Vakcinace proti renin−angiotensinovému systému

Vysoká prevalence hypertenze a nízké procento nemocných, jejichž krevní tlak (TK) je dobře kontrolován, vedou k tomu, že se neustále hledají nové způsoby léčby hypertenze. Ke špatné kontrole krevního tlaku přispívá také fakt, že někteří nemocní odmítají každodenní užívání tablet, zvláště tehdy, pokud nemají žádné příznaky onemocnění. Jedním z možných způsobů léčby je podání vakcíny, která by vedla k dlouhodobému snížení krevního tlaku.

Vakcinace jako způsob léčby hypertenze má svou dlouholetou historii. Jako první vyvíjel vakcínu profesor Goldblatt, který v roce 1951 publikoval práci o podávání modifikovaného reninu, nazvaného „antirenin“, hypertonikům.1 Tato aplikace vyvolala žádoucí tvorbu protilátek, ale jen nevýznamné snížení krevního tlaku. Od vývoje vakcíny bylo poté upuštěno, hlavně proto, že v 50. letech se objevila první účinná antihypertenziva ve formě tablet, a vakcína se tehdy jevila jako neperspektivní. K problematice očkování se vrátili někteří badatelé v průběhu 80. let, především francouzská skupina profesora Michela, který vyvíjel opět vakcínu proti reninu.2 Ta však vedla u experimentálních zvířat k vývoji imunokomplexové nefritidy a další vývoj byl zastaven. Po roce 2000 vzbudily zájem práce skupiny profesora Browna, který vyvinul vakcínu proti angiotensinu I; ta se ukázala jako netoxická a účinná u experimentálních zvířat, ale u nemocných s hypertenzí nebyl prokázán žádný antihypertenzní účinek.3

V letošním roce byl publikován souhrn prací ze Švýcarska4 o zcela nové vakcíně, která se zdá perspektivní a dostává se do II. fáze klinického zkoušení. Vakcína byla vyrobena tak, že angiotensin II byl konjugován s částicí podobnou viru (virus-like particle, VLP). Její aplikace vede k tvorbě protilátek, které se váží specificky s karboxylovým koncem angiotensinu II, a tak je znemožněno, aby se angiotensin II navázal na receptor typu AT1.

Autoři provedli celou sérii pokusů, nejprve u laboratorních zvířat a již také u zdravých dobrovolníků. Při podávání spontánně hypertenzním krysám – vakcína byla aplikována třikrát ve čtrnáctidenních intervalech – bylo zjištěno, že systolický krevní tlak významně klesl oproti kontrolním zvířatům, která dostala pouze VLP, a pokles byl obdobný jako při léčbě ramiprilem (obr. 1). Je důležité, že pokles systolického krevního tlaku byl proporcionální vzestupu protilátek proti angiotensinu II, takže se jednalo o specifický účinek vakcíny. V dalším pokusu autoři aplikovali vakcínu spontánně hypertenzním krysám celkem čtyřikrát, opět po 14 dnech, a sledovali zvířata 75 dní (obr. 2). Imunizovaná zvířata měla opět významně nižší invazivně měřený systolický krevní tlak a zdá se, že účinek vakcíny se po opakované aplikaci potencoval: zvířata měla výrazně nižší systolický krevní tlak ještě více než 30 dnů po poslední aplikaci. Další experiment byl zaměřen na toxicitu vakcíny. Byly sledovány spontánně hypertenzní krysy, z nichž jedna skupina byla aktivně imunizována (celkem 5×), druhé byl podán neimunizující nosič vakcíny (VLP) a třetí byla léčena ramiprilem. Po 177 dnech byla zvířata usmrcena a byly vyhodnoceny histologické nálezy. U aktivně imunizovaných zvířat byly zjištěny pouze nepříliš významné

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2007, strana 73

Zdroj: