Trnka: Žádná revoluce, ale viditelné změny na 3. LF UK budou

Mezi hlavní priority nového děkana 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. Jana Trnky patří výstavba nové budovy, posílení prezentace fakulty navenek a systematická podpora vědy. Na podporu vyučujících chce Trnka vytvořit oficiální didaktické centrum. „Kvalitní výuka je sama o sobě velká věda. Naši vyučující jsou často odborníci ve svém oboru, ale většinou ne na aktuální poznatky v didaktice a pedagogice,“ vysvětluje Trnka.

• Univerzita Karlova má pět lékařských fakult, z toho tři v Praze. Jakou tvář by měla mít 3. lékařská fakulta?

Původně měla Univerzita Karlova jednu lékařskou fakultu, a to od svého založení. V 50. letech došlo k jejímu rozdělení podle specializací už v pregraduálním studiu. Vznikla tak fakulta všeobecného lékařství, fakulta dětského lékařství a fakulta hygienická, zaměřená na veřejné zdravotnictví. Po roce 1989 se všechny proměnily na fakulty všeobecného lékařství. Pregraduální specializace dnes neexistuje, ale každá z fakult si nese z minulosti určitou „DNA“. Druhá lékařská fakulta, která vznikla z pediatrické fakulty, má dodnes velmi silnou kvalitu v oblasti dětského lékařství. Třetí lékařská fakulta si zase nese důraz na veřejné zdraví a preventivní obory. V posledních letech tento důraz trochu vymizel, ale chtěl bych ho vrátit. Covidová pandemie i klimatická změna nám ukazují, že medicína není jen individuální péče lékaře o pacienta, ale měla by se věnovat zdraví celé společnosti. Druhým rysem třetí lékařské fakulty je moderní výuka. Už na začátku 90. let se tehdejší vedení fakulty v čele s profesorem Cyrilem Höschlem rozhodlo, že tradiční výuka nepřipravuje studující dobře na moderní medicínu, a začalo modernizovat kurikulum podle vzoru australských, britských a severoamerických lékařských fakult. To pořád rozvíjíme. I když výuku inovují i ostatní fakulty, myslím, že jsme pořád napřed.

• Do funkce děkana nastupujete v únoru. Jaké budou vaše hlavní priority?

Jednou ze zásadních priorit, která byla prioritou i v minulých dvou obdobích, je rozvoj prostorových kapacit fakulty. Máme nejmenší prostory v přepočtu na počet studentů. Budova fakulty byla koncipována pro ročníky o 50 nebo 60 studentech, dnes jich máme v ročníku 300, prostory přitom zůstaly prakticky stejné. Postavit novou výukovou budovu je tedy jeden z nejdůležitějších úkolů. I s ní budeme pořád mít kapacitní problémy, ale bez ní je situace dlouhodobě neudržitelná.

Další priority jsou v oblasti PR. O třetí lékařské fakultě se ve srovnání s jinými lékařskými fakultami málo ví, jakou dělá vědu a jak špičkovou zdravotní péči ve spolupracujících nemocnicích poskytuje. To bych chtěl zlepšit. Chtěl bych, aby se vědělo, jak zajímavá a moderní instituce to je.

Další prioritou je pro mě rozvoj vědy, a to už od studentské vědy. Spousta našich studentů se věnuje klinické nebo preklinické vědě, ale myslím, že ještě máme rezervy v tom, jak studenty k vědě lákat. Vědecký život je náročný, ne vždy dobře finančně ohodnocený, ale podle mě to je krásná cesta, která může lidi naplňovat. To jsou tedy tři hlavní priority.

• Kam by měla podpora vědy směřovat? Má smysl podporovat plošně všechny oblasti, nebo se soustředit na ty, kde je 3. LF silná?

Měli bychom se soustředit na hlavní oblasti, kde máme dobrou infrastrukturu, tradici a dostatek výzkumníků a výzkumnic. V biomedicíně je ke kvalitnímu výzkumu potřeba tým lidí, je strašně těžké dělat výzkum v jednom nebo dvou lidech.

Tím vůbec nechci říct, že nestojí za to podpořit někoho perspektivního, když bude chtít rozvinout novou oblast, kterou jsme nikdy nedělali, ale hlavní část podpory má jít do etablovaných oblastí.

• Které oblasti považujete ve vědě na třetí lékařské fakultě za nejsilnější?

Tradičně je největší oblastí, kterou ve výzkumu máme, kardiologie v širokém slova smyslu, nyní i s laboratorní kardiologií. Dále jsou to neurovědy, a to od neurologie až po psychiatrii.  Mezi tři nejsilnější oblasti výzkumu u nás patří také výzkum metabolických onemocnění od obezity, diabetu, poruch výživy po problematiku klinické výživy u pacientů se závažnými onemocněními nebo výzkum metabolismu nádorů. Máme ale také významný onkologický výzkum, který se specializuje na některá specifická onkologická onemocnění, a také výzkum v traumatologii a ortopedii. Máme fungující výzkum v oblasti veřejného zdraví a preventivního lékařství, kterému bude potřeba dát impuls. Jsou tu i další menší zajímavé pracovní skupiny.

• Když mluvíte o podpoře vědy, jak konkrétně může taková podpora vypadat?

V tuto chvíli je tím nejdůležitějším prostorová kapacita. Bohužel se stává, že někdo přijde s nápadem na novou laboratoř, ale my ji nemáme kam umístit. Dokud se nám nepodaří postavit novou budovu, budeme na to narážet.

Druhou materiální podmínkou výzkumu je samozřejmě finanční ohodnocení výzkumníků a výzkumnic. Narážíme na docela velký rozdíl mezi lidmi, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních a tam se věnují vědě, a těmi, kteří působí čistě na fakultě a dělají preklinický výzkum.

Platové nastavení ve zdravotnictví je dnes už velmi slušné, alespoň pro některé kategorie pracovníků, zatímco ve školství je výrazně horší. Pro spoustu mladých lidí je to boj, uživit se jako postgraduální studenti nebo postdoci, znamená to shánění peněz z mnoha různých zdrojů. Nechci snižovat problémy mladých lékařů a lékařek, ale v preklinických oborech je situace výrazně horší.

• Bez grantů se dnes věda neobejde, ale je s nimi spojena obrovská administrativní zátěž. Dá se s tím něco dělat?

Je to jedna z věcí, na které se chci soustředit. S budoucím proděkanem pro vědu, profesorem Janem Gojdou, vymýšlíme systém administrace grantů, aby se velká část otravné byrokracie přenesla vlastně na fakultní úroveň a nemuseli ji řešit samotní výzkumníci a výzkumnice.

Většina akademických institucí, se kterými se srovnáváme, na západ od nás v Evropě nebo ve Spojených státech, má mnohem větší podíl institucionálního financování a menší podíl toho grantového. Soutěžní financování je na západ od nás třešnička na dortu a prestižní věc. U nás kdo nezíská grant, nemůže v podstatě dělat žádný výzkum. Úspěšnost grantů je do deseti procent, je to loterie, kde nejsou financovány ani některé skvělé grantové návrhy, které se připravují několik měsíců. To nevyřešíme na fakultě. Kdybych měl vyslovit přání směrem k vládě, tak změna ve prospěch institucionálního financování by nám ulehčila život a zlepšila kvalitu výzkumu.

• V rámci své kandidatury na děkana jste zmiňoval, že fakulta má špičkovou podporu studentů, ale je potřeba víc myslet i na podporu vyučujících. Můžete to rozvést?

Je pravda, že třetí lékařská fakulta je známa velmi dobrým přístupem ke studentům. Máme psychologickou podporu, non-stop telefon, na který studující můžou volat, pokud mají nějaký problém a podobně. Podpora pro vyučující a akademiky už tak dobrá není. Musejí si ve spoustě věcí poradit sami, plýtvá se jejich časem a může to vést k frustracím. Chci proto oficiálně zřídit Centrum podpory výuky, didaktické centrum, které by poskytovalo odborný pedagogický servis vyučujícím. Kvalitní výuka je sama o sobě velká věda. Naši vyučující jsou často odborníci ve svém oboru, ale většinou ne na aktuální poznatky v didaktice a pedagogice. Nikdo je neučil, jak správně učit, jak připravit kurs, jak sestavit test. Povede to ke zlepšení výuky a spokojenosti studentů, ale také ke snížení frustrace akademiků a akademiček.

• Bude se nově didaktické centrum vypořádávat i s umělou inteligencí ve výuce?

Určitě bude muset. Naši studenti používají umělou inteligenci pořád. Musíme s tím pracovat ve dvou rovinách. Jednak přemýšlet, jak jazykové modely využívat ve výuce. A jednak se musíme vyrovnávat s tím, že se pro studenty AI stává hlavním zdrojem informací a interakce se znalostmi. AI ovlivní i zkoušení.

• Dosud jste proděkanem a často mluvíte o navazování na práci předchozího vedení. Bude váš nástup do funkce děkana spíše plynulým přechodem, nebo to bude v některých oblastech revoluce?

Nemyslím si, že to bude revoluce. V celkovém zacílení a hlavních prioritách k žádné dramatické změně nedojde. V některých oblastech ale doufám, že budou viditelné změny.

• V jaké fázi je projekt nového výukového centra a jaký je časový plán?

Teď připravujeme dokumentaci ke společnému územnímu a stavebnímu povolení. Máme studii se všemi detaily, kudy povedou trubky a dráty, kde budou kamery, včetně návrhů interiéru. Projektovou přípravu financujeme z vlastních zdrojů. Následovat bude fáze získávání peněz na stavbu. Na tu naše vlastní zdroje stačit nebudou. Pokud by vše běželo úplně dokonale, může být stavba hotova nejdříve v roce 2030.

Návrh budovy je výsledek otevřené architektonické soutěže, kterou jsme dělali podle pravidel České komory architektů. Měli jsme s tím ty nejlepší zkušenosti. Do soutěže se přihlásilo 32 týmů, včetně nejšpičkovějších ateliérů a architektů, takže bylo z čeho vybírat. Vítězný návrh je od studia Ehl & Koumar Architekti, které se podílelo na nové budově ČVUT. Myslím, že i díky soutěži budeme mít opravdu kvalitní architekturu, ve které se bude dobře fungovat.

• Jste absolventem 3. LF UK, nicméně doktorandské studium a historii a filosofii vědy jste pak vystudoval v Cambridge. Co jste si z této zkušenosti odnesl?

Přijde mi, že tam jsou vztahy mezi lidmi relaxovanější, lidi jsou k sobě příjemnější. Všichni si říkají křestním jménem, včetně nositelů Nobelových cen. V Cambridge je také široký studentský život s množstvím spolků a sportovních klubů. Skoro všichni se účastní nějakých aktivit mimo kurikulum. To je podle mě hodně důležité. Potkávají se tam lidé, kteří by se jinak nepotkali. Mohou vytvářet nové spolupráce. Jsem rád, že u nás na fakultě to také funguje docela dobře, i když ne v tak obrovském rozsahu jako na některých zahraničních univerzitách. Máme spoustu sportovních klubů a různých jiných aktivit. Zvlášť na medicíně je to důležitá věc, aby se z toho náročného studia studující nezbláznili.

• Jací jsou dnešní medici?

Na to není úplně jednoduchá odpověď. Jsou zvídaví a zvídavé. Mají vysokou motivaci. Jsou chytří a chytré.

• Je potřeba se bavit o podpoře žen v medicínské vědě a při studiu medicíny?

Určitě. Není to novinka, že asi 60 procent našich studujících jsou ženy. Kariéra lékařky, lékaře, ale i sestry nebo třeba fyzioterapeuta klade velké nároky, přitom společnost od žen očekává ještě tu takzvanou druhou směnu, vařit, uklízet, starat se o děti a tak dál. Co by to všem ulehčilo, by byla změna ve společnosti, aby se tak jako v některých severských zemích muži víc podíleli na té druhé směně. Jeden z problémů ve výzkumu je, že se grantové agentury dívají jako na rozhodující faktor na to, kolik grantů už máte za sebou, jaký máte H-index a podobně. Když byl někdo šest let na rodičovské, tak má za sebou málo a naskočit zpátky do procesu je pak těžké.

• Co může dělat lékařská fakulta pro své doktorandky nebo mladé výzkumnice?

Budeme se snažit usnadnit péči o děti, máme vyjednané spolupráce s institucemi, které mají školky nebo dětské skupiny. Máme místnost, kam mohou rodiče přijít s dětmi, která není v úplně dobrém stavu, chceme ji vylepšit. Máme návratové granty pro lidi, kteří se vracejí po kariérní přestávce kvůli péči. Ale musím říct, že to jsou relativně malé věci. Měli bychom se jako celá akademická sféra podívat, kde jsou reálné překážky.

• Už několik let běží program navyšování počtu studentů všeobecného lékařství. V souvislosti s tím se více mluví o programech v anglickém jazyce. Jakou roli má anglický program pro lékařskou fakultu?

Má dvě role. Je to okno do jiné kultury, možnost učit anglicky, mít kontakt s lidmi z celého světa. Mít zahraniční studenty, ať už na pregraduální, nebo postgraduální úrovni, je pro fakultu úplně zásadní, abychom se neuzavřeli do úzkého českého kontextu. Zároveň je zahraniční program pro lékařské fakulty finančně existenční záležitost. Z příspěvku od státu, který dostaneme na přípravu studujících v českých programech, nemáme šanci ufinancovat provoz. Pokud by stát chtěl, abychom snížili počet zahraničních studentů, musel by dofinancovat, co od samoplátců dostáváme.

• Budete mít jako děkan dále čas na svou vědeckou práci?

Doufám, že ano, chci si ten čas vyšetřit, protože mě to strašně baví, zrovna přicházíme na úplně nové věci a je to úplně fascinující. Zabýváme se komunikací mezi buňkami v nádorech, zejména nádorech slinivky. Buňky si mezi sebou vytvářejí spojení a vyměňují si části buněk. Je to relativně nová oblast a je to úplně fascinující. V pochopení některých dějů je věda teprve na začátku. Kromě toho se zabýváme mitochondriálně cílenými léčivy. Moje postgraduální studentka vyvíjí úplně nová léčiva, která váží železo.

Rozhovor vznikl na podkladě epizody podcastu Druhý názor.