V Brně začíná pracovat Národní tkáňové centrum
Patnáctého září se slavnostně otevře Národní tkáňové centrum (NTC). Toto ojedinělé pracoviště bude sídlit v těsné blízkosti univerzitního kampusu Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno‑Bohunice. Úkolem nového centra bude kromě výzkumu na poli tkáňového inženýrství a moderních buněčných terapií i přímá výroba biotechnologických produktů pro české nemocnice.
Úkolem Národního tkáňového centra je kromě vývoje na poli tkáňového inženýrství a moderních buněčných terapií především výroba biotechnologických produktů moderní terapie pro české pacienty. Projekt myšlenkově navazuje na tradici tkáňové banky, která ve fakultní nemocnici fungovala od padesátých let až dosud. Obor moderní terapie, který zažívá celosvětově raketový vzestup, však již není možné provozovat v nemocnici, neboť ta není zřízena za účelem výroby biotechnologických produktů. Příchod strategického investora dovolil vznik platformy pro hypermoderní výzkum a standardizovanou produkci, ve které si stát zachovává téměř čtvrtinový podíl akcií. Celkové náklady na vybudování centra dosáhly prozatím 420 milionů korun bez započtení ocenění práv duševního vlastnictví. „S tímto řešením problém nemám, na rozdíl od jiných privátních aktivit, jež z nemocnic vytrhují jen lukrativní věci. Toto příliš lukrativní není. Požadavkům, které jsou na tyto provozy nově kladeny, bychom ve FN Brno jen těžko dostáli. Vývoj v tomto segmentu bude kopírovat vývoj ve farmacii, léky se už také nevyrábějí v lékárnách a v nemocnicích, ale v centralizovaných průmyslových kapacitách. Stát výrobu tkáňových implantátů za patnáct let zkoncentrovat nedokázal,“ říká ministr zdravotnictví doc. Leoš Heger, CSc.
Století buněčné léčby
Nové centrum zachovává výrobu tkáňových transplantátů, jako jsou kostní, vazivové a fasciální štěpy, zmrazené menisky a šlachy či tkáně pro oftalmologii jako rohovky a sklerální štěpy. Zcela jiné možnosti se pak otevírají pro rozvoj buněčné terapie, což bude také nosný program NTC. „Dvacáté století bylo stoletím farmaceutické chemie, to jednadvacáté bude patřit buněčné léčbě. Ta má obrovský potenciál, jejž stále lépe dokážeme využívat. Na rozdíl od léků v podstatě nemá nežádoucí účinky a často nabízí úplné vyléčení, nejen kontrolu nemoci,“ říká ředitelka centra a také jeho primářka MUDr. Barbara Kubešová. Tým NTC se mimo jiné zaměří na rozvoj tkáňového inženýrství, tedy na kombinaci buňky s nosičem. Lze tak připravit kožní kryty, náhrady cév i například trachey. „Nosič je velmi důležitá součást tkáňového inženýrství, ať už jde o modifikovanou tkáň nebo umělý materiál. My jsme se kromě jiného soustředili na nanonosiče – speciální textilie vyráběné z polymerů, které se v těle podle klinického zadání buď rozpadnou, nebo naopak zůstávají stálé. Máme vlastní výrobní linku a již se připravuje preklinické testování,“ dodává doktorka Kubešová.
Náhrada chrupavky i kožní kryty
Příkladem produktu již připraveného pro praktické použití je NTC Chondrograft. Jde o autologní kultivované chondrocyty, určené k léčbě hlubokých chondrálních nebo osteochondrálních defektů nosných kloubů. Lékař z nezátěžové plochy kloubu odebere jeden až tři špalíčky chrupavky o průměru dva až tři milimetry. Chondroblasty se pak kultivují po dobu čtyř až pěti týdnů, pro výrobu samotného chondrograftu se používá speciální tkáňové lepidlo a nosič.
Zcela reálné zkušenosti s buněčnou terapií má popáleninová medicína. „Kožní buňky kultivujeme od roku 1991 a ne vždy si uvědomujeme, jak moc se popáleninová medicína od té doby posunula. Prognóza dětí popálených na třiceti čtyřiceti procentech těla byla před dvaceti lety takřka beznadějná, nyní téměř neexistuje rozsah popáleniny, jejž bychom nedokázali řešit – právě díky moderním materiálům,“ říká prof. MUDr. Pavel Brychta, CSc., přednosta Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno.
NTC je první biotechnologickou společností v Jihomoravském kraji, představuje tak klíčový poslední článek řetězu od základního výzkumu k praktickému použití. „Rozjíždějí se zde velké výzkumné projekty jako CEITEC a ICRC, které jsou zaměřeny na základní a klinický výzkum, NTC nabízí obrovskou příležitost k transferu technologií a přenosu nových myšlenek až do rutinní výroby a k lůžku pacientů,“ uvádí ředitel FN Brno MUDr. Roman Kraus. „Naši lékaři tak mohou být u všech fází vývoje moderních produktů až po aplikaci, stejně tak se budou moci do bioimplantologie zapojit i studenti,“ dodal.
Mezi zástupci státu v dozorčí radě NTC bude MUDr. Pavel Březovský, ředitel Koordinačního střediska transplantací, jenž od roku 2007 pracuje i jako evropský inspektor tkáňových bank. Případný vývoz produktů bude podle něj pod kontrolou. „Povolujeme vývoz pouze těch tkání a orgánů, které se nedají upotřebit v České republice. Máme nástroje k tomu, abychom export kontrolovali tak, aby Česko bylo plně soběstačné,“ dodal MUDr. Březovský.
Je to, jako bychom dostali křídla
„Všichni jsme šli do zdravotnictví, abychom pomáhali lidem. Věděli jsme jak, ale brzdily nás ekonomické a technologické problémy. To teď mizí,“ říká o možnostech, jež přináší Národní tkáňové centrum, jeho primářka MUDr. Barbara Kubešová.
Tkáňová banka pracovala v Brně od roku 1952 a pokrývala přibližně 80 % české potřeby tkáňových transplantátů. Postupně se zde rozjel i program buněčné terapie. Proč kapacity banky nyní přestaly stačit?
V souvislosti s novou evropskou legislativou, kterou posléze převzala legislativa česká, jsme se dostali do téměř neřešitelné situace. Najednou byly nároky na provozy, v nichž je možné zpracovávat lidské tkáně a buňky, pro nás nesplnitelné. Z klinického pracoviště by se musela stát něco jako farmaceutická výroba se všemi požadavky na kontrolu a kvalitu. Přitom nemocnice jako taková slouží k tomu, aby léčila, ne k tomu, aby se zabývala výrobou. Řadu věcí z moderní terapie jsme museli přestat dělat. Tato situace měla reálný dopad na pacienty v celé České republice. Když se objevil investor v oboru biotechnologií, společnost PrimeCell, a nabídl nám spolupráci a expanzi, nebylo nad čím přemýšlet. Bylo to koncepční řešení, ale především takovýto investoři po světě prozatím téměř neexistují. Obor je stále v raném stádiu a všichni jsou velmi opatrní. Nové centrum bude zaměřeno na inovativní postupy, jako je kultivace autologních i alogenních buněk, výroba nových materiálů či vývoj buněčných nosičů. Produkce tkáňových transplantátů však bude zachována, to bylo podmínkou FN Brno.
Přináší nové pracoviště něco, co jste vůbec neměli?
To se ani nedá vypočítat. Především jsme však neměli čisté prostory. A když se řekne „čisté prostory“, tak to neznamená, že si dvakrát denně pořádně uklidíme. Jde o nesmírně náročnou záležitost – takové kapacity musejí být vytvořeny z přesně daných materiálů, musejí být zajištěny definované přetlaky a laminární proudění vzduchu, počet částic ve vzduchu je přísně limitován. Mimo jiné to přináší obrovské nároky na vzduchotechnické zařízení. To vše je v novém centru řešeno skutečně velkoryse. Sídlíme v nejvyšším patře poměrně velké budovy a celá její střecha je pokryta vzduchotechnikou čistých prostor. Máme jedny z nejlepších podmínek v celosvětovém srovnání. Díky PrimeCell máme ale také možnost spolupráce s těmi nejlepšími pracovišti podobného charakteru jako NTC po světě.
Bude otevření centra znamenat nabídku produktů, jež dosud nebyly dostupné?
Naše portfolio bude pochopitelně nabíhat postupně. Krátce po otevření centra chceme uvést na trh zmrazování příštítných tělísek. Pacienti po jejich odstranění jsou dnes odkázáni na doživotní substituční terapii. Když je uchováme, část tkáně se může vrátit a pacient žije normálně. Dalším produktem připraveným k okamžité výrobě je NTC Chondrograft – kultivovaná chrupavka z vlastních buněk pacienta. Do konce roku by už měla být k dispozici na vybraných pracovištích. Poměrně daleko je náš Ulcerin, což je směs buněk, která stimuluje hojení a je určena především k léčbě bércových vředů. Nyní probíhá jednání se SÚKL.
Dokážete pokrýt potřeby celé republiky?
Doufám, že ano. Naše prostory jsou obrovské a ještě jsou navrženy s určitou rezervou. Navíc se snad podaří vybudovat další centrum v Ostravě, jehož produkční kapacita by měla být ještě větší. Brněnské pracoviště by se pak mohlo více soustředit na výzkum a vývoj.
Stále více se hovoří o klíčové roli nosičů. Co připravujete v této oblasti?
Tkáňové inženýrství, to je buňka a nosič – a obojí je stejně důležité. Většinu buněk již dnes umíme namnožit. Problém ale je, jak je udržet tam, kde mají být. Aplikovat je na příslušné místo v suspenzi nestačí. Vyvinuli jsme v kooperaci nosič z nanovláken, na kterém se celá řada buněk optimálně uchytí a najde si svou niku. Tyto materiály se ukazují jako velice dobré. Pro cévní chirurgii vyvíjíme nanonosiče pro osazení vlastními endoteliálními buňkami pacienta. Cévní protézy se používají už nyní, takový materiál se však při zánětu poměrně snadno kolonizuje. Lepší jsou kadaverózní cévní štěpy, ale těch je málo. Zaměřujeme se i na kmenové buňky. Když se mezenchymální kmenové buňky dostanou do hypoxického prostředí, mají sklon se diferencovat v cévní buňky tak, aby se do tkáně dostalo více kyslíku a mají zřetelný regenerační účinek. To se dá využít například u diabetiků se syndromem diabetické nohy – a první klinické aplikace vypadají více než nadějně. Spolupracujeme také s Chemickou fakultou Vysokého učení technického na třídimenzionálním nosiči. Ukazuje se, že buňka potřebuje nejen adekvátní výživu a odvod zplodin, ale také správné prostorové uspořádání kolem sebe. Jen tak je spokojená, roste a dělá, co od ní potřebujeme.
O buňkách hovoříte jako o živých bytostech. Není to trochu profesionální úchylka?
Asi ano, ale bez toho to nejde. Člověk je musí mít rád, jinak se mu nedaří. Buňky jsou pro nás živé, mnohdy se neubráníme tomu, abychom na ně nemluvili.
Jaký je to pocit po letech boje s nejrůznějšími prosakujícími zdmi a ucpanými trubkami přejít na pracoviště, které představuje absolutní technologickou špičku?
Jako by mi narostla křídla a můžu konečně letět. Teď už je to jen na nás, není si už na co stěžovat.
Jakou pomoc byste uvítali od kliniků?
Byli bychom rádi, kdyby nás lékaři více oslovovali se svou představou, jak by se jejich pacientům mohlo pomoci. S originální myšlenkou může přijít kdokoli.
Zdroj: Medical Tribune