Učím se stále
Nemajíc co na práci, začetlo jsem se do knihy Františka Koukolíka „Jak si lidé hrají?“. Název mě zaujal. Nevím, čím to je, ale v poslední době pozoruji, že si rádo hraji. Matně si vzpomínám, že jsem si podobným údobím v životě prošlo. Ale tak nějak si nevybavuji, že bych si v té době mohlo o tom, jak si hraju, číst.
Jako pokus o fórek dobrý, ne? Ale nyní vážně. Na straně 156 zmíněné knihy jsem narazil na soubory slov, která byla doporučena republikánům v USA k plnému využívání při jakémkoli projevu ve vztahu k vlastní straně. Naopak ve vztahu k demokratům byl doporučen soubor jiných slov, vzbuzujících v podvědomí emoce opačného znaménka. Z názvu příručky ihned pochopíte, o co šlo: „Jazyk – klíčový mechanismus kontroly ve Spojených státech“ (vydal Národní akční výbor…).
Nepropadl jsem prvoplánovému opovržení, které mě málem pohltilo coby člověka s takovým textem bytostně nesouznějícího. Tak jsem začal spekulovat, jak by se tenhle výdobytek politického marketingu mohl využít pro blaho diabetologie. No a tak vznikl následující text, který by měl být obecným narativem pro prezentaci diabetologie navenek. Dovnitř si to můžeme vyříkat, jak chceme, ale navenek? Po implementaci mého zásadního textu do myslí diabetologii nakloněných se stane náš obor vzývaným modelem sebeprezentace. Pro text pak bude po krátké době přívlastek „ikonický“ skutečně jenom a jenom povrchním, zjednodušujícím, nevýstižným, plytkým a mělkým popisem.
Tak jdeme na to. Diabetologie je obor s vysokým morálním kreditem oplývající všeobecnou důvěrou odvozenou od trvalé oddanosti aktivnímu a iniciativnímu přístupu k trvalým pozitivním změnám v péči o pacienty. Změny jsou chvályhodným a správným výsledkem naší tvrdé práce. Schopnosti všech našich diabetologů lze charakterizovat jako jedinečné. Oplývají také odvahou, s níž pečují o naplnění snů minulosti o svobodě osob trpících diabetem. Tento cenný a lidský přístup, který trvale naslouchá potřebám pacientů, je zárukou naší odolnosti. Je jistotou, která neochvějně směřuje k osvobození pacientů od limitů nemoci. Je současně předpokladem uskutečnění vizí nejen připomínajících pacientům nekonfliktní cestou povinnosti, ale, a to zejména, pečujících o práva na plné sdílení všech výdobytků oboru. Diabetologie, náš obor, je symbolem úspěchu postaveného na pravdě. Její mobilizující síla může být podnětem k následování pro ostatní. Společnými silami pak překonáme překážky a vždy se zdravým rozumem uskutečníme výzvy k implementaci nepřízni trvale odolné péče o pacienty. My jsme na ni hrdí, jsme oddaní našim ideálům postaveným na právu pacientů učit se a vést léčbu své nemoci.
Pokud jste dočetli až sem, můžete požádat o potvrzení absolvování certifikovaného kurzu „PR diabetologie – propagace“ (4 kredity, www.PRDp.cz). Rád vystavím. Budete ambasadory oboru. Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit. Obzvláště v turbulentní budoucnosti, která nás čeká.
Váš Milan Kvapil
Pozn.
Jistě jste pochopili, že tučně jsou ty výrazy, které jsou doporučenou výbavou politiků pro propagaci vlastní strany. Fungují na úrovni podvědomí – přidáte-li ještě příjemný hlas a pěkné vzezření – kdo by nevolil?
Ale protože svět je neustálým přetlačováním dvou principů, příručka skýtá také soubor pojmů, které je třeba vždy používat, pokud hovoříte o konkurenci (v příručce to byli demokraté). Pro orientaci jenom úzký výběr:
Byrokratická zátěž, kterou na nás vrhl nekompetentní úřad, je destruktivní z podstaty. Důsledkem, který mají oni na svědomí, může být selhání systému, jeho kolaps vedoucí ke krizi a vynucený zánik současných výdobytků. Péče o diabetiky je ohrožena radikálními předpisy, které můžeme vnímat jako zradu na cílech léčby prostřednictvím zneužití úřední moci mrhající naší prací. Zlehčující vyjádření, která slýcháváme, vnímáme a cítíme nejen jako pokrytecká, ale jako lživá.
Zdroj informací o výuce politiků, jak zblbnout masy: František Koukolík: Jak si lidé hrají? Radioservis, Praha 2009.