Úpravy zákoníku práce - pomůže nekonstruktivní kritika?

Úpravy zákoníku práce, které pro zdravotníky navrhoval ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, se staly opět předmětem politického boje. Konstruktivní kritika ze strany přiznané i nepřiznané opozice a hledání společného konsensu je v nedohlednu.

Nový zákoník práce, který vstoupil v účinnost 1. ledna 2007, vyvolal mezi zdravotnickou veřejností vlnu - jistě oprávněné - kritiky. Již před koncem loňského roku bylo jasné, že jeho naplňování bude prakticky nemožné a pro většinu zdravotnických zařízení přinejmenším na hranici legality. Nyní je veřejným tajemstvím, že obcházení zákona, falšování výkazů práce či uzavírání dohod na neexistující konzultace se stalo běžnou praxí.

Cílem úpravy zákona, jak ji na jednání tripartity přednesl ministr Julínek, byla možnost - tedy nikoli povinnost! - zvýšit základní fond pracovní doby zdravotnických pracovníků o osm hodin týdně, tj. de facto možnost uzavřít „nadúvazek“ o rozsahu 0,2 na základní lékařskou činnost. Součástí návrhu byly také následující podmínky:

a) rozšíření úvazku bylo navrženo jako dobrovolné;

b) zaměstnanec nesměl být postihován, pokud by dohodu neuzavřel či vypověděl;

c) již udělený souhlas s větším úvazkem by bylo samozřejmě možné vypovědět;

d) za práci navíc zaměstnanec dostane peníze navíc (o tom, kolik to bude, by se jistě mělo vyjednávat).

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LPR) vnímá tento návrh jako nouzové řešení, které nevyřeší nadměrnou zátěž lékařů a dalších zdravotnických pracovníků hodinami odpracovanými vysoko nad rámec běžného fondu pracovní doby, má nicméně vrátit realitu řady českých zdravotnických zařízení opět do zákonných rámců, než bude připravena komplexní novela zákoníku práce. LPR nepovažuje navrhované úpravy za ideální, nicméně je důležité o nich diskutovat, zvláště v případě, kdy jejich kritici nemají alternativní řešení, které by bylo možné za stávajících podmínek realizovat. Definitivní řešení může přijít teprve se zásadní reformou nemocniční péče.

LPR považuje za nekoncepční a vůči lékařům farizejské, že kolega MUDr. M. Kubek, představitel ČLK, a kolega MUDr. M. Engel, zastupující LOK-SČL, aktuální stav včetně navrhovaných řešení vždy lacině a populisticky zkritizují (vzpomeňme věčně omílané přirovnání třicetikorunového regulačního poplatku k poplatku na toaletách), ale s vlastní koncepcí reformy nemocniční péče, která by racionálně snížila počty lékařů ve službách a jimi odsloužené hodiny, dosud nepřišli. Jakou alternativní metodu navrhují? Zřizování lékařských společností s ručením omezeným účtujících svému zaměstnavateli 500 Kč za hodinu služby? „Výměnu“ lékařů mezi sousedními nemocnicemi? Nebylo by lepší systém jako celek reformovat a dát lékařům (a nejen jim) dlouhodobě perspektivu?