V úhradách léčby osteoporózy chybí logika

Odhaduje se, že osteoporózou trpí v České republice čtyři sta tisíc žen. Z nich je však léčena přibližně jen každá desátá. Kde vidíte hlavní příčinu této disproporce?
Počet zlomenin, zejména kyčle, se v Česku už 40 let každoročně zvyšuje, ačkoli v jiných zemích se tento nárůst již podařilo zastavit. Hlavní příčinou je naprosto nevyhovující systém zajištění péče o tyto pacientky, ať už jde o vyhledávání žen ohrožených zlomeninami nebo o kvalitní dlouhodobou léčbu. Druhou příčinou je cena léků. I při použití generik stojí rok léčby osteoporózy přibližně deset tisíc korun. Vynásobíme-li to počtem nemocných, dojdeme k částce, které se každá pojišťovna zalekne. Současný způsob úhrady pouze jediného přípravku ze čtyř různých skupin léků neumožňuje stratifikaci léčby. Pacientky proto nedostanou lék, který právě pro ně je zdůvodněný z hlediska dlouhodobé bezpečnosti, účinnosti a ceny. Třetí příčinou je neznalost a neochota k prevenci tak závažného onemocnění.Pojišťovnám by se ale tyto prostředky mohly vrátit v nižších výdajích na léčbu komplikací osteoporózy. nebylo by to pro ně z hlediska nákladů efektivní?
Pokud se počítají pouze přímé náklady na léčbu komplikací osteoporózy, tak ne. Jakmile se ale započítají i náklady nepřímé a hodnota kvality života, pak je dlouhodobá návratnost prostředků vynaložených na léčbu osteoporózy prokázána.Co by mělo být stimulem pro zahájení léčby osteoporózy? Až dosud se u velké části nemocných začínalo teprve tehdy, když se u nich objevila zlomenina…
Kdy zahájit účinnou farmakologickou léčbu, je do značné míry politickým rozhodnutím. Některé země dovolují plnou úhradu léčby pouze u těch pacientů, kteří již mají zlomeniny. V České republice může teoreticky dostat velmi drahou léčbu každá pacientka s byť jen počínající osteoporózou. Dochází ale k zásadnímu zlomu v základním pohledu – léčba osteoporózy by se v budoucnu měla odvíjet především od toho, jaké je v konkrétním případě riziko zlomeniny. To, zda jsou či nejsou přímo projevy osteoporózy, není pro zahájení léčby tolik podstatné. Výpočet rizika zlomeniny přitom není složitý. Mnoho lékařů již nyní intuitivně při volbě strategie léčby přemýšlí o výskytu zlomenin v rodině, o souvisejících rizikových faktorech i životním stylu pacienta. Existuje celá řada algoritmů pro výpočet rizika zlomenin v dalších pěti nebo deseti letech. Takový přístup je relativně nový a letos s ním oficiálně přijde WHO. V České republice však léčbu nedostává ani většina nemocných se zlomeninami, ačkoli právě tyto nemocné terapie nejvíce chrání před další frakturou.Donedávna měli čeští pacienti jen omezený přístup k celotělové denzitometrii. Podařilo se tento problém vyřešit?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 24/2006, strana 6

Zdroj: