Přeskočit na obsah

V ČR v ohrožení až desítky…

Dokončení ze str. A6

v clopidogrelové větvi o více než 50 % vyšší riziko primárního ukazatele (úmrtí z kardiovaskulárních příčin, infarktu myokardu či iktu) než zbytek populace (12,1 vs. 8,0 %; relativní riziko 1,53, při 95% intervalu spolehlivosti 1,07 až 2,19; p = 0,01) a trojnásobný vzestup rizika trombotické okluze v oblasti stentu (2,6 vs. 0,8 %; relativní riziko 3,09, při 95% intervalu spolehlivosti 1,19 to 8,00; p = 0,02). Obdobná data u nemocných léčených clopidogrelem jsou k dispozici z registru koronárních příhod z Francie (Simon T. N Engl J Med 2009). Přítomnost alespoň jedné inaktivní alely CYP2C19 téměř zdvojnásobila riziko úmrtí, infarktu myokardu či iktu proti obecné populaci (21,5 % versus 13,3 %, relativní riziko 1,98 při 95% intervalu spolehlivosti 1,10 až 3,58, p < 0,01).

Máme nyní před sebou několik konzistentních výsledků potvrzujících, že nedostatečná bioaktivace clopidogrelu (ať již na podkladě interakce s inhibitorem CYP2C19 či na základě farmakogenetického polymorfismu) má negativní dopadna prognózu nemocných, resp. u těchto nemocných je protidestičkový efekt clopidogrelu snížen. Jak tomuto nepříznivému stavu čelit? Velmi jednoduchým a ekonomicky nenáročným krokem je převedení nemocných na IPP, které isoenzym CYP2C19 neinhibují, tj. na pantoprazol či na esomeprazol. Druhou možnost, tj. záměnu clopidogrelu za ticlopidin, doporučit nelze. O interakcích ticlopidinu je známo jen velmi málo a nelze vyloučit, že jeho biokonverze je inhibována též.

Závěrem bychom chtěli zdůraznit klinický význam uvedené lékové interakce. Clopidogrelem je u nás léčeno nejméně 20 000 nemocných, a zjišťujeme‑li, že asi pětina z nich je současně léčena omeprazolem, pak tuto kombinaci užívá asi 4 000 nemocných. Při 5% až 10% mortalitě v této skupině může převedení na pantoprazol či esomeprazol zamezit dvěma až pěti desítkám úmrtí, resp. zabránit třem stům hospitalizací pro akutní koronární syndrom.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené