Ty a já
Sebe sama od ostatních lidí začneme bezpečně a plně odlišovat v době, kdy je nám přibližně 3,5 roku, přestože se tato schopnost vyvíjí už dlouho předtím, snad od 11 měsíce věku. Jestliže sebe od ostatních lidí odlišovat přestaneme, jde o důsledek velmi vážného a rozsáhlého poškození mozku - buď přechodného, nebo trvalého. Příkladem přechodného poškození funkce mozku, v jehož průběhu přestanou lidi rozlišovat sebe od okolí, včetně toho lidského, může být dnes už vzácné delirium, které dříve doprovázelo těžký průběh infekčních nemocí. V dnešní době je běžnou příčinou tak těžká opilost, že se o pánech v tomto stavu praví „říkal psovi slečno“, nebo intoxikace drogami nebo jinými chemickými látkami, například při otravách houbami. Trvalou příčinou jsou ta nejtěžší úrazová poškození mozku nebo jeho degenerativní onemocnění. I v jejich průběhu se porucha odlišování sebe od druhých lidí projevuje až v závěrečných fázích choroby a ne vždy. Jinak řečeno - prožívání sama sebe, své jáství, máme od poměrně raného dětství uloženo v hlavách velmi rozsáhle a pevně. Ale kde? Na které oblasti mozku se váže naše sebeprožívání a odlišování „já“ od „ty“? Něco prozradila neurodegenerativní onemocnění. Jedno z nich, Pickova nemoc, postihuje čelní a spánkové laloky mozku. Stává se, že je postižení asymetrické. Levá strana je postižena podstatně víc než pravá a naopak. Jen ti nemocní s Pickovou nemocí, kteří mají těžce postižený pravý čelní lalok mozku, přicházejí o vědomí sama sebe. Jestliže je postižen převážně levý čelní lalok, o vědomí sama sebe pacienti nepřicházejí. Další prozrazují funkční zobrazovací metody. Lidem je možné předvádět slovní označení mnoha desítek lidských vlastností. Přitom lidé myšlenkově odpovídají: tohle je vlastnost moje, tohle je vlastnost mého nejlepšího kamaráda a ono je vlastnost třetí osoby, o které sice vím, ale osobně ji neznám. V jiném uspořádání se třetí osoba nahrazuje názvem vlastnosti vyjádřené nápisem z velkých tiskacích písmen. V průběhu rozhodování sleduje činnost mozku vyšetřovaných lidí funkční magnetická rezonance - to je jedna z nejrozšířenějších zobrazovacích metod. Otázka zněla: do jaké míry odlišujeme sebe samotné od svých nejintimnějších bližních? Jestliže lidé soudili, že jde o ně samé, nikoli o jejich nejbližšího přítele, rozsvítila se část vnitřní plochy čelních mozkových laloků, ta, jejíž vztah k jáství prokázaly i zcela odlišné experimenty. Jestliže šlo o nejintimnější přátele, aktivoval se mozek poněkud jinak. Naši nejbližší sice mohou být součástí nás samotných, nicméně sami sebe odlišujeme za běžných okolností i od těch nejintimnějších bližních. Jak je tomu v průběhu nejbouřlivějších fází romantické lásky, nebo ve vztahu matky a jejího miminka však tato studie neřešila. Psychoterapeuti i psychiatři vědí, že v některých souvislostech může být odlišování sebe od druhého člověka narušeno bez intoxikace, úrazu nebo degenerativního onemocnění. Přesto jde vždy o nějaký druh patologie - někdy vysoce nebezpečné jak pro člověka, jenž se do tohoto bludného stavu dostane, tak pro předmět jeho zájmu.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2007, strana B02
Zdroj: