Tužka - nástroj už jen lékařů a policistů

„Pokud vím, tak v naší zemi existují jen dvě velké profese, kde je běžným záznamovým prostředkem tužka a papír, případně psací stroj, a kde je běžným komunikačním prostředkem telefon, spíše však dopisy rozesílané poštovními úřady. Jedná se o policii a zdravotnictví,“ takto provokativně zahájil konferenci Ing. Petr Koubský, CSc., šéfredaktor časopisu Inside. „Klienty obou profesí to zatěžuje, zpomaluje - a bezpochyby to zatěžuje i ty, kteří v těchto profesích působí. Všichni to vědí, a přesto proti tomu nikdo příliš neprotestuje.“

Tématem konference nebylo pouze využití informačních technologií ve zdravotnictví, které je nepochybně potřebuje jako bránu ke zdrojům informací pro rychlé rozhodování či jako nástroj pro zefektivnění všech úkonů. Rovněž se diskutovalo o změnách, které čekají české zdravotnictví, a o situaci na trhu zdravotního pojištění.

Regulovaný trh zdravotního pojištění

„Proč mají systémy veřejného zdravotního pojištění a systémy financování zdravotní péče na celém světě nějaké problémy? Svádí se to na rozvoj medicíny, stárnutí populace, ale hlavní příčina je v tom, že se narušil přirozený vztah mezi pacientem a tím, kdo mu péči poskytuje - lékařem, sestrou, institucí,“ uvedl MUDr. Pavel Vepřek, ředitel strategie a rozvoje Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) ČR.

Vedle veřejných systémů pojištění - sociálního, nemocenského - vznikají také systémy soukromého pojištění. „Podíl soukromých pojišťoven v Evropě je nízký, nepřekračuje deset procent. A bohužel je tento model rizikového komerčního pojištění na ústupu,“ dodal MUDr. Vepřek. „Nyní se hledá průnik mezi oběma systémy, aby byly flexibilní, adaptabilní a orientovány na klienty, ale zároveň univerzální a nebyly příliš drahé. Řešením je regulovaný trh ve zdravotním pojištění.“

Podle MUDr. Vepřeka existují regulace trojího typu: „První je kompenzace rizika - potřebujeme srovnat sami sebe na startovní čáře v přístupu ke zdravotním službám. Bez ohledu na to, zda pacient trpí závažnou nebo chronickou nemocí, by měl po základním zaplacení dostat shodnou zdravotní péči.“ Dále je třeba, aby byl chráněn spotřebitel. Všechny zdravotní pojišťovny musejí v systému veřejného pojištění poskytovat stejný základní balík služeb. Aby nemohlo dojít k účelovému jednání, tedy vyřazení určitého typu péče, která se týká například starší populace. Pojišťovny mají mít podle MUDr. Vepřeka pevnou strukturu nabídky a určitou finanční rezervu, aby mohly včas zabránit případným potížím.

Třetí typ představují regulační poplatky. „V každém systému pojištění, kde konečný konzument neplatí za čerpanou službu, existuje morální hazard, že se při čerpání služeb se zdroji hospodaří neefektivně. Proto se ve všech systémech platí poplatky, které signalizují, že služba není bezcenná. Zároveň je poplatek takový, aby nebránil pacientovi dostat se ke zdravotní péči,“ dodal P. Vepřek.

Změny je třeba dělat postupně

MUDr. Vepřek rovněž představil reformu systému veřejného zdravotního pojištění v Nizozemí, kde mají povinné soukromé pojištění. „Všichni občané přispívají částkou, která odpovídá 6,5 % jejich platu, u živnostníků jsou to 4,5 % příjmu. Tyto peníze jsou přerozděleny podle zdravotního rizika pojištěnců v jednotlivých pojišťovnách. Druhou část prostředků představuje fixní cena pojistného produktu, která se pohybuje mezi 1 020 až 1 100 € za rok,“ vysvětlil P. Vepřek. „Pojišťovny mají možnost konkurovat si v ceně své pojistky, mohou nabízet až desetiprocentní slevu při hromadné pojistce např. zaměstnanců jedné firmy. To je první otevření dveří směrem konkurenčnímu prostředí. Nemajetným občanům navíc na pojištění přispívá stát.“

Více než rok po zavedení tohoto systému se náklady v Nizozemsku snížily o 30 € na osobu, pojišťovny na tom ale nejsou ekonomicky nejlépe. V konkurenčním boji totiž snížily ceny pojistky, takže skoro všechny skončily ve ztrátě. Druhým problémem je, že se 300 000 lidí nepojistilo, neboť je to individuální rozhodnutí každého občana.

A co by se mělo podle MUDr. Vepřeka udělat pro posílení trhu zdravotních pojišťoven v České republice? „Poskytovatele zdravotní péče je potřeba co nejvíce oddělit od státu. Ten se nachází ve frustrační cimrmanovské kompozici - současně dává pravidla, současně poskytuje zdravotní péči, současně vyvíjí prostředí ve zdravotních pojišťovnách. To určitě nedělá dobrotu. Pojišťovny by měly místo veřejné správy dělat veřejnou službu, měly by být daleko kreativnější. Stát by měl ?pouze` hlídat pravidla a vytvářet nová.“

Podle P. Vepřeka se však všechny změny prosazují obtížně: „Pacienti, kteří každodenně přicházejí do zdravotnických zařízení, vidí, jaká je realita našeho zdravotnictví. Máme sice jednu z nejnižších kojeneckých úmrtností a implantujeme nejvíce kardiostimulátorů v Evropě. Když ale přijdete do konkrétní nemocnice a vidíte, jak to tam funguje, zjistíte, že situace není až tak báječná. Pokud máme být úspěšní se změnami, které nepochybně potřebujeme, musíme je dělat postupnými kroky a jasně definovat, kdy jaká změna přijde, abychom se na ni mohli připravit.“

Nástup nových hráčů

Podle ekonoma Ing. Miroslava Zámečníka, partnera společnosti Boston Venture Central Europe, je struktura trhu zdravotního pojištění poznamenaná dominancí VZP ČR. Ta stále reprezentuje asi dvě třetiny klientely. „Zaměstnanecké pojišťovny sice posilují svoje pozice na úkor VZP ČR, ale ?switching` - přechod pojištěnců od jedné pojišťovny k druhé - je relativně malý. Nicméně během několika měsíců můžeme očekávat nástup nových hráčů - společnosti Agel a finanční skupiny PPF - na trhu zdravotního pojištění,“ upozornil na očekávaný vývoj Ing. Zámečník.

Podle něj dojde po roce 2009 v případě prosazení reforem k privatizaci části zaměstnaneckých pojišťoven se ziskovým motivem a agresivním marketingem. Dále k selektivní kontraktaci s poskytovateli zdravotní péče a částečné privatizaci, která vyústí ve tvorbu sítí. „Agel nám ukáže, co je vertikální integrace, PPF naopak, co je horizontální integrace. Jedná se o diametrálně odlišné koncepty - cílem vertikální integrace jsou úspory na nákladech v rámci vertikálně integrovaného řetězce. Horizontální integrace využívá ?cross-sellingu` a cílem je celkový prospěch ve finanční skupině. Nepochybně dojde i k fúzi a integraci s vertikálními či horizontálními konsolidátory trhu,“ vysvětlil Ing. Zámečník.

Neefektivní využití systému

A co bude výsledkem příchodu nových hráčů a zvýšení samostatnosti a zodpovědnosti pojišťoven? „Podle mého názoru daleko větší ?switching`, než je dnes mezi pojišťovnami. Pojištěnci si budou vybírat, co jim vyhovuje ať už z ekonomických důvodů, nebo z důvodů diferenciace produktu po medicínské stránce,“ dodal M. Zámečník. „Všechny uvedené skutečnosti pochopitelně vedou k tomu, že pojišťovny budou potřebovat mnohem sofistikovanější informační systémy - než ty spíše pokladenské, které mají dnes -, aby mohly opravdu dobře řídit zdravotní péči. Například selektivní kontraktace potřebuje velmi významnou podporu informačních technologií, protože vyžaduje poměrně velké transakční náklady. Je však třeba motivovat všechny účastníky - lékaře i pacienty -, aby se snažili šetřit náklady. Desítky miliard korun ročně jsou totiž z veřejného zdravotního pojištění vynaloženy na faktické zneužívání systému - morální hazard, koluze, perverzní stimuly - a jeho vnitřní neefektivnosti. Například zbytečně poskytnutou zdravotní péči, opakovanou diagnostiku, zbytečně předepsané léky nebo nápravu zdravotních poškození způsobených špatnou diagnostikou a léčbou, protože zdravotnická zařízení vzájemně nesdílejí informace o pacientech.“

Vše bude podle M. Zámečníka zarámováno snahou o ekonomickou efektivnost na korporátní úrovni. Pojišťovny budou chtít peníze zpět v rozumném časovém horizontu, takže budou uplatňovat řešení, která dávají nejvyšší vnitřní výnosové procento.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2008, strana B10

Zdroj: