U koktavosti doporučujeme komplexní přístup mnoha odborníků

Balbuties, česky koktavost, zůstává zahalena tajemstvím, přestože ve světě trápí až stovky milionů lidí. Podle nejnovějších studií má silný genetický základ. „Až 70 procent balbutiků uvádí, že minimálně jeden z příbuzných se v životě zakoktával,“ popisuje v rozhovoru PhDr. Petr Staníček, klinický logoped a primář logopedického oddělení kliniky Logo v Brně.

• Kolik lidí v Česku koktá?

Statistiky jsou na podkladě výzkumů celosvětově velice podobné. Uvádí se, že koktavostí trpí okolo jednoho procenta dospělých osob. To znamená, že v Česku trpí koktavostí přibližně 100 000 lidí. Současně existuje statistika, že až pět procent dětí prošlo obdobím koktavosti, kterou úspěšně překonaly.

• Dovolíte si odhadnout, kolik lidí svou řečovou vadu raději tají?

Protože se koktavost projevuje v řeči, je velmi těžké ji utajit. Setkáváme se spíše s tím, že se osoby s koktavostí snaží komunikačním situacím vyhýbat. Často také volí různé únikové strategie v situacích, ve kterých se předpokládá verbální komunikace. Ve větší nebo menší formě to sledujeme téměř u všech osob s koktavostí. Jakmile ale zahájí logopedickou a psychologickou terapii, je změna postojů k sobě a komunikačním situacím jedním ze základních pilířů nápravy.

• Vedete statistiky o příčinách koktání vašich pacientů? Co je tou nejčastější?

Problematika příčin koktavosti je stále zahalena tajemstvím. Již víme, že koktavost má silný genetický základ. Až 70 procent balbutiků uvádí, že minimálně jeden z příbuzných se v životě zakoktával. Ale průběh, typ či forma koktavosti u člověka, v jehož rodině někdo koktal, nemusí být stejný. Studie také u koktajících prokázaly strukturální a funkční změny na mozku. V praxi se ale spíše než příčinou zabýváme vyvolávajícími faktory.

• Takže?

Ptáme se, kdy se koktavost poprvé objevila a jestli se v dané době děla nějaká výjimečná situace. Zajímavostí je, že mnoho klientů uvádí, že se koktavost poprvé objevila v situaci, kdy bylo dítě poprvé bez rodičů na hlídání u příbuzných. Neznamená to ale, že babička, která dítě hlídala, udělala něco nesprávně. Spíše byl v tu chvíli pro dítě stresový faktor pocit, že najednou nemá u sebe své rodiče, na které je zvyklé. Setkáváme se ale s celou škálou situací, které popisují pacienti jako spouštěč koktavosti. Je potřeba si ale uvědomit, že se nejedná o příčinu, ale o vyvolávací faktor. Dříve nebo později by se koktavost pravděpodobně stejně objevila, jen v jiné situaci. Jako další velmi časté faktory uvádějí pacienti například velký úlek, stresovou situaci v mateřské škole nebo silný negativní emoční zážitek spojený například s rozvodem rodičů.

• Co se dá dělat s koktavostí nebo poruchou plynulosti řeči u dospělých?

Do logopedických ordinací zamíří často i dospělí s koktavostí. Obvykle již prošli několika pokusy plynulost řeči napravit, ale bez většího efektu. První fázi terapie je proto potřeba především zaměřit na důvěru a podporu, že šance na změnu existuje. V naší praxi se nám velmi osvědčilo osobní setkání balbutika, který již terapií úspěšně prošel, s pacientem, který teprve začíná. Vzájemně si dodávají podporu, naději a víru ve změnu, která je v počátcích opravdu důležitá. V další fázi se zaměřujeme na co nejpřesnější diagnostiku, kterou zajišťuje celý tým specialistů, tedy klinický logoped, neurolog, psycholog a další dle doporučení klinického logopeda. Následují pravidelné návštěvy logopeda, na kterých probíhá nácvik plynulé a kontrolované řeči. V některých případech doporučujeme terapii doplnit o skupinová sezení, ve kterých si pacienti vzájemně sdílejí pocity, předávají si zkušenosti a kde si také mohou procvičovat techniky řeči v nácvikových situacích.

• Dospělí se často svěřují do péče logopedů například po mozkových mrtvicích, kdy jsou poškozeny oblasti kolem řečových center. Co u nich nejvíce pomáhá?

Řečové poruchy, které vzniknou po cévní mozkové příhodě nebo úrazu, se zpravidla objeví náhle. Míra řečové poruchy závisí na poškození oblastí v mozku, které se na řeči podílejí. Narušena může být nejen produkce, ale i porozumění. Škála projevů tzv. afázie je velice široká, od drobných výpadků v paměti při vybavování slov až po zcela znemožněnou řeč i porozumění. Pro úspěšnou terapii jsou zásadní včasná a intenzivní logopedická cvičení. Aby byla terapie maximálně efektivní, je potřeba, aby se do procesu reedukace řeči zapojila i blízká osoba pacienta. V případě, že se skloubí logopedická terapie a komunikace s okolím, bývá efekt výrazně lepší. Mnohdy se ale pokroky dostavují opravdu pomalu. Vždy doporučujeme komplexní přístup několika odborníků, včetně neurologů a psychologů. Tím, že tato komunikační porucha vzniká náhle, je pro pacienta velmi náročné se s tímto faktem vyrovnávat. Afázie ovlivňuje vztahy v rodině i v práci a má vliv také na sebevědomí pacienta.

• Na čem závisí zlepšení u dětí? A na čem u dospělých?

U dětí hraje největší roli přístup rodičů a sourozenců. Pokud se zajistí dodržování správného přístupu okolí k dítěti s koktavostí, velice to pomůže s nápravou plynulosti řeči. Rodiče musejí často od základu změnit přístup v reakcích na neplynulost. Změny někdy musejí nastat i v celkovém režimu dítěte. Hlavním cílem je zajistit klidné, podnětné prostředí pro komunikaci a pro přirozený vývoj dítěte a jeho sebevědomí. Pokud se podaří, že dítěti koktavost nevadí, je z poloviny vyhráno. Velká část terapie je potom věnována logopedickým technikám, které je potřeba cvičit pravidelně a intenzivně. Ideální je, když se rodičům podaří techniky navíc cvičit zábavně, nejlépe formou hry. Děti potom terapie baví, a tím je zpravidla efektivnější a úspěšnější. U dospělých klientů je úspěšnost terapie také velice individuální. Faktorů, které úspěch terapie ovlivňují, je mnoho. Vliv na úspěch terapie má především samotná osobnost balbutika, temperament, vůle, míra sebevědomí, vnímání koktavosti, prostředí a mnoho dalších.

• Jaký je rozdíl mezi koktavostí a breptavostí, další z řečových vad?

Breptavost i koktavost spadají společně pod poruchy plynulosti řeči. I když se mohou zdát při řečovém projevu podobné, v mnoha ohledech se výrazně liší. Pacient s koktavostí se projevuje především neplynulou řečí s přerušováním či opakováním hlásek, slabik nebo celých slov, popřípadě úplným zablokováním při řeči. Pacient s breptavostí má rovněž neplynulou řeč, která se může projevovat opakováním částí řečeného, ale dominantní je zpravidla zrychlené až překotné tempo řeči. Rozdíl je také v uvědomování si své řečové vady. Zatímco pacient s koktavostí si neplynulosti uvědomuje a zpravidla ho velmi psychicky sužují, pacient s breptavostí si své neplynulosti příliš neuvědomuje, a proto ho příliš nestresují. Balbutik se proto kvůli neplynulostem snaží vyhýbat mnoha komunikačním situacím a jeho neplynulost se výrazně prohlubuje, když je ve stresu nebo jiném psychologickém tlaku. Breptavý naopak v situacích, kdy je pod tlakem, může svou plynulost mírně upravovat a zhoršení nastává, když si řeč nehlídá, protože je v komfortní situaci. V praxi se ale u klientů tyto dvě diagnózy často překrývají. Při diagnostice proto klademe velký důraz na rozpoznání, kterou z forem pacient má, popřípadě kterou má zastoupenou více. Podle toho potom upravujeme náplň terapie.

• V čem se liší léčba?

Léčba se liší v mnoha ohledech. U koktavosti se terapie zaměřuje především na spolupráci mezi klinickým logopedem a psychologem s cílem zmapovat postoje balbutika ke komunikaci. Tím, že si koktající zpravidla neplynulosti uvědomuje, často ho velice stresují, a to má v průběhu času vliv na jeho sebevědomí a postoje ke komunikaci. Nedílnou součástí je také intenzivní a pravidelné cvičení logopedických technik. Ty se zaměřují na správný postoj těla při komunikaci, zvládání technik plynulé řeči, dechová cvičení a celkovou schopnost maximální koordinace řeči. Další a někdy nejtěžší fází je zvládnout tyto techniky používat v reálných situacích. Nedílnou součástí správné terapie je také problematika motivace.

• Jak je to u breptavosti?

U pacientů s breptavostí je terapie primárně zaměřena na techniky plynulé řeči. Velká část se zaměřuje na zpětnou vazbu a sebereflexi. Protože si pacient svůj handicap často neuvědomuje, do logopedické ordinace ho přivedou spíše okolnosti ze života. Spolužáci, kolegové, rodiče a podobně. O to více je potřeba se zabývat motivací, aby měl pacient s breptavostí vůbec zájem svou řeč změnit. Pokud se na stejném záměru shodneme, potom je terapie zaměřena především na pravidelné cvičení technik zvládání správné artikulace a tempa řeči. Významně pracujeme také se zpětnou vazbou formou videí nebo softwarů přepisujících řeč.

• A u které z těchto vad se obecně dosahuje lepších výsledků?

Úspěšnost terapie se u těchto poruch plynulosti velice těžce porovnává. Úspěchy jsou velice individuální. Jak jsem již zmínil, u obou poruch závisí velmi na motivaci samotného pacienta. Vliv má také věk, prostředí, ze kterého přichází, temperament a v neposlední řadě také víra, že ke změně může opravdu dojít. Zpravidla se ale nejlépe napravují děti, které nejsou ještě zatíženy psychickou nástavbou, mají podnětnou a chápavou rodinu.

• Jde řešit problémy s výslovností také v dospělosti? Lidé mívají zafixované, že už nikoli, protože…

Ano. Do logopedických ambulancí dochází mnoho dospělých, kteří se rozhodli napravit artikulační schopnost v pokročilejším věku. Pokud se v dětství hlásku napravit nepodařilo, někteří došli k mylnému závěru, že to nepůjde nikdy. To, že artikulaci v dospělosti není možné napravit, je mýtus. U dospělých je sice nesprávné tvoření dané hlásky roky fixováno, ale napravit zpravidla hlásku lze. Dokonce mají dospělí, proti dětským klientům, větší motivaci k nápravě. Více cvičí a spolupracují. V současnosti mám v péči dospělou dvaadvacetiletou klientku, která přišla na vstupní vyšetření v červnu 2022 s koktavostí a nevyvozenými vibrantami R a Ř. Podařilo se nám kromě napravovaní plynulosti řeči také vyvodit vibrantu R. Protože to dívce přivodilo velmi radostné pocity z řeči, zmírnily se i projevy koktavosti.

• Může se řečová vada v jakékoli podobě objevit sama od sebe, tedy bez úrazu či mozkové příhody, také v dospělosti?

Řečová vada, odborně fatická porucha, se bez objektivní příčiny sama neobjeví. Příčina sice může být latentní, ale vždy někde skryta je. V praxi jsem několikrát zaznamenal, že se objevily například projevy koktavosti až v dospělosti, ale nakonec jsme vždy odhalili nějakou příčinu, která k projevům vedla. Například dlouhodobý stres, obavy z maturity a podobně.

• Co podle vás může pro osoby s touto poruchou udělat společnost?

Z praxe víme, že společnost o koktavosti ví většinou pouze z osobních zkušeností jednotlivých lidí, popřípadě z obecně známých filmů. Téměř každý zná osobně někoho, kdo koktá. Protože je ale mnoho typů a variant neplynulostí řeči, každý má zkušenosti jiné, a proto se názory a chápání koktavosti velice liší. Je proto nutné správné a objektivní informace rozšířit do společnosti. Jednou z největších pomocí při terapii koktavosti je totiž pochopení nejbližších. Víme, že většina lidí, kteří nekoktají, vnímají koktavého jako člověka, kterému to, že nemluví plynule, nevadí.