Věčné otazníky kolem eHealth v Česku

Základním problémem zůstává neschopnost sdílet data mezi všemi poskytovateli, což ve svém důsledku brání v tom, abychom mohli využívat benefity, které eHealth může všem stranám přinášet.

Navzdory rozvoji digitalizace v řadě jiných odvětví, systémové řešení v oblasti zdravotnictví stále chybí. I proto byla na podzim roku 2016 vládou přijata Národní strategie elektronického zdravotnictví, na jejímž základě má docházet v následujících letech k realizaci řady celostátních projektů, ať již jde o sdílení dat mezi poskytovateli zdravotní péče, zajištění online informací pro pacienta či rozvoj telemedicíny. Prvním velkým projektem je přitom tolik diskutované zavedení povinné elektronické preskripce od ledna 2018.
Ač mnozí odborníci hovoří o tom, že bez elektronizace není možné dělat moderní medicínu, část lékařské obce zavádění eHealth do českého zdravotnictví stále odmítá. A to přesto, že elektronizace zdravotnictví je trendem v mnoha rozvinutých zemích, jako je například Dánsko, Nizozemsko či Estonsko. Důvody pro negativní postoj spočívají zejména v otázce nárůstu nákladů spojených s elektronizací, obavách o ochranu dat či strachu z Velkého bratra.
Ačkoli lékaři dnes již běžně komunikují se zdravotními pojišťovnami elektronickou formou, všechny nemocnice používají svůj nemocniční informační systém, stejně tak mají informační systém i praktičtí lékaři a specialisté, existují nástroje jako ePACS pro sdílení obrazové zdravotnické dokumentace, většina zdravotních pojišťoven již nabízí aplikace umožňující pacientům sledovat na ně vykázanou zdravotní péči ze strany poskytovatelů, některé laboratoře začínají s lékaři komunikovat prostřednictvím elektronických žádanek, vše je ale stále velmi individuální a probíhá na úrovni jednotlivých poskytovatelů nebo zdravotních pojišťoven.
Jak vyplynulo z listopadového semináře eHealth: Výzva českého zdravotnictví, který se konal v Praze, důvodů, proč je širší elektronizace zdravotnického systému u nás stále v nedohlednu, je hned několik. Bouřlivá diskuse se týkala sedmi následujících témat a hlavními diskutujícími byli Pavel Vepřek, lídr iniciativy Zdravotnictví 2.0 a Dieter Feierabend, lídr projektu sociálního systému a zdravotnictví, NEOS Lab v Rakousku.

1. Co vůbec znamená eHealth?

Je to o sdílení dat mezi poskytovateli, o telemedicíně nebo o elektronické preskripci? Jak uvedl dr. Feierabend, z průzkumu, který byl proveden v roce 2005 vyplynulo, že je známo minimálně 51 definic eHealth a dodnes je tento termín užíván rozdílně. „Podle mne jde hlavně o generování a sdílení informací. Do určité míry to děláme, jde jen o to, jak to budeme dělat lépe,“ uvedl.
Situace v Česku je odlišná od té v Rakousku. V Česku toho zatím příliš pro digitalizaci zdravotnictví uděláno nebylo, což může mít své důvody. Podle MUDr. Vepřeka eHealth znamená hlavně komunikaci, což vidí u našich lékařů jako zásadní problém. Často jsou závislí jen na stručných zprávách od svých kolegů nebo na tom, na co se upamatuje pacient. „Hlavním výsledkem eHealth je podle mne dobrá komunikace a s tím související kvalitnější péče,“ dodal.
Jak se diskutující shodli, eHealth nepotřebuje ani tak více peněz, jako spíše funkční systém a nastavení jasných pravidel, v nichž bude fungovat.

2. Jaké jsou hlavní překážky eHealth?

Podle Adama Vojtěcha, který diskusi moderoval, pramení nedůvěra v eHealth z neúspěšných projektů jako IZIP, který do značné míry devalvoval celý koncept elektronizace českého zdravotnictví. Dalším důvodem je neexistence potřebné legislativy, která by nastavila sdílení dat mezi poskytovateli zdravotních služeb a nastavila datové standardy a odpovídající požadavky na bezpečnost. V neposlední řadě ale zásadní roli hraje konzervativnost lékařů a obavy z efektu Velkého bratra. Dieter Feierabend vidí problém i v tom, že změny v nových technologiích se dějí poměrně rychle a řada lékařů „novým“ způsobům komunikace a sdílení dat dostatečně nerozumí. „Jestliže něčemu nerozumíte, je problém s tím pracovat, obáváte se toho. Další věcí jsou standardy, které zatím nemáme ani v Rakousku. Potřebujeme např. standardy pro bezpečnost dat, jak je budeme schraňovat a převádět. Je třeba i jednotný systém, protože v různých částech Rakouska jsou užívány různé standardy,“ vysvětlil.
Podle Pavla Vepřeka je v Česku celá řada důvodů, proč se eHealth nevyvíjí úspěšně jako jinde. Jak se i on domnívá, jedním z důvodů je špatná reputace ICD projektů a svoji roli hraje i resistence lékařů. „V naší zemi mají lékaři nebývalou svobodu dělat, co chtějí, aniž by někdo kontroloval, zda to je opravdu třeba. S příchodem eHealth se obávají, že by o tuto svobodu přišli,“ vysvětluje. Třetí důvod vidí v tom, že eHealth nemá dostatečnou politickou podporu. Ačkoli politici ví o skutečné situaci, nechtějí lékaře zbytečně provokovat, takže veškeré politické aktivity jsou převážně formálního charakteru. Klíčovým problémem eHealth je problematika kybernetické bezpečnosti a ochrany citlivých dat, s nimiž se ve zdravotnictví pracuje. “V tomto směru je nezbytné nastavit systém sdílení dat v rámci zdravotnických registrů tak, aby nebyl založen na rodném čísle spojeném s konkrétním pacientem, ale vždy na zcela jednotlivě vygenerovaném bezvýznamovém identifikátoru. Bude nutné rovněž vytvořit elektronickou identitu pro každého poskytovatele,“ upřesnil Mgr. Vojtěch.

3. Potřebujeme v Česku pro zavedení eHealth novou legislativu?

Do jaké míry je současný stav elektronizace českého zdravotnictví zapříčiněn neexistencí legislativy? A je jí vůbec zapotřebí? Podle MUDr. Vepřeka by měl být legislativně určen např. standard dat, jak data o pacientech uchovávat, jak komunikovat. Nevěří, že elektronizace u nás bude fungovat, ponechá-li se na volbě lékaře, zda povede papírovou nebo elektronickou formu dokumentů. Musí tedy skutečně dojít k povinnému přechodu na užívání digitálních dat, avšak nejprve je třeba zajistit podmínky a vyřešit vše potřebné.
I dr Feierabend je přesvědčen o nezbytnosti zavedení zejména jednotné elektronické dokumentace. „Stále více lidí se stěhuje a chceme-li jim zajistit kvalitní péči, musí mít lékař přístup k jejich zdravotní dokumentaci ať jsou kdekoli. Proto je třeba systém eHealth standardizovat,“ je přesvědčen. Jak dodává, i v Rakousku ještě narážejí na řadu problémů.
Hlavním úkolem pro politiky a stát by tedy mělo být vytvoření potřebné legislativy, která stanoví základní standardy pro eHealth a jak se zdá, půjde o jeden ze zásadních problémů, s nimiž se bude muset vypořádat nový ministr zdravotnictví.

4. Mělo by být eHealth založeno na centrální úrovni nebo být decentralizováno?

Odborníci zdůrazňují, že základem úspěšné elektronizace zdravotnictví je komplexní řešení, což se samozřejmě neobejde bez odpovídající legislativy. Ta by měla nastavit určitý datový standard, který by byl implementován na užívané informační systémy. Legislativně řešit je třeba i bezpečnost dat a určit autoritu, která bude na celý systém dohlížet.
„Čím více se mluví o standardech, tím více by se mělo hovořit o centralizaci. Pracovat je ale třeba na regionálních úrovních, které se mohou vzájemně lišit. Zpočátku jsme se také potýkali s řadou problémů a finanční náklady byly zprvu vysoké, pacienti možná trochu zmatení… Je to ale jen otázka času a nyní vše funguje,“ řekl Dieter Feierabend s tím, že dnes má každý občan svůj eID průkaz, jehož prostřednictvím má všechny svá zdravotní data stále k dispozici.
Mohlo by se zdát, že v Česku zatím v eHealth nebylo nic uděláno, jak ale oponuje MUDr. Vepřek, byla připravena řada materiálů, včetně Akčního plánu, který jasně říká, na čem je třeba začít pracovat. S tím souhlasí i MUDr. Pavel Hroboň, podle něhož je ze zahraničních zkušeností zřejmé, že za eHealth musí zodpovídat stát, který by měl připravit hlavní pravidla, stanovit technické standardy, pravidla ohledně bezpečnosti atd. Systém by tedy měl být zastřešen příslušnou legislativou, kterou nikdo jiný, než stát vytvořit nemůže. Zavádění do praxe by však mělo přicházet zdola, přičemž důležité je, aby různé iniciativy byly napojeny na centrální úroveň.

5. Mělo by být eHealth pro lékaře i pacienty povinné?

Podle MUDr. Vepřeka by měla implementace proběhnout ve dvou etapách. Zpočátku by měla být účast na eHealth dobrovolná, ale nakonec by měla přerůst v povinnou. Jen např. sdílením eDokumentace lze totiž zajistit přístup ke všem informacím, což je pro poskytování kvalitní péče nezbytné. S tím souhlasí i dr. Feierabend, podle něhož je vše i v Česku, stejně jako v jeho zemi, otázka času. „Nejde jen o standardy ale i o situaci v celé společnosti. Kolik tréninku má lékař ke zvládání IT? Chceme-li aby se jejich práce změnila, musíme začít od vzdělávání, záleží tedy na celkovém postupu a způsobu implementace eHealth,“zdůraznil. Podle MUDr. Václava Šmatláka nejsou čeští praktičtí lékaři proti eHealth, ale proti způsobu, jakým je např. eRecept zaváděn. Jak uvádí, situace, kdy vláda tlačí lékaře do projektu, který není vyzkoušený a ukončený, je nepřípustná. Od systému eHealth se podle něho čeká, že bude rychlý, kvalitní, bezpečný a přátelský k lékařům, což eRecept zatím není. Jak je ale přesvědčen MUDr. Milan Kubek, eHealth nevyřeší dva základní problémy českého zdravotnictví, kterými jsou nedostatek financí a lékařů. Zavedení např. povinného eReceptu považuje za chybné a požaduje dobrovolnost. „Lékaři nejsou hloupí, když to bude fungovat, budou to používat,“ je přesvědčen.

6. Jak motivovat lékaře a poskytovatele na participaci eHealth?

Je potřebná finanční motivace? V této souvislosti připomněl Pavel Vepřek projekt Akord, na němž se před šesti lety podílelo 1 500 českých praktických lékařů. Ten vyžadoval, aby lékaři vedli elektronickou dokumentaci a pokud to půjde, komunikovali zásadně elektronicky. Cílem bonifikačního programu kvality péče bylo motivovat všeobecné praktické lékaře a praktické lékaře pro děti a dorost k maximalizaci přínosu léčebného procesu a procesu péče o pojištěnce při hospodárném využívání vynakládaných finančních prostředků, za což byli finančně ohodnoceni. Tento projekt ukázal, že v ČR je poskytováno mnoho bezdůvodné péče. Mezi hlavní pozitiva programu patří podle názoru lékařů předcházení nadbytečným vyšetřením, dále pak možnost kontroly kvality péče, úspora času pacienta stráveného čekáním v ordinaci, úspora nákladů v systému, informační podpora ze strany pojišťovny a kontakt na koordinátora. Ačkoli za účast na tomto projektu byli lékaři finančně ohodnoceni, nevěří MUDr. Vepřek, že český lékař musí být finanční zainteresován. Podstatné je podle něho, aby nastavený systém byl přátelský, snadný a nekomplikovaný.

Dieter Feierabend připomněl, že podstatná je motivace, která závisí na tom, aby zaváděný systém byl co nejjednodušší, a tedy snadno pochopitelný a aplikovatelný. „eHealth by mělo sloužit lékařům. Vše je i o technologii a je třeba, aby lékaři systému rozuměli a uměli jej používat, což je pro motivaci nezbytné,“ dodal.

7. Pomůže telemedicína vyřešit problém s nedostatkem pracovníků ve zdravotnictví?

Elektronizace však není jen o sdílení zdravotnické dokumentace či eReceptu. Souvisí také s rozšířením konceptu telemedicíny, která je nejvíce spojena s chronicky nemocnými pacienty trpícími např. kardiovaskulárními chorobami či diabetem. Díky možnosti sledovat tuto širokou cílovou skupinu nemocných na dálku, je léčba nejen efektivnější, ale dochází i k úspoře času na straně lékaře i pacienta. Nutné je však najít takový model financování této inovativní lékařské péče z veřejného zdravotního pojištění, aby mohlo dojít k jejímu dalšímu rozšíření.
Komu by měl celý systém eHealth sloužit spíše pacientům nebo lékařům? Samozřejmě oběma, jaký ale bude mít úspěch záleží na mnoha faktorech, protože podle názoru mnohých, tlačit lidi do něčeho, co nechtějí, bude narážet na problémy. „Lidé si často myslí, že nové technologie jim vezmou práci, což není pravda. Jen se změní úkoly, lidí bude stále zapotřebí, budou ale dělat něco trochu jiného. Telemedicína je v Rakousku něčím, o co se dnes lékaři i pacienti velmi zajímají. eHealth nemůže být revolucí, ale evolucí, je to jakýsi nezbytný kufřík s nářadím, které se musíme naučit správně používat,“ uzavřel Dieter Feierabend.

Jak dál?

Jak připomněl Adam Vojtěch, z hlediska zdravotní gramotnosti stojí Česká republika na chvostu Evropy. Občané nemají dostatek informací o tom, jak pečovat o své vlastní zdraví či jak vůbec systém českého zdravotnictví funguje. Právě elektronizace zdravotnického systému by toto mohla zásadně změnit. Podle příkladů ze zahraničí, např. Estonska, Dánska či Izraele, kde nemocnice fungují prakticky bez papíru, je zřejmé, že eHealth má smysl a výrazně zvyšuje efektivitu a kvalitu poskytovaných zdravotních služeb, transparentnost finančních toků i komfort a bezpečnost pacientů. Nejdůležitější ale podle diskutujících bude změna myšlení ve zdravotnictví. Bude konečně třeba přestat používat argumenty typu, že lékaři nemají počítače, a tudíž se nemohou podílet na elektronizaci. Počítač by se naopak měl stát povinnou součástí vybavenosti ordinací a práce s ním má být pro každého běžná. Pracovat je třeba i na zlepšení edukace pacientů a zvýšit jejich spoluzodpovědnost za vlastní zdraví. A zásadní a jasné kroky by zde měl sehrát co nejdříve stát. Elektronizace by neměla znamenat hrozbu a důvod k nespokojenosti, ale příležitost pro zlepšení našeho zdravotnického systému, a tak by měla být všemi stranami i chápána.

Zdroj: MT