Univerzita Karlova musí zůstat výběrovou vysokou školou
Do funkce děkana jste byl poprvé zvolen v roce 1999 a strávil jste v ní tedy dvakrát tři roky. Co vám toto období dalo a vzalo?
Pokud bych chtěl žertovat, dalo mi kilogramy navíc a ubralo na fyzické kondici, protože s touto funkcí je spojeno velké množství společenských akcí, které příliš neladí se zdravou životosprávou. Budu- li ale mluvit vážně, pak musím uvést především to, že jsem získal značné manažerské zkušenosti s řízením velké organizace, s personálním managementem a stimulací a motivací lidí; to bylo to nejzajímavější. Naopak nejméně uspokojení mi přinášely tisíce podpisů, které jsem musel připojit na nejrůznější dopisy a dokumenty, byť jsem se snažil delegovat pravomoci co nejvíce. Zmínil jste se o komunikaci s lidmi – měl jste s ní problémy jako člověk, který přišel od lůžka pacientů, z laboratoře a od monitorů a najednou měl místo s počítači komunikovat s podřízenými?
Myslím, že nikoli, a to především proto, že v mé práci vždy byla, je a bude velmi důležitá komunikace s pacienty. A také proto, že už předtím jsem musel ve vedoucí funkci trvale zodpovídat za kolektiv lékařů a sester i za nemocné. Myslím, že to je u nás kliniků značnou předností ve srovnáni s pracovníky teoretických oborů i s pracovníky nelékařských fakult.Co považujete za největší úspěch?
Řekl bych, že zefektivnění práce fakulty. Když jsem dělal proděkana, měla fakulta 1 200 zaměstnanců, na začátku mého působení ve funkci děkana to bylo 900 a nyní pouze 850 pracovníků. Přitom studentů bylo tehdy 3 000, zatímco dnes jich je o tisícovku více. A rozpočet fakulty, který byl v roce 1999 kolem 400 milionů, se zvýšil více než dvojnásobně a blíží se jedné miliardě korun. Na tom je vidět, že při vyšší efektivitě práce lze i s nižším počtem pracovníků dosahovat lepších výsledků.Kromě toho jste se v roce 2001 stal také přednostou 1. LF UK – co se vám od té doby podařilo na klinice změnit?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 29
Zdroj: