Ulice Františka Lenocha
Prof. F. Lenoch (1898–1970) byl významnou lékařskou, vědeckou i pedagogickou osobností 20. století. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, které zůstal také věrný celý život, nejen jako asistent 1. interní kliniky, později jako docent, profesor a přednosta Ústavu fyziatrie a balneologie.
Již od 30. let minulého století se však zajímal o onemocnění pohybového aparátu a stal se zakladatelem oboru revmatologie v tehdejším Československu. Po válce pracoval jako primář revmatologického oddělení v Thomayerově nemocnici, v roce 1952 inicioval vznik Výzkumného ústavu chorob revmatických. S prof. Pelnářem napsal první rozsáhlou monografii, vytvořil koncepci oboru, ale také obsah pre- i postgraduálního vzdělávání. Založil programy péče o revmatiky v Československu, např. péče o nemocné s febris rheumatica včetně její prevence, zavedl řadu léčebných principů pro revmatoidní artritidu (chrysoterapie) a péče o bechtěreviky. Velmi podporoval výzkum, v ústavu např. založil imunologické laboratoře. Prof. Lenoch koncipoval obor jako moderní interdisciplinární obor, který (sám původně internista) postavil na základech moderní interny, ale zapracoval do něj nové poznatky imunologie, zobrazovacích metod a převzal i prvky z fyziatrie a balneologie.
Prof. Lenoch publikoval 260 prací, z toho řadu v zahraničí, kde byl velmi respektovanou osobností. Byl jedním ze zakladatelů Evropské ligy proti revmatismu (EULAR), a dokonce i jejím prezidentem. Získal pro Prahu možnost pořádat světový revmatologický kongres, který se stal v roce 1969 manifestací podpory české medicíny obecně. O mezinárodním odborném renomé prof. Lenocha svědčí i fakt, že ústav navštívily a přednášely v něm takové osobnosti jako Philip Hench, nositel Nobelovy ceny za objev léčby glukokortikoidy.
Prof. Lenoch vychoval celou řadu žáků a lze hovořit o Lenochově škole. Jmenujme alespoň Bardfelda, Havelku, Dostála, Adama, Rejholce, Vojtíška či Pavelku st., kteří se postupně stali významnými revmatology v evropském kontextu.
Prof. Lenoch byl i renesanční osobností, vždy měl vynikající znalosti v umění, především v malířství a hudbě. Ovládal sedm cizích jazyků a neobvyklá byla jeho aktivní znalost latiny a řečtiny.
Pracovníci Revmatologického ústavu se hrdě hlásí k odkazu prof. Lenocha a pojmenování ulice v srdci univerzitní oblasti podle něj uvítali s radostí. Nechť duch prof. Lenocha, jeho vlídnost, velkorysost, slušnost, touha po vědění, jeho láska k oboru i vstřícnost k pacientům jsou nadále přítomny ve zdech ústavu a jsou stálou inspirací pro jeho následovníky.
Zdroj: