Úmrtí plodu z negenetických příčin

Úmrtí vyvíjejícího se plodu může být emocionálně zničující komplikací těhotenství. Z vývojového hlediska se embryo stává plodem po 9,5 až 10 týdnech těhotenství.

Nejčastěji používanou definicí mrtvorozenosti v USA je úmrtí plodu po dokončeném 20. týdnu těhotenství. Počet mrtvě narozených dětí se za posledních patnáct let v USA lehce snížil, s četností 6,2 na 1 000 živě narozených dětí v roce 2003.1 To představuje téměř jedno ze 160 těhotenství. K poklesu mrtvorozenosti došlo především u plodů po 28. týdnu těhotenství.

Příčinou mrtvorozenosti jsou ve většině případů genetické poruchy, které zahrnují aneuploidii, různé syndromy, malformace a mutace jediného genu (včetně mendelovských). Článek podává přehled o úmrtí plodu z negenetických příčin a zaměřuje se na vhodná vyšetření vedoucí k odhalení těchto poruch.

Infekce

V rozvinutých zemích je infekce spojena s 10–25 % případů mrtvě narozených dětí.2 Toto procento je značně vyšší v rozvojových zemích. Infekce může vést k mrtvorozenosti mnoha způsoby: přímá infekce plodu s postižením životně důležitých orgánů, fetální deformace, placentární infekce vedoucí k poruše funkce placenty, závažné systémové infekce matky vedoucí k sepsi a infekce vedoucí k předčasnému porodu s úmrtím plodu při porodu.

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2010, strana 8

________________________________________________________________________________________________

Komentář

MUDr. Zdeněk Žižka, CSc.

Centrum fetální medicíny, Gynekologicko‑porodnicka klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Bakteriální infekce obvykle nejsou přímou příčinou intrauterinního úmrtí plodu, ale škodí především sekundárně, po předčasném porodu v terénu rozvinuté chorioamnionitidy.

Autor ze všech virových infekcí správně poskytuje největší prostor parvoviru B19. Není‑li tato infekce léčena, relativně často způsobuje intrauterinní úmrtí plodu. Neadekvátní kompenzatorní reakce plodu (povšechný hydrops) předchází jeho smrt v děloze. Léčba hydropického plodu intraumbilikální transfuzí je velice účinná a vede k úzdravě in utero.

Ke spolehlivému průkazu infekce jako příčiny úmrtí plodu je někdy nutno doplnit nejednoznačná sérologická stanovení vyšetřením PCR (polymerase chain reaction). Specifická infekce Treponema pallidum není v našem systému prenatální péče a při adekvátním zaléčení těhotné problémem. Primární infekce matky parazitem Toxoplasma gondii také nebývá v českých krajích příčinou úmrtí plodu, ale může vyvolat vrozené fetopatie. Vyšetření z plodové vody a tkání plodu je dostupné v ČR pouze v několika specializovaných laboratořích.

Screening toxoplasmózy není u nás zaveden do rutinní péče. Význam infekce Borrelia burgdorferi je stále sporný a nebude velký. Prokázání infekce jako možné příčiny úmrtí vyžaduje komplexní sérologické, mikrobiologické i molekulárně genetické vyšetření jak z tkání a orgánů matky, tak samozřejme i plodu. Významným rizikem pro intrauterinní úmrtí plodu je pregestační diabetes mellitus, hlavně ve třetím....

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2010

Zdroj: Gynekologie po promoci