Určení současných priorit
Máme co dohánět. Není to tak dávno, co gymnazisty šokovalo, když jsem jim přednášíval o drogách, a jako nejčastěji používanou drogu uváděl nikotin. Heroin a „perník“, prosím, to ano, ale cigareta? Nebo dokonce taky ta posvátná tráva v jointech? Vždyť je to symbol svobody a protestu proti zkostnatělým názorům rodičovské generace třicetiletých stařečků! Ano, súfiové taky užívali hašiš a křesťanští kněží pijí víno jako symbol při posvátných rituálech. Jenže súfiové a kněží už mají dospělé mozky a v těch se semínko závislosti ujímá méně snadno než na pubertou zkypřených lánech nedospělých mozků.
Jdu-li kolem některých pražských škol v době přestávky ve vyučování, vidím na chodníku hloučky děvčat a chlapců hladově šlukujících cigarety. Aby to stihli před zvoněním. Raději je plaše míjím. I když cítím, že bych jim měl projevit soustrast. Politovat je, že mnozí z nich se přesvědčí, že není pravda, že s tím přestanou, když budou chtít. Nevědí, že droga jim rekonstruuje mozek tak, že budou kouřit, i když nebudou chtít kouřit. Ti „mnozí z nich“ taky nevědí, že ke vzniku závislosti přispívá genetická vloha a že je nemusí zachránit „pevná vůle“ přestat. Droga už zařídí, aby se sice v hlavě znovu a znovu snažili rozhodovat „svobodně“, ale ruce mezitím budou v kapse šátrat po zapalovači a krabičce cigaret.
Obsedantní neurotik není hloupý. On ví, že mýt si ruce padesátkrát za den nebo puntičkářsky na pracovním stole znovu a znovu přerovnávat věci je nesmysl. Přesto to dělá. Léčit se to dá psychoterapií. Ta je v těchto případech dlouhá, nákladná a zdaleka ne vždy úspěšná. Léčit tyto nemocné dlouhodobě vysokými dávkami antidepresiv typu SSRI je i z hlediska ekonomiky výhodnější. Úspěch antidepresiv je častější, i když taky nenastává u všech léčených. Úspěch bývá dobrodiním i pro podřízené obsedantně pedantického šéfa.
Droga má psychotropní účinek a mění nejen funkci, ale i strukturu mozku. Ať už jde o drogu feťáků nebo psychofarmakon v rukách lékaře. Správně indikované psychofarmakon mozek doslova vyhojí. Zařídí i růst nových neuronů. Nové neurony rostou i při učení se něčemu novému. Správně indikovaná psychoterapie také může nemocného „naučit“ mít nové postoje k tomu, co se kolem něj děje a co prožíval v minulosti. I psychoterapie může rekonstruovat mozek – zvlášť když je kombinována s antidepresivem, které zvyšuje syntézu BDNF (brain derived neurotrophic factor).
Sociopsychologické argumenty mají jistě své místo v prevenci a léčbě závislostí – nejen té nikotinové. Lékaři by však měli využít také svých znalostí neurofyziologie. I pro mladé lidi by měli vystupovat jako rádcové a ne komandující poddůstojníci. Vždyť je to jazyk a slova, která byla tím nejdůležitějším, co ve vývoji lidstva zkonstruovalo mozek člověka.
Způsob, jak mluvíme, přetváří i mozek lékaře. Vytváří také národní charakteristiku. Není náhodou, že ve švýcarských vlacích dodnes naleznete u okna nápisy „Ne pas se pencher en dehors, s’il vous plait“, „E pericoloso sporgersi“ a „…sich hinauszulehnen ist streng verboten“. Nevím, ve které části Švýcarska je víc úrazů cestujících nahýbajících se z oken. Prosit snad nemusíme, ale to italské „e pericoloso“ by mělo stačit jako poselství lékaře, když mluví o drogách.
Nakonec ještě k rozhlasové protikuřácké (raději bych napsal „protikouřeňové“, poněvadž nejsem proti kuřákům, ale proti kouření) kampani. V harmonii varujících hlasů zazněl trochu vyzývavě tón filosofa. Upozornil, že bychom se měli víc věnovat prevenci dopravních nehod a nemluvit jen o kouření. Znám to. Když celkem zdárně zaujmu publikum přednáškou o nebezpečí AIDS a první diskutující upozorní na zdravotní rizika výfukových plynů a ozonové díry, daleko méně posluchačů se začne vyhýbat nechráněnému sexu.
Zdroj: