V transplantaci pankreatu je Česko třetí v Evropě
První transplantace pankreatu na světě se uskutečnila 17. prosince 1966 pod vedením prof. W. D. Kellyho v Minneapolisu. V prvních deseti letech se počet center provádějících transplantace pankreatu zvýšil na 15 a počet příjemců na 60. Celková bilance však byla špatná, s funkčním pankreatickým štěpem žili déle než rok pouze dva pacienti. Mnohá pracoviště program orgánové transplantace slinivky břišní zastavila; v období mezi lety 1974 až 1978 netransplantovali pankreas už ani lékaři v Minneapolisu.
První českou pacientkou, u které byla provedena kombinovaná transplantace pankreatu a ledviny, byla 32letá žena s diabetem 1. typu postižená touto nemocí od 11 let. Trpěla všemi projevy diabetických komplikací včetně výrazné metabolické nestability a v době transplantace byla léčena hemodialýzou. Transplantaci provedl prof. MUDr. Ivan Vaněk, DrSc., a jeho tým. Funkce obou transplantovaných orgánů se rychle rozvinula včetně obnovy produkce inzulinu. Problém však představovala zevní pankreatická píštěl, která znemožňovala trvalé propuštění pacientky z nemocnice. Nová éra transplantací pankreatu nastala v roce 1993, kdy prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc., zavedl novou chirurgickou techniku transplantace celé slinivky s napojením na střevo. Vedení týmu transplantací pankreatu postupně převzal doc. MUDr. František Saudek, DrSc. Jeho zásluhou byl v roce 2005 zahájen také klinický program transplantací Langerhansových ostrůvků. „Tento výkon je pro nemocného velmi šetrný, dokonce při něm není ani zapotřebí celkové anestezie, zpravidla však zatím k dosažení trvalé normoglykémie nevede. Přesto ze zlepšení některých metabolických parametrů může nemocný významně profitovat,“ uvedl doc. MUDr. František Saudek, DrSc., přednosta Kliniky diabetologie IKEM.
Transplantace slinivky není výkonem zachraňujícím život. I přes stále se zdokonalující chirurgickou techniku zde existují nezanedbatelná chirurgická rizika. Technické faktory jsou příčinou ztráty štěpu přibližně v deseti procentech případů. Stejně jako po kterékoli jiné transplantaci je nutno trvale užívat imunosupresivní léky. To jsou hlavní důvody, proč se transplantace samotné slinivky provádí pouze výjimečně, většinou jde o kombinovaný přenos slinivky a ledviny. „To je optimální volba pro velkou část diabetiků 1. typu se selháním ledvin. Nutnost imunosuprese je zde snadno zdůvodnitelná,“ říká MUDr. Pavel Trunečka, CSc., přednosta Transplantcentra IKEM.
Pokud jde o počet provedených transplantací pankreatu, je Česká republika na třetím místě v Evropě. V roce 2007 zde bylo provedeno 27 těchto operací. „Po roce od výkonu je slinivka plně funkční v 85 procentech případů, což odpovídá výsledkům špičkových pracovišť ve světě,“ uvádí P. Trunečka.
Tak jako jinde v transplantační medicíně, i zde je hlavním limitem nedostatek vhodných orgánů. Na čekací listině je nyní 62 pacientů pro kombinovanou transplantaci pankreatu a ledviny, čtyři nemocní pro izolovanou transplantaci pankreatu a 15 čekatelů na transplantaci Langerhansových ostrůvků.
Zdroj: