Přeskočit na obsah

Ultrazvuková pracoviště: jak u sonografistů předcházet vzniku nemocí z povolání

Ačkoli jsou muskuloskeletální obtíže jako nemoci z povolání hlášeny u četných profesí již mnoho let, v souvislosti s prací v ultrazvukové diagnostice se objevují až v posledních 12 letech. Muskuloskeletální poruchy (MSD) – nejčastější příčina nemocí z povolání – mají významný ekonomický dopad.1 Vedou k 640 000 dnům pracovní neschopnosti a jsou podkladem pro většinu nákladů na kompenzaci poškozených jedinců.2

Society of Diagnostic Medical Sonography spolu s Výborem pro podporu zdravotní péče (Healthcare Benefit Trust) v Britské Kolumbii provedly průzkum, v němž 84 % sonografistů, kteří se průzkumu zúčastnili, uvedlo, že při vyšetřování pociťují bolest, kterou připisují pracovním aktivitám,3 a 20 % z nich dokonce svou pracovní kariéru pro tyto obtíže ukončilo. Dopad takto předčasně ukončených kariér přispívá i k momentálnímu nedostatku pracovníků v oblasti sonografie. Ve všech zemích kromě USA, Austrálie a Velké Británie vykonávají ultrazvuková vyšetření lékaři. Z italského průzkumu vyplývá, že na muskuloskeletální obtíže si stěžovalo 80 % lékařů – sonografistů. U sonografické profese dochází nejčastěji k bolestem ramen (84 %), krku (83 %), zápěstí (61 %), zad (58 %) a rukou (56 %).5

Rizikové faktory

Příčiny muskuloskeletálních poruch v rámci nemocí z povolání vycházejí ze tří skupin faktorů:

1. Biomechanické faktory – nevhodná poloha při vyšetřování, nadměrná námaha vyvíjená během vyšetření, špatně řešený pracovní prostor;

2. Špatná organizace práce – nedodržování přestávek, přesčasy a neplánovaná vyšetření, nedostatečné zaškolení pracovníka;6

3. Postup při poškození – opožděné nahlášení a stanovení diagnózy poškození, nesprávná léčba poškození, návrat pracovníka do prostředí, které ke vzniku poškození vedlo.

V sonografické profesi přispívají ke vzniku poškození následující pracovní okolnosti: opakující se pohyby, namáhavá zátěž nebo napětí, nevhodné nebo nepřirozené pozice, nepohodlné polohování horních končetin, statické polohy, přetížení a časté natahování končetin nad úrovní ramen (obr. 1). K nárůstu MSD přispívají též technické pokroky v ultrazvukové diagnostice. Elektronické ukládání dat umožňuje vyšetřujícímu rychle postupovat od jedné pacientky k druhé, aniž by dodržoval adekvátní přestávky.

Úzké kryty sond vyžadují pevnější uchopení, jež vyvolává nadměrnou zátěž svalů prstů a předloktí. A naopak, příliš široké sondy vedou k nadměrné extenzi prstů a zátěži svalů horní končetiny. Židle nebo stoličky a vyšetřovací lůžka, u kterých nelze přizpůsobit výšku, nutí vyšetřujícího, aby se neúměrně natahoval a otáčel svůj trup tak, aby na pacienta během vyšetření dosáhl. Nejčastější příčinou bolestí zad je právě nepohodlná židle. Snižování počtu zaměstnanců vede k jejich nedostatku, takže zbývající pracovníci jsou zatěžováni narůstajícím objemem práce. Během pracovního dne tak musejí provádět větší počet vyšetření, což vyžaduje více přesčasové práce současně s menším počtem přestávek.

Fyziologie svalů

Svaly a šlachy jsou k tomu, aby se často používaly. Je-li však pracovní zátěž příliš častá a trvá-li příliš dlouho, nedokáží se svaly a šlachy nadále adaptovat. Vzniká zánět, následuje degenerace, dochází ke vzniku mikrotraumat a tvorbě jizevnaté tkáně.

Dojde-li k poranění šlachy, musí sval, ke kterému se tato šlacha upíná, vynaložit více pracovního úsilí, aby zvládl podpírat končetinu a kloub. Vyšší nároky na svalovou práci vedou k únavě a přetížení. Tato forma zátěže závisí na pracovním tempu, době trvání odpočinku, množství vynaložené svalové síly a nastavení sondy, jaké si sonografista určí – a to zejména při provádění stejného typu vyšetření. Sval také nemůže správně fungovat, pokud není dostatečně zásoben kyslíkem. Kyslík je distribuován do svalů při fyziologické svalové kontrakci během dynamického pohybu, kdy jsou zároveň ze svalu odplavovány odpadní produkty. Statické polohy tomuto ději zabraňují, což vede ke snížení dodávky kyslíku do svalů a ke zvýšení tvorby kyseliny mléčné. Následuje únava a potenciál pro vznik poranění.7 Abdukce, flexe a extenze zápěstí nebo prstů způsobuje poškození nervů. Uvedené pohyby jsou příčinou otoku měkkých tkání, které pak utlačují a utiskují nervy zápěstí a prstů.

Tři způsoby snižování rizika

Léčba muskuloskeletálních poruch jako nemocí z povolání není příliš účinná, částečně proto, že se od pracovníků obvykle očekává, že se vrátí zpět do původního pracovního prostředí, které k jejich poškození vedlo.8

Nejlepší léčbou chorob z povoláním je prevence.9 Muskuloskeletální poru- chy jsou vyvolány mnoha faktory; prevence vzniku poškození tedy vyžaduje řešení v mnoha směrech, které se zaměří na rizikové faktory na pracovišti a hledání optimálních pracovních podmínek.

Prevenci muskuloskeletálních poškození lze rozdělit do tří kategorií:

1. technická opatření,

2. administrativní opatření,

3. pracovní návyky.

Technická opatření snižují nebo odstraňují rizika na pracovišti úpravou prostoru nebo stanovením vhodných požadavků týkajících se vybavení, s nímž jedinec pracuje: ultrazvukových přístrojů, pomocných a adaptačních zařízení. Jiným způsobem, jak realizovat tato opatření, je přesvědčit pracovníky, aby pozměnili své vyšetřovací techniky. Úpravy se týkají vybavení ultrazvukových přístrojů, např. nastavitelnosti přístrojové desky a monitoru a přizpůsobení velikosti, hmotnosti a tvaru sond a kabelů. V zařízeních, kde lze vyšetření provádět u lůžka pacienta, je důležitá přenositelnost vybavení.

Administrativní opatření vedou ke snížení expozice pracovníka rizikosvalů vým faktorům. Sem patří úprava pracovního rozvrhu a zátěže pracovníka, pravidelná změna pracovního zařazení a zadávaných úkolů, což umožňuje snížit vystavení sonografisty pracovním rizikům, a minimalizace počtu vyšetření u lůžka pacientů. Uvedená opatření také zahrnují volbu doplňkových pomůcek, jimiž mohou být vyšetřovací místnosti vybaveny. Vyšetřovací lůžka nebo židle s nastavitelnou výškou umožňují pracovníkům zaujímat vyváženější a pohodlnější polohy paží, které při vyšetření používají. Vybavení všech ultrazvukových pracoven externím monitorem, který mohou pacienti během vyšetření sledovat, umožňuje sonografistům umístit si ultrazvukový monitor přímo před sebe.

Úpravou pracovních návyků, zahrnujících i technická a administrativní opatření, lze dosáhnout jak snížení rizikových faktorů, tak omezení doby a frekvence vystavení poškozujícím situacím.2

Sonografisté se musejí naučit, jaké pozice jim způsobují bolest a jak takové pozice změnit. Problém se dá často vyřešit používáním nastavitelných židlí či sedaček s opěradly a vyšetřovacích lůžek s přizpůsobitelnou výškou. Potřebu daleko se natahovat a otáčet trupem lze významně snížit, když si pracovník udělá čas na to, aby si vhodně umístil přístroj a nastavil vybavení a pacienta si posunul blíže k sobě. Zaveďte do praxe úpravu pokoje pacienta před provedením vyšetření na lůžku, aby mohl sonografista pacienta pohodlně vyšetřit, aniž by se musel namáhavě natahovat nebo příliš zvedat horní končetiny (obr. 2).

Sonografisté by během vyšetřování měli používat opěrné polštáře poskytující podporu vyšetřující paži, aby předcházeli situacím, při nichž musejí svaly horní končetiny udržet celou váhu paže a zajistit její činnost. Je-li paže zdvižena více než 30° od těla, dochází ke svalovému napětí a únavě, neboť svaly musejí pracovat po celou dobu s maximálním úsilím, aby tuto pozici udržely. Podpěra paže umožňuje svalům odpočinek a minimalizuje tak svalovou námahu a únavu.

Riziko vzniku poškození může dále zvyšovat nevhodné zacházení s kabelem sondy. Zasazení kabelu do pouzdra chránícího sondu způsobuje její nevyváženost, takže je při vyšetřování potřeba vytáčet předloktí. To se někdy sonografista snaží chybně vyrovnat tím, že si kabel přehodí kolem krku nebo si ho přidržuje mezi nohou a vyšetřovacím lůžkem, vyšetřuje-li ve stoje. Oba tyto nevhodné pracovní návyky mohou vést k poškození krční nebo bederní páteře. Správným řešením je přichycení kabelu do držáků připevněných na ultrazvukovém přístroji nebo vyřešení problému pomocí pásky, kterou má vyšetřující připevněnou okolo předloktí a do které je kabel uchycen suchým zipem.

Značného rozdílu na úrovni svalové regenerace lze dosáhnout jednoduchým krokem, jakým je zavedení dostatečného množství „mini přestávek“, při nichž pracovník přeruší práci, aby si uvolnil krk a svalstvo ramenního pletence, střídavě otevíral a zavíral ruku a dopřál odpočinku očím.

Během přestávek lze také vykonávat protahovací a zpevňovací cviky zaměřené na posílení ramen, paží a rukou (obr. 3). Tělesná kondice a pra- videlná fyzická aktivita pomáhají snižovat muskuloskeletální obtíže.4

Ergonomické principy

Ergonomika je věda zabývající se úpravou pracovních podmínek podle individuálních potřeb pracovníka. Na ultrazvukových pracovištích, kde pracují různé typy lidí, toho lze nejlépe dosáhnout vybavením vyšetřovacích místností flexibilním zařízením a nábytkem a používáním adaptivních pomůcek během vyšetřování. S tím, jak ultrazvuková oddělení postupně nahrazují stará nebo nakupují doplňková vybavení, si budou moci vybírat produkty, u kterých byla při výrobě na prvním místě zohledněna bezpečnost pracovníků. Při výrobě novějších zařízení jsou již dodržovány ergonomické principy, které nebývají u současného vybavení ultrazvukových vyšetřoven k dispozici. Nemělo by nás tedy překvapovat, že nejúčinnějším způsobem, jak předcházet vzniku poškození, je zakoupení a používání ergonomicky zkonstruovaných židlí, vyšetřovacích lehátek a ultrazvukových přístrojů.

Zaujímání vhodných pozic při práci

Ergonomická zlepšení ve vybavení pracoviště mají svůj smysl pouze v případě, že je sonografisté správně používají a že také změní pracovní pozice rizikové pro vznik poškození.10 Ultrazvukový přístroj by měl být umístěn paralelně s vyšetřovacím lehátkem a blízko od vyšetřující osoby, aby se omezily pohyby trupem a natahování se k přístrojové desce. Monitor ultrazvukového přístroje by měl být umístěn přímo před vyšetřujícím, zhruba do vzdálenosti délky paže. Ujistěte se, že je přizpůsobena výška lehátka a židle tak, aby vyšetřující mohl omezit úhel abdukce vyšetřující paže na 30° nebo méně. Pacient by měl být uložen hned vedle vyšetřujícího, aby se k němu nemusel natahovat a ohýbat. Sonografisté by měli mít v poloze vsedě pevnou oporu pro nohy, což zajišťuje stabilizaci trupu a ramenního pletence. Pokud stojí, měli by svou váhu rozložit rovnoměrně na obě nohy.

I když při snižování rizika poškození hraje významnou roli samo ultrazvukové stanoviště (ultrazvukový přístroj, vyšetřovací lehátko a židle), zůstává rozhodujícím rizikovým faktorem pro vznik poškození pracovní pozice sonografisty (obr. 4). Je důležité mít na paměti, že muskuloskeletální obtíže spojené s povoláním jsou vyvolány opakovanými traumaty, která vznikají na buněčné úrovni zaujímáním nepřirozených tělesných pozic, udržováním statických poloh a opakovanými pohyby. Uvedené pracovní pozice mohou připravovat svaly o zásobení kyslíkem, což vede k únavě a následnému poškození. Muskuloskeletální poruchy spojené s povoláním mohou ovlivnit nejen produktivitu a motivaci pracovníka, ale mohou mít dopad i na jeho aktivity ve volném čase. Naučí-li se sonografisté rozpoznávat příčiny muskuloskeletálních poškození jako nemocí z povolání, dokáží pak změnit své pozice při práci a upravit svá pracovní prostředí tak, aby se pokusili snížit svou expozici faktorům rizikovým pro vznik poškození.

Komentář

Autor: As. MUDr. Ivana Špálová, CSc.

Postižení pohybového aparátu (muskuloskeletální dysfunkce – MSD) nejčastěji v oblasti horních končetin, krku a horní části trupu jako důsledek pracovního zatížení nebo až přetížení je známo již více než sto let. V některých průmyslových oborech (stavebnictví, lesnictví) nebo specializovaných činnostech (textilní manufaktury, pásová výroba) se s tímto postižením setkáváme výrazně častěji. Spolehlivé statistické údaje nejsou k dispozici, ale podle amerických odhadů je přibližně polovina všech chorob z povolání způsobena opakovanými (tzv. kumulovanými) traumaty. Bohužel pro nás patří v tomto směru mezi rizikové faktory i poskytování zdravotní péče. Poruchy pohybového aparátu patří u zdravotníků mezi nejčastější příčiny dlouhodobé pracovní neschopnosti. Převážně bývají postiženy horní končetiny. V tomto směru je nepochybné, že v rámci zdravotnictví jedno z nejvyšších rizik vzniku poruch v důsledku kumulativních traumat nacházíme u ultrazvukové diagnostiky.1

Od té doby, co se objevil ultrazvuk, spoléháme v rámci poskytování zdravotní péče velmi často právě na tuto vyšetřovací metodu. Pokroky v ultrazvukových technologiích vedou k neustále se zvyšujícímu počtu vyšetření, která bývají čím dál tím složitější a tím i delší, resp. časově náročnější. V gynekologii a porodnictví je často ultrazvuk považován za normální součást gynekologické nebo porodnické kontroly a je běžně k dispozici v ambulancích i na porodních sálech. Ultrazvuk ve své praxi běžně používají nejen specialisté, ale všichni lékaři. Naneštěstí pro nás, kteří s ultrazvukem velmi často pracujeme, přináší tato metoda i její rozvoj neočekávané a pro nás nepříjemné problémy, které bychom mohli souhrnně popsat jako „syndrom muskuloskeletální dysfunkce (MSD) uživatelů ultrazvuku“, zjednodušeně jako „syndrom ultrazvukaře“ nebo „syndrom ultrazvukové sondy“. V anglo-americké literatuře nacházíme poněkud méně kostrbaté a elegantnější pojmenování „transducer user syndrome“. Tento termín byl v souvislosti s gynekologií a porodnictvím poprvé použit již před deseti lety.

Článek amerických autorek hovoří velmi podrobně o různých postiženích, se kterými se ti, co běžně pracují s ultrazvukem, setkávají. Nejčastěji bývají postižena ramena a krční oblast (bolesti, omezení hybnosti), o něco méně často pak zápěstí a ruka. V těchto případech nacházíme různé formy syndromu karpálního tunelu, karpální instability, případně zánětlivých komplikací typu tendinitidy.

U nás i ve většině evropských zemí kromě Velké Británie je situace přece jen poněkud odlišná od té, kterou popisuje výše uvedený text. V USA, v Kanadě i ve Velké Británii je dominantní část ultrazvukové diagnostiky v rukou specializovaných ultrazvukových techniků (sonographers), kteří se této činnosti věnují po celou svou pracovní dobu. V ostatních evropských zemích je ultrazvuk převážně v rukou lékařů (sonologists). Mezi oběma skupinami ultrazvukařů většinou nenacházíme zásadní rozdíly ohledně muskuloskletální dysfunkce, nicméně lékaři, jejichž pracovní činnost nebývá jednostranně zaměřena pouze na ultrazvukovou diagnostiku, mívají problémy přece jen méně vyjádřené. Jen 10 % z evropských ultrazvukařů má v souvislosti s MSD pracovní neschopnost,2 zatímco u amerických ultrazvukařů je to až 17 %. Kanadská studie3 uvádí, že určitý stupeň muskuloskeletální dysfunkce udává 80–90 % ultrazvukařů. V izraelské studii4 udává obtíže typu MSD asi polovina ultrazvukových techniků, ale jen čtvrtina lékařů – gynekologů/porodníků.

V článku dále nacházíme výčet rizikových faktorů, a to včetně ilustrativních fotografií, na nichž je jasně vidět chybné držení těla při běžně prováděném vyšetření. Tato nepřirozená poloha u velké části z nás dříve nebo později vyústí v bolestivé komplikace. Uvedeny jsou i druhy opatření, jimiž dokážeme zátěž a její následky zmírnit. Ve většině případů totiž vyšetřujeme tak, že naše ruka, která drží sondu je v abdukci a není podepřena, krční páteř je flektována dopředu a rotována. K tomu, abychom udrželi ruku se sondou ve vhodné poloze vzhledem k pacient- ce i k rovinám, které potřebujeme zobrazit, je nezbytná statická neboli protrahovaná izometrická kontrakce svalů krku, páteře, ramene a paže často v extrémní nebo nepřirozené poloze. Zejména naše těhotné s objemným břichem, nepříznivě uloženým plodem nebo vícečetnou graviditou nás často donutí zaujímat (někdy doslova) krkolomné pozice.

Naopak, jestliže pohybujeme se sondou v rámci vyšetřování nebo jestliže manipulujeme druhou rukou s tlačítky přístroje, jedná se o dynamické neboli opakované pohyby ramene, předloktí, zápěstí, ruky a prstů. V obou případech se ale jedná o kumulativní zátěž.

Uvedeny jsou také tři oblasti, kde úpravami můžeme dospět k řešení, které přispívají ke snížení rizika vzniku MSD. Vždy se jedná o komplexní, ne vždy jednoduše přijatelné změny. Mezi technická opatření bychom zařadili například možnost nastavit si podle individuální potřeby výšku židle a opěradla nebo obrazovku monitoru do výše očí. Mezi organizační opatření patří přestávky mezi vyšetřeními, které využijeme i k relaxačním cvičením. Jejich příklady jsou uvedeny na fotografiích. O pravidelné rehabilitaci, která by určitým způsobem kompenzovala nevhodné pracovní zatížení si většina z nás nechává jen zdát nebo ji vyhledává až tehdy, když není zbytí, tzn. když pro bolest již nemůže pracovat.

Tento článek se určitě nesnažil vyřešit problém MSD a ultrazvukové diagnostiky. Možná nás ale donutil zamyslet se nad tím, zda bychom neměli v našem zaměstnání více dbát na ergonomické zásady. Do nákladů na vybavení ultrazvukového pracoviště bychom kromě vlastního přístroje a místnosti měli automaticky zahrnout i adekvátní nastavitelnou židli s opěrkami, snadno polohovatelný vyšetřovací stůl atd. Tyto náklady se nám totiž vrátí nejen snížením rizika vzniku MSD v důsledku nevhodných pracovních podmínek. Zmírnění obtíží povede pravděpodobně i k větší spokojenosti na pracovišti, a tím i k lepší výkonnosti. V neposlední řadě ušetříme na pracovních neschopnostech a MSD generované následné zdravotní péči.

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…