V trombolýze u iktů máme rezervy
Statistiky udávají, že cévní mozkové příhody jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí. Roční incidence iktů se odhaduje mezi 285 až 400 případy na 100 000 obyvatel s přibližně 45% úmrtností do jednoho roku. V zemích západní a severní Evropy roční incidence nepřevyšuje 200 případů na 100 000 obyvatel s úmrtností 20 až 30 procent. Jedna třetina nemocných zůstává s těžkým neurologickým deficitem a deset procent potřebuje trvalou péči. Úmrtnost mužů ve věkové kategorii 49 až 65 let je v České republice v porovnání se západo- a severoevropskými zeměmi dvojnásobná. V roce 2003 bylo u nás s cévní mozkovou příhodou hospitalizováno na interních odděleních přes 13 000 lidí, více než 10 000 jich lékaři přijali na neurologických odděleních. Dále bylo zaznamenáno přes 4 500 pacientů s nepoznaným iktem a 1 500 nemocných s mozkovým krvácením. Pro srovnání – za stejnou dobu bylo hospitalizováno 18 600 pacientů s infarktem myokardu. Trombolýza už je dostupná i pro naše nemocné
Prakticky až do nedávné doby neexistovala žádná kauzální léčba, která by dokázala nepříznivý osud nemocného zvrátit. Změnu přinesla až možnost trombolýzy. První zmínky o trombolytické terapii mozkového infarktu, která by tento nepříznivý stav měla řešit, jsou z konce 50. let. V polovině 90. let byly publikovány výsledky několika velkých randomizovaných studií, na základě kterých bylo v USA v roce 1996 schváleno použití trombolytika, rekombinantního tkáňového aktivátoru plasminogenu (rt-PA), k terapii mozkového iktu. Posléze tuto terapii mohli nabídnout svým pacientům i lékaři v západní Evropě. Od začátku letošního roku mají oficiálně tuto možnost i naši neurologové. Cílem této léčby je rozpuštění trombu a v důsledku toho prevence vzniku neurologického postižení nebo jeho minimalizace.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2005, strana 5
Zdroj: