diabetem 2. typu k významnému poklesu tělesné hmotnosti i glykovaného hemoglobinu (HbA_1c). Vyplývá to z výsledků studie TRIUMPH-2, představených na kongresu Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) 30. září 2026. Při nejvyšší hodnocené dávce činil průměrný úbytek hmotnosti po 80 týdnech 18,8 procenta oproti 5,1 procenta při podávání placeba.

„Víme, že lidé s diabetem 2. typu redukují hmotnost méně než ti, kteří diabetes nemají, a to platí pro farmakoterapii i bariatrickou operaci. I při použití moderních antiobezitik zde narážíme na určitý strop,“ uvedl dr. Juan Pablo Frias, hlavní zkoušející a medicínský ředitel Institute for Metabolic Research, Los Angeles, CA, USA. „Ve studii TRIUMPH-2 více než polovina účastníků léčených retatrutidem na konci hodnoceného období vlastně již nesplňovala kritéria pro obezitu a až 40 procent dosáhlo hodnoty HbA_1c v normálním rozmezí. Takové výsledky mohou změnit to, čeho se snažíme dosáhnout pomocí jediné terapie u dospělých s diabetem 2. typu a obezitou. Právě v této skupině proto výsledky retatrutidu vzbuzují pozornost,“ uvedl dr. Frias s tím, že data ze studie TRIUMPH-2 zmíněný strop účinku analog GLP-1 když ne prorážejí, tak významně posunují.

Retatrutid ve studii TRIUMPH-2

Retatrutid kombinuje agonistické působení na receptory pro GLP-1, GIP a glukagon. Aktivace receptoru GLP-1 vede ke snížení příjmu potravy a zpomalení vyprazdňování žaludku, GIP podporuje inzulinovou sekreci a metabolickou flexibilitu a stimulace glukagonového receptoru zvyšuje energetický výdej. Současné ovlivnění všech tří drah vytváří synergický efekt, který se promítá do výraznější redukce hmotnosti než u dosud dostupných inkretinových terapií.

Účinnost a bezpečnost retatrutidu byla hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii TRIUMPH-2 na 92 pracovištích v osmi zemích. Zařazeno bylo 1 152 dospělých s diabetem 2. typu, vstupní hodnotou HbA_1c 6,5–10,5 % a indexem tělesné hmotnosti (BMI) alespoň 27 kg/m². Účastníci byli randomizováni do skupin léčených retatrutidem v dávce 4, 9 nebo 12 mg nebo placebem.

Primární sledovaný parametr: procentuální změna tělesné hmotnosti v 80. týdnu

• Průměrná procentuální změna tělesné hmotnosti oproti výchozí hodnotě v 80. týdnu činila −11,9 procenta u retatrutidu v dávce 4 mg, −16,8 procenta u retatrutidu v dávce 9 mg, −18,8 procenta u retatrutidu v dávce 12 mg a −5,1 procenta u placeba.
• Odhadované rozdíly v léčbě (ETD) ve srovnání s placebem pro procentuální změnu tělesné hmotnosti činily −6,9 procenta u retatrutidu v dávce 4 mg, −11,8 procenta u retatrutidu v dávce 9 mg a −13,8 procenta u retatrutidu v dávce 12 mg.
• Při dávce 12 mg zhublo 47 procent účastníků alespoň 20 procent své výchozí hmotnosti a 31 procent zhublo alespoň 25 procent své výchozí hmotnosti, zatímco u placeba to bylo šest procent, resp. tři procenta.

Hlavní sekundární parametr: procentuální změna HbA_1c v 80. týdnu

• Průměrná změna hodnoty HbA_1c oproti výchozí hodnotě byla –1,38 % při dávce 4 mg, –1,50 % při dávce 9 mg a –1,45 % při dávce 12 mg. U placeba to bylo –0,45 %.
• Kromě toho dosáhlo 72 procent pacientů hodnoty HbA_1c ≤ 6,5 %, zatímco u skupiny užívající placebo to bylo 29 procent.
• Zlepšení se týkalo také krevního tlaku, lipidového profilu a koncentrace vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu (hsCRP).

Bezpečnostní profil retatrutidu

Nejčastějšími nežádoucími účinky, které se vyskytovaly častěji ve skupinách s retatrutidem, byly gastrointestinální obtíže, dále se objevoval pokles krevního tlaku a dysestezie (žádný případ nebyl závažný ani vážný).

Trvalé ukončení léčby z důvodu nežádoucích účinků nebo úmrtí bylo zaznamenáno u čtyř procent pacientů při dávce 4 mg, u 12 procent při dávce 9 mg a u osmi procent při dávce 12 mg; ve skupině s placebem to bylo pět procent. Během studie zemřelo sedm účastníků, přičemž zkoušející lékaři tato úmrtí vyhodnotili jako nesouvisející se studijní intervencí.

A proč lidé s diabetem 2. typu hubnou obtížněji než lidé bez diabetu? „Přesnou příčinu zatím neznáme. Menší úbytky hmotnosti mohou souviset s poruchami, které se podílejí také na vzniku diabetu 2. typu. Tento rozdíl přitom pozorujeme bez ohledu na způsob léčby obezity,“ vysvětlil dr. Frias a dodal, že tento efekt přetrvává i při léčbě retatrutidem.

„Ve studii TRIUMPH-2 u diabetiků 2. typu sice průměrný úbytek hmotnosti překročil při nejvyšší dávce 20 procent, ve studii TRIUMPH-1 u osob bez diabetu však byl ještě větší. Je třeba připomenout, že jde o porovnání dvou samostatných studií, nikoli o přímé srovnání těchto skupin,“ zdůraznil dr. Frias.

Výraznější účinek retatrutidu oproti dosavadním farmakologickým možnostem přičítá zapojení další hormonální dráhy. Retatrutid působí na receptory GIP, GLP-1 i glukagonu. „Domnívám se, že tyto tři hormony působí v centrálním nervovém systému a snižují chuť k jídlu. Mají také důležité mechanismy účinku, z nichž některé jsou odlišné a jiné se překrývají,“ vysvětlil. Podle něj výsledky naznačují, že u osob s diabetem 2. typu může být pro dosažení výrazného úbytku hmotnosti potřeba ovlivnit více těchto mechanismů současně.

Závěr

U osob s obezitou a diabetem 2. typu existuje dosud neuspokojená potřeba účinnějšího snižování tělesné hmotnosti. Výsledky studie TRIUMPH-2 naznačují, že retatrutid může přispět k pokroku v léčbě obezity a diabetu 2. typu, tedy u skupiny pacientů, u nichž je snižování tělesné hmotnosti obtížně dosažitelné. Retatrutid prokázal výrazné snížení tělesné hmotnosti spolu se zlepšením kontroly glykémie a kardiometabolických rizikových faktorů, přičemž jeho bezpečnostní profil byl obecně podobný jako u jiných molekul s agonistickou aktivitou vůči receptoru GLP-1. Tyto výsledky podporují léčbu obezity jako strategii pro osoby s obezitou a diabetem 2. typu. K určení, zda se tyto přínosy promítnou do zlepšení dalších komplikací souvisejících s obezitou, jsou zapotřebí další studie.