Účinky antidiabetik a hypolipidemik na koncentraci C-reaktivního proteinu
Diabetes mellitus 2. typu (DM) zvyšuje riziko kardiovaskulárního onemocnění, hlavní příčiny morbidity a mortality. V patofyziologii diabetu 2. typu je zásadní přítomnost inzulinové rezistence – prozánětlivého hyperkoagulačního stavu, který predisponuje u pacientů ke vzniku kardiovaskulárního onemocnění a který je spojen s rizikovými faktory aterosklerózy včetně dyslipidémie, hypertenze, zánětu a poruchy hemostázy. Ateroskleróza je považována za chronické zánětlivé onemocnění tepen. C-reaktivní protein (CRP) je bílkovina akutní fáze zánětu; jeho vzestup je považován jak za projev zánětu, tak za předpovědní ukazatel kardiovaskulárních příhod včetně infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, periferního onemocnění tepen a náhlé srdeční smrti. Současné poznatky naznačují, že CRP má přímý proaterogenní vliv prostřednictvím up-regulace receptorů AT1 pro angiotensin II a prostřednictvím stimulace dalších prozánětlivých faktorů. Pacienti s diabetem 2. typu ve srovnání s těmi bez diabetu mají sklon ke zvýšeným koncentracím CRP, což naznačuje větší roli zánětu při urychlení aterogeneze, která je u těchto pacientů pozorována. Snížení koncentrací CRP v souvislosti se změnami životního stylu nebo farmakoterapie by mohlo mít klinický prospěch. Je ale nutné provést dlouhodobé klinické studie ke stanovení, zda se snížení koncentrace CRP projevuje ve zlepšení klinických následků. Protože koncentrace glukózy a koncentrace tuků podobně jako koncentrace CRP jsou u pacientů s DM 2. typu často zvýšeny, léčivo, které by pozitivně ovlivnilo více kardiovaskulárních rizikových faktorů, by současně mělo největší vliv. Tento přehledový článek shrnuje dostupné informace o antidiabetikách a hypolipidemikách, která taktéž navíc k jejich primárnímu účinku, snížení koncentrace glukózy nebo koncentrace lipidů, snižují také koncentraci CRP.
Diabetes mellitus 2. typu je progresivní a komplexní metabolické onemocnění charakterizované chronickou hyperglykémií a poruchami v metabolismu sacharidů, lipidů a proteinů, které jsou důsledkem inzulinové rezistence. Inzulinová rezistence je způsobena porušenou sekrecí inzulinu a/nebo sníženým účinkem inzulinu. Jedná se o prozánětlivý, prokoagulační stav, který predisponuje pacienty k rozvoji kardiovaskulárního onemocnění, hlavní příčiny morbidity a mortality. Inzulinová rezistence je také spojena s rizikovými faktory aterosklerózy včetně poruchy hemostázy, dyslipidémie, hypertenze a zánětu.
Ateroskleróza je zánětlivé onemocnění tepen. C-reaktivní protein (CPR), protein akutní fáze zánětu produkovaný játry v odpovědi na interleukin (IL) 1, IL-6 a tumor nekrotizující faktor α (TNFα), je přítomen v ateromových plátech a může být použit jako klinický ukazatel aterosklerózy. 2 Zvýšená koncentrace CRP se dá použít k předpovědi kardiovaskulárních příhod včetně infarktu myokardu (IM), cévních mozkových příhod, periferního onemocnění tepen, srdečních arytmií a náhlé srdeční smrti (tab. 1). Ve skutečnosti je koncentrace CRP silnějším ukazatelem rizika kardiovaskulárního onemocnění, než je koncentrace lipoproteinu o nízké hustotě (LDL cholesterolu), 3 což platí i u zdravých jedinců s nízkými hodnotami LDL cholesterolu. 4 Údaje naznačují, že CRP primárně přispívá spíše k progresi než k zahájení aterosklerózy; mechanismus tohoto účinku je pravděpodobně zprostředkován up-regulací receptorů AT1 pro angiotensin II, hlavních receptorů pro prozánětlivou molekulu angiotensin II.5 U CRP byla také prokázána inhibice produkce oxidu dusnatého, který vyvažuje účinek angiotensinu II společně s podporou angiogeneze; tyto nálezy tedy nazna-
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2008, strana 39
Zdroj: